«« »»

Myslíte si, že naše jména jsou skutečně naše?

Pokud si kladete stejnou životní otázku – jsou naše jména skutečně NAŠE? Pak mi dovolte malou úvahu, ze které si můžete odnést i zajímavý osobní zážitek.

Fenomén jménem automatické psaní

Pokud jste někdy slyšeli o automatické kresbě a nebo malování pravou mozkovou hemisférou, pak to nemá daleko k dalšímu fenoménu a tím je automatické psaní, nebo taky se někdy mluví o tzv. channelingu. Ve zkratce lze automatické psaní charakterizovat tak, že uvolníte mysl (třeba pomocí meditace) a pak následně necháte volně klouzat vaši ruku s tužkou po papíře. Můžete při tom klást sobě různě záludné otázky. Ze začátku doporučuji nebýt na sebe příliš náročný a zkoušet třeba dotazy, na které lze odpovědět ano nebo ne. Může se stát, že první co vaše ruka bude psát budou spíše „čmáranice“ a nebo roztodivné znaky, kterým nebudete hned rozumět. Chce to ale cvik a trpělivost.

Pokud projdete výše zmíněnou přípravou, pak se můžeme dostat k podstatě dnešní úvahy.

Jména

Jména, která si přinášíme do tohoto života nám většinou dají rodiče při narození. Volí je podle pocitu, náhody a nebo podle příbuzných, kterým chtějí vzdát hold. A nebo se jméno dětí. Takže pak vám říkají, že jste už „Adam III.“, a nebo „Eva IV.“.

Můžeme filosofovat nad tím, do jaké míry tohle můžeme jako čerstvě narozené děti ovlivnit. Pokud vezmeme do úvahy, že to kam se narodíme je do jisté míry ovlivněno naší volbou jako duše, pak i tohle jméno je jistým způsobem předurčeno.

Tento život, který právě žijeme je naprosto jedinečný a unikátní. Naše duše ale prochází tisíce životů a inkarnací a její podstata je stejná. Mění se jen vědomí, které se obohacuje o další poznání během vtělení. Duše sama o sobě je forma energie (ostatně i jako cokoliv na tomto světě). I naše myšlenky a pocity jsou forma energie. Myšlenky dokážeme převádět do slov. Sice ne vždy naše slova vystihují naše emoce naprosto přesně, ale jistá analogie tam je. 🙂 Takže pokud duše je forma energie a myšlenky jsou taky forma energie, nabízí se myšlenka popsat naši duši slovy (slovem) a to pak zapsat.

duše (energie) = myšlenka (energie) => slova => zápis

Položte tedy svému vnitřnímu Já otázku: „Jaké je mé skutečné jméno? Jméno duše?„, a nechte svoji ruku volně klouzat po papíru. Třeba přijdete na něco zajímavého. 🙂

Pohled do historie

Naše jména jsou vlastně zvuky, které neustále naši blízcí opakují a tím nás „vyvolávají“. Podobně je to s mantrami a nebo jinými slovy modlitbami. Ty též mnohdy osloví různá božstva, nebo jejich živelné esence. Vyjadřujeme skrz ně naše pocity a někdy i přání a touhy.

U indiánů a některých domorodých kmenů dostane narozené dítě jméno podle nějaké významné události v den zrození. Až vyroste, může si jméno změnit podle vlastností a talentů, které má. Jméno tedy koresponduje s životní etapou dané bytosti a s ní spojené osobnosti, která se v čase mění.

Podobně to bylo u starých Egypťanů. Měli dlouhá různě jména, která popisovala jejich vlastnosti a úspěchy – podobně jako třeba my máme tituly. Egyptská jména se tedy snažila popsat osobnost svého držitele. Pokud měl být Egypťan za něco potrestán, pak jedním z možných rozsudků bylo zkrácení jména.

Pokud si změníte jméno, ať už se necháte přejmenovat a nebo si třeba přidáte třetí jméno, mění se vám vaše životní mantra, kterou vás lidé budou oslovovat a „vzývat“.

Je dobré si uvědomit, že skutečně jméno je spojené s charakterem osobnosti. Takže hurá za dobrodružstvím! Můžete meditovat nad tím, zda to, jak se jmenujete, koresponduje s tím, kým se cítíte být!

Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, autory v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Platby ze zahraničí IBAN: CZ8920100000002900794933, SWITFT: FIOBCZPP. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 00402 a SS: 100.

2 Responses to Myslíte si, že naše jména jsou skutečně naše?

  1. OKO OKO napsal:

    Úvod článku dost dobrý. Ale osobně si myslím, že není dost dobře možné, abychom byli všichni individuální vyvíjející se duše. Čistě kvůli matematice (počty předků, potomků, schopnosti všech „vzpomenout si“ na předchozí životy, a tak.). Spíš si myslím, že blíže skutečnosti bude představa jedné „duše“, jejíž výběžky jsou všechny živé bytosti, a že naše individualita je jen krátkodobou iluzí, epizodou v tréningu/vývoji té „celkové duše“.

Napsat komentář