Národ v lénu bohů (1. díl)

1311120x 02. 01. 2017 1 čtenář

Ivo Wiesner věřil v poslání českého národa a jeho přesvědčení o vedoucí roli nás středoevropanů /Čechů, Moravanů, Slezanů, ale i Slováků/ v blízké budoucnosti se vine jako zlatá nit celým jeho dílem. Kniha Národ v lénu bohů se snaží ukázat spojení mezi dneškem a dávnou historií, které dnešnímu člověku v chvatu /řízeném úmyslném chvatu/ tohoto světa uniká. Čtěte prosím a nechte na sebe to čtené působit.

Byli naši předkové údajní pohané či barbaři, za jaké je po dlouhá staletí neprávem označuje katolický klér a jím inspirovaní historici hrající na germánskou notu?

Pojem „barbaři“ byl použit již Řeky původně pro všechny národy, jejichž řeči Řekové nerozuměli. Později tento termín nabyl až pejorativního významu zdůrazňujícího civilizační nevyzrálost a méněcennost některých etnik projevující se hrubostí, krutostí a nevzdělaností.

Od Řeků toto pojetí v podstatě převzali i Římané, kteří již za barbary považovali všechny národy a etnika neřímského původu, přestože mnohé z nich neměly o nic horší kulturu než Řím samotný. Příkladem mohou být především Keltové. Když křesťanská církev římská získala koncem 4. století n. l. rozhodující vliv v západní části rozpadající se Římské říše, vytvořila si velmi pevný ideologický a mocenský klíč k ovládnutí vytvářející se mocné říše germánských Franků.

Tím začíná usilovné a cílevědomé pronásledování „pohanů“, tedy národů a etnik ideu západního (římského) křesťanství nevyznávajících. Katolický klérus úzce spojený s franckými panovníky začíná používat ideu křesťanství jako zásadní ideologické zdůvodnění expanze francké říše do původního keltského a slovanského prostoru. Začíná období násilného šíření západního (římského) křesťanství „ohněm a mečem“, především do prostoru obsazeného západními a přímořskými Slovany.

Koncem 6. století a zejména v období 7.–9. století je i formující se český stát vystaven tvrdému tlaku Franků, usilujících o jeho ovládnutí a asimilaci. Že ve skutečnosti nešlo v podstatě o šíření křesťanství, ale o násilné ovládnutí nových prostorů a vytlačení místního obyvatelstva, svědčí zkušenost s hrubou nevůlí a násilím, kterému byli ze strany franckého kléru vystaveni věrozvěstové Cyril a Metoděj, šířící ideu křesťanství východní verze.

Když římští kněží, vesměs franckého, či spíše již německého původu, vyhání žáky obou východních věrozvěstů z Čech a Moravy, je českým panovníkům jasné, že idea křesťanství je pouze rouškou a záminkou a že se zřetelně mění v zápas německého a českého živlu o vládu nad prostorem českého státu. Tento zápas, trvající více než tisíc let, neskončil, pouze dnes má civilizovanější, ne však méně nebezpečné formy. Bláhoví jsou ti, kdo uvěří hladké tváři a úlisným slibům germanofilů kolem nás. Němečtí panovníci a klérus vždy zaštítili své mocenské a kořistnické ambice tím, že spolu s křesťanskou ideou šíří mezi východními „barbary“ i tzv, „vyspělou“ západní kulturu.

Skutečnost, že toto „šíření kultury“ si vyžádalo během nesčetných Germány vyprovokovaných válek mnoho prolité krve a bezpočet životů, zůstala poněkud stranou. Ideologie šíření západní křesťanské kultury však byla a je dodnes založena na demagogii, lži a nezřídka i podvodu, které měly dohromady nezvratně dokázat, že kultura na východ od hranic německé říše je nicotná, bezcenná, nehodná pozornosti a východní „barbary“ je nutno usilovně civilizovat /případně rovnou likvidovat/.

Bohužel, tento duch demagogie občas prolne ven i dnes, a to i ve vlastních řadách. Jednou z velkých lží, na které byla stavěna německá ideologie nadřazenosti a svatého poslání kolonizovat východní území, bylo tvrzení německých šovinistů, že západní Slované /rozuměj především české kmeny/  pouze dočasně obsadili původně germánská východní území Čech a Moravy. Z toho mělo vyplynout právo na východní území, které je nutno znovu osídlit germánským prvkem. Jenže historie říká něco zcela odlišného.

Ve skutečnosti germánští Markomané a Kvádové, když vytlačili z českého prostoru keltské Boje, udrželi prostor Čech necelých 30 let, prostor Moravy méně jak 50  let, a to ještě ovládli nížinné oblasti povodí Ohře, Labe a Vltavy, ale ostatní území obsadit nedokázali. Ve skutečnosti byl prostor Čech a Moravy keltskou doménou nejméně od 8. století př. n. l. Faktem je, Že vytlačení Bojové převyšovali Markomany a Kvády svou vysokou kulturou takřka všestranně a germánští dobyvatelé mnoho z keltské kultury převzali.

Oblíbený mýtus o zaostalosti a nízké kulturní úrovni západních Slovanů, šířený německým katolickým klérem, nesporně velmi podstatně ovlivnil i českou katolicky laděnou inteligenci, zejména v raném středověku, ale bohužel i dnes.

Příkladem ideje nadřazenosti německého prvku se projevuje již v Dalimilově kronice, kdy příchod Čechů je vysvětlován jako útěk náčelníků Charvátů před trestem za vraždu. „Tak zvaný Dalimil“ vytýká našim předkům chybějící pevná rodinná pouta, promiskuitu i nedostatek tradic. Přesto i do Dalimilových veršů pronikne alespoň vzdálený odlesk pravdivé skutečnosti, když hovoří o našich předcích jako o lidu spravedlivém, pospolitém, nehromadícím majetek, řídícím se přísně příkazy svých stařešinů, přičemž je jim cizí krádež a loupež.

Pravda o kulturní úrovni Keltů. Proč nám historici lžou?

Podobná zkreslení jsou však obsažená i v dílech moderních křesťanských autorů. Tak F. Turek ve svém díle „Počátky české vzdělanosti“ na straně 20 říká toto: „Ač technicky nabylo české a slovenské Slovanstvo značné výše a v nových sídlech se i společensky konsolidovalo, obraz jeho kultury nedospěl ještě stavu, kdy by stanulo po boku svým západním a jižním sousedům. Písma neznali a jejich světový názor, ač měl už svou etiku — vzdálenou ovšem představě romantiků o jejich holubičí povaze — měl rovněž rysy v podstatě primitivní “ /konec citace/.

Jenže všechno bylo jinak. Po porážce Markomanů a Kvádů a jejich vytlačení z českomoravského prostoru počátkem 1.století n. l. dochází ve skutečnosti k opětné konsolidaci keltského etnika v tomto prostoru a upevnění jeho kultury ještě před příchodem Nýsů.

Jak to bylo ve skutečnosti s kulturní úrovní Keltů? O Keltech je k dispozici dostatek zpráv zejména od řeckých a římských historiků. Tak Řek Diogenes Laertios se při svých cestách mezi Kelty zajímal o keltské školy, vedené druidy, v nichž byla vychována budoucí keltská správní, vojenská a duchovní šlechta. Na otázku o náplni a zaměření studia dostal od druidského učitele tuto odpověď: „Učíme mladé lidi ctít bohy, nekonat zlé činy a za všech situací se chovat čestně.“ Toto stručné objasnění Laertiovi postačilo k tomu, aby vysoce ocenil duchovní kulturu Keltů.

Mnoho údajů o keltských Galech uvádí Gaius Julius Caesar ve svém díle „Zápisky o válce galské“, bohužel, nikdy se nedokázal povznést nad poněkud tendenční přístup, plynoucí ze zájmů tehdejší římské politiky.

V zájmu objektivity je nutno upozornit, že keltská společnost byla poměrně výrazně diferencována. Nejpočetnější vrstvou byl prostý lid /ambakté/, který měl jen velmi málo práv, avšak velmi mnoho povinností. Na ambakté dohlíželi šlechtou vybraní úředníci spolu s vates, což byli kněží mající nižší stupeň zasvěcení. Další poměrně nepočetnou skupinou byla správní a vojenská šlechta, která byla svobodná, ale přesto ji vázaly velmi přísné náboženské předpisy. Lze říci, že tato skupina byla pod dosti přísnou kuratelou druidů.

Druidové tvořili velmi úzkou vrstvu duchovně vysoce vyspělých lidí (mužů a žen), kteří v podstatě řídili veškeré dění ve společnosti. Jedním ze základních předpisů bohů, kterým druidové podléhali, bylo dohlížení nad spravedlivou vládou šlechty nad „ambakté“, nepřipouštějící jejich týrání a sociální bídu.

Přesné vymezení úlohy druidů v keltské společnosti je dodnes nejasné. Jisté je, že druidové měli značný až rozhodující vliv a obrovskou autoritu. Byl to zřejmě důsledek všestranně vysokého vzdělání a pěstovaných výjimečných psychotronických schopností.

Organizace společnosti nikdy nebyla tak stroze centralistická, jak známe u Egypťanů, Inků, Mayů, Árjů a dalších národů. Král byl obvykle druidem nejvyššího zasvěcení, ale vždy to nebylo podmínkou. V podstatě se druidská vrstva členila na skupinu kněží nejnižšího zasvěcení „vates“, kteří žili mezi ambakté i šlechtou a uplatňovali přímo vůli druidů nejvyššího zasvěcení.

Druhou skupinou druidské vrstvy byli „euhagové“ pověření především službou bohům, věštěním, vedením církevních obřadů a činností, kterou by snad bylo možno přiléhavě nazvat psychoterapií. Bohužel, o této skupině není mnoho informací k dispozici, podobně jako o ženské verzi druidů — drusadách.

Je dost údajů o tom, že drusady byly pověstnými věštkyněmi, léčitelkami a čarodějkami. Vzpomínáte na Krokovy dcery? Kazi /Kasin, Kasan/ podle starých pověstí znala mnoho rostlin a uměla z nich připravovat léky a úspěšně léčila neduhy i zranění. Teta /Tetas, Teten/ proslula moudrostí, znalostí náboženských obřadů a mnohých tajemství bohů. Libuše /Liban/ proslulá věšteckými schopnostmi a znalostí tajemství přírody. Myslím, že tyto keltské princezny – drusady celkem zřetelně dokreslují poslání drusad.

Nejváženější a také nejmocnější a nejvíce tajemstvími zahalenou skupinou jsou vlastní druidové, tedy kněží s vysokým a nejvyšším zasvěcením. Význam procesu „zasvěcení“ musíme chápat spíše ve smyslu dosažení nejvyššího stupně všeobecného i speciálního vzdělání. Druidy proto můţeme považovat za keltskou inteligenci.

Podobnou organizaci společnosti i rozdělení intelektuální vrstvy měli i Árjové, a tedy i Nýsové. Během exodu však Nýsové byli nuceni mnohé sociální a intelektuální vazby ve společnosti zjednodušit v zájmu přežití. Protokeltové pravděpodobně uctívali Velkou Matku, jejíž kult převzali při příchodu do Evropy.

V procesu krystalizace keltské entity se vyvíjel i keltský pantheon. V jednotlivých obdobích měli Keltové různé bohy, ale nejzávažnější postavení pro téměř všechny keltské kmeny měli tři bohové:  Taranis — bůh slunce, blesku a hromu, bývá přirovnávám ke staroegyptskému bohu bohů Átumovi,  Teutates /Teutiorix/ — bůh lékařství, věd, řemesel, obchodu, bývá srovnáván s egyptským Thowtem, Esus — bůh větru, přírody, podzemí, je přirovnáván k Osirisovi.

3 základní etické principy Keltů

Základním etickým prvkem v životě Keltů byla teze o jediném pravém otci všech bytostí, kterým je Nejvyšší Nepojmenovatelná Bytost, které všichni bozi podléhají.

Druhým ze základních etických prvků Keltů je teze o nesmrtelnosti duše lidských bytostí. Druidové učili, že lidskému tělu není vhodné věnovat více než jen nezbytnou pozornost pro jeho hladkou funkci.

Po smrti nesmrtelná duše z těla odchází a samo tělo se stává bezcennou schránkou, kterou je nutno co nejrychleji vrátit zemi. Mrtvé Keltové spalovali a v duchu této teze popelnicové pohřby mají pouze výjimečně votivní dary a to ještě nepříliš cenné.

Třetím základním etickým principem Keltů je teze o reinkarnaci, což znamená navrácení nesmrtelné duše po určitém období do nově rodícího se člověka. Podstatou reinkarnace je poznání, že lidská bytost /duše/ musí projít mnoha reinkarnacemi, aby se zbavila špatných vlastností i návyků, bránících dosažení skutečného duchovního prozření — duchovní dokonalosti. Podle této teze jsou právě reinkarnace a opakované životy tím skutečným peklem a očistcem, kterým lidská bytost opakovaně prochází a zbavuje se důsledků minulých špatných činů.

Pozn. redakce: Je velmi pozoruhodné (a jistě ne-náhodné), že původní originální křesťanství říká prakticky to stejné! Tyto základní pravdy (poznání) naleznete ještě např. u Origena než se cézaropapežské katolické církvi podařilo tuto pravdu potlačit a lidstvo definitivně zotročit.

Těmito základními etickými tezemi se Keltové těsně sbližují s Árji, jejichž etické principy známe mnohem lépe z védských písemných památek. Je pochopitelné, že tyto principy se ve formě základních tezí uchovaly i v nýské entitě, vstupující po dlouhém exodu do prostoru Čech, Moravy a Slovenska. Víme s dostatečnou jistotou, že české kmeny přijímaly tezi o nesmrtelnosti duše a mrtvé spalovaly, čímž prokazovaly, že lidské tělo po smrti je pouze opotřebovaný, prázdný a nepříliš cenný obal.

Uznávaly existenci nedefinované Nejvyšší Bytosti, jíž podléhají a slouží podřízení bohové, jejichž povinností je řídit cesty a osudy lidských bytostí. Představa o opětném návratu nesmrtelné duše do nově zrozených bytostí však nebyla jednoznačně pojímána, spíše byla přijímána představa, že duše mrtvých žijí v blízkosti živých a chrání je, pokud se jim projevuje úcta.

Stejně jako starosumerské texty na deskách starých 5 tisíciletí, tak i keltské tradice, se shodují v tom, že každý člověk má svého strážného ducha, který je přidělen Nejvyšší Bytostí. U Nýsů tuto strážní úlohu přejímají duchové předků.

Mnozí historikové říkají, že Keltové neznali písmo, což považují za důkaz jejich nedostatečného kulturního vývoje, ne-li přímo barbarství. Jenže duch keltských pověstí či mýtů, dochované artefakty keltské kultury a tradované základní etické principy před náš pohled staví Kelty, ale také Árje jako entity v mnohém směru výrazně převyšující Římany a Řeky. Proto mnohého zcela pochopitelně napadne neodbytná otázka: proč Keltové neznali a nepoužívali písmo?

Vysvětlení je poměrně jednoduché. Keltové přísně dbali na to, aby se jejich znalosti nedostaly do nepovolaných rukou. Dnes dosti přesně víme, že keltští druidové nejvyššího zasvěcení se mezi sebou dorozumívali a důležité údaje zaznamenávali zvláštním druhem písma, představující grafický záznam prastarého Jazyka Ptáků.

Tento jazyk byl ve starověku rozšířen mezi zasvěcenými, vládci a duchovní elitou a zanikl, aniž o něm cokoliv určitého víme. Podle zpráv byl grafický záznam tohoto universálního starověkého jazyka, jakési „latiny starověku“ odvozen z původního základu, ze kterého se pozdě ji vyvinuly čínské ideografické znaky, ale také mayské hieroglyfy, runové znaky germánských kněží a jim podobné grafické znaky zřídka nalézané v oblastech árijské civilizace.

Podle tradice se z tohoto grafického kadlubu mnohem později vyvinulo hebrejské písmo a sanskrt. Setkáváme se i s takovou tradicí, která praví, že Číňané píšící pomocí svých znaků shora dolů (od nebe k zemi) jsou původnímu zdroji nejblíže. Hebrejové píšící zprava doleva prý přijali kulturu od východu, kdežto sanskrt je zapisován opačně, a tedy prý pochází ze západu.

Pokud by tyto tradice byly blízké skutečnosti, pak prastaré keltské záznamy byly uskutečňovány písmem totožným nebo blízkým prasanskrtu. To je však pouze dohad. Faktem je, že druidové zakazovali jakékoliv grafické záznamy provádět, což zároveň znamená, že měli co skrývat. Znalosti nutné k životu, tradice, pověsti a další sdělení byla uchována pouze ústně a byli tím pověřeni druidové nižšího zasvěcení, vybíráni a cvičení pro schopnost pamatování dlouhých a rozmanitých textů.

Druidové znali speciální způsob záznamu informace do „tvrdé“ hmoty

Někdy se setkáváme i s názorem, že druidové znali speciální způsob záznamu sdělení do některých předmětů, zejména kamenů. Tím je vysvětlováno, proč bývalo v keltských svatyních množství kamenů nejasného účelu. Megalitická pole s tímto principem mají rovněž souvislost vedle astronomické funkce. Prý mnoho z těchto kamenných záznamníků čeká na budoucí generace, které je dokáží dešifrovat. To by mohlo interpretovat s některými prastarými údaji předegyptského stáří, které jsou dosud považované za báchorky.

Podle těchto zpráv prý tehdy moudří lidé znali techniku záznamu sdělení do struktury jakéhokoliv odolného materiálu a princip této techniky měl využívat principy koherence pronikavé duchovní energie produkované lidským mozkem. S ohledem na naše současné technické znalosti o principu záznamu zvuku i obrazu na bázi strukturních materiálových změn to zas tak fantasticky nevyznívá.

Pozn. ragauian: Vstupuji do zajímavého čtení o historii osídlení naší země Kelty a Nýsy se svojí malou vsuvkou… to proto, že jsem měl možnost na vlastní kůži poznat, že tahle záznamová zařízení v kameni existují.

V pověstech o prvých západních Slovanech se často setkáváme s předměty nejasného určení, s tak zvanými „dědky“. Historikové jim připisují kultovní roli blížící se úloze dodnes uctívaných sošek světců. Jenže v úvahu ještě připadají další role: především ta, že „dědci“ byly vlastně schránkami popele zemřelých předků, dále možnost, že „dědci“ vlastně byli záznamníky důležitých skutečných událostí, které bylo nutno v mysli entity uchovat.

Zda byli „dědci“ pouze mnemotechnickou pomůckou, či zda obsahovali informační záznamy, lze dnes těžko rozhodnout. Teoreticky je možné obojí.

Jelikož o kulturní úrovni vypovídá mimo jiné i sociální organizace entity a způsob organizace školení mládeže, věnujme i tomuto problému trochu pozornosti. Organizace keltské rodiny byla velmi podobná sociální struktuře rodiny árijské i nýské. V čele rodiny stál otec, který měl téměř neomezenou moc nad rodinou, ale také plnou odpovědnost za každého člena rodiny, za zajištění zdroje obživy, bezpečí atd.

Keltské a nýské ženy byly muži považovány za rovnocenné a požívaly stejných práv a povinností.

V období bojových tažení smrt otců přiváděla jejich rodiny do existenční nejistoty hrozící hladem. Jak keltské, tak i nýské společenství tuto skutečnost řešilo tvorbou polygamních rodin, kdy ovdovělé ženy se svými dětmi byly přijímány do plných rodin jako jejich nedělitelná součást.

Nad častou polygamností Keltů i západních Slovanů se pohoršovali katoličtí historikové a tuto skutečnost považovali za důkaz nízké kulturní úrovně těchto entit…

Jenže opak je pravdou. Přijetí ovdovělých žen a jejich dětí do plné rodiny je v zásadě vysoce etický princip, svědčící o hlubokém soucítění a pocitu vzájemné sounáležitosti našich předků.

Národ v lénu bohů

Další díly ze seriálu

13 komentářů k "Národ v lénu bohů (1. díl)"

  • fero napsal:

    Nedávno som sledoval v TV seriál o barbaroch a ich povstaniach proti Rímu. Bola to genéza povstaní všetkých barbarských kmeňov od Hanibala až po pád Ríma.

    Jedna vec mi prišla zvláštna. Rím sa nikdy nerozšíril za Dunaj na naše územie. Píše sa síce, že na našom území bol Marcus Aurélius pri Trenčíne, kde je na skale nápis Laugarício, ale to je asi tak všetko.

    Divné je to aj preto, že na našom území sa križovali Jantárová a j Hodvábna cesta a v Slovenskom rudohorí sa ťažili rudy už pred našim letopočtom a rovnako aj kuli kovy. Slovenské rudohorie bolo tiež výnosným náleziskom zlata. Na Slovensku boli a sú dve nížiny, a to v záplavových oblastiach riek, najmä Dunaja. Teda ide o poľnohospodársky výnosnú pôdu, vhodnú pre latifundie. Slovensko je tiež dostatočne zalesnené a nie je tajomstvom, že Rímu postupne dochádzalo drevo až do miery, že sa ním rozhodli šetriť. Tak prečo Rím neovládol územie Slovenska?

    Posledné genetické výskumy  naznačujú, že súčasná populácia Slovákov má na našom území korene siahajúce hlboko za náš letopočet. Túto informáciu síce neviem overiť, ale som si istý, že aj počas Ríma žili na našom území ľudia, pretože tadeto išli dve najvýznamnejšie obchodné cesty.  Obchodníci by predsa nechodili zemou nikoho. Čiže tu museli byť mestá s vlastnými obchodnými trhmi a prebytkami. Rovnako tu existovali, vďaka ťažbe rudy, kováči a výrobcovia zbraní, čiže aj armáda.

    Vzhľadom na toto všetko má napadá jedna kacírska myšlienka a to, že naše územie spadalo pod nejakú inú ríšu či správu, dostatočne mocnú, aby časom rozložila aj Rím. Žiaľ o takej ríši história nepíše ani čiarku a to napriek tomu, že Rím nebol ničím iným ako dobyvateľom a ako náhodou si nevšímal územie, na ktorom sa v 13. storočí razil najrýdzejší dukát v Európe, kremnický dukát a to z vlastných zlatých zdrojov.

    • jablon napsal:

      Zdravím, Fero,

      jsem toho názoru, že ve svých „kacířských myšlenkách“ máte pravdu. Přiznávám, že jsem nezkoumala, nakolik byli na Slovensku Kelti (myslím, že méně než v Čechách), ale řemeslníci byli vynikající.

      Ohledně Říma – ve skutečnosti vyvstává otázka, kdo byl vlastně „barbar“, nebyli to náhodou Římani? Se svými pouze dobyvačnými choutkami? Omlouvám se, jsem určitým způsobem proti Římu nastavená (nemám je ráda od dětství, stejně tak jako antické Řeky – vyloženě jenom pocitově, žemi  tam něco nesedí, což neznamená, že to tak musí být). Viděla jsem ale, co provedli Římani s Kelty ve Walesu, nic hezkého – a žezlo pak po nich radostě převzali Anglosasové (taky dobráý árod), stejně nechutně vůči Keltům, darmo psát.

      Jantarová a Hedvábná stezka a byly i Solné, vedly i přes území Moravy a Čech – nebylo na výběr, jsme v „srdci!“  A tím pádem našimi územími procházely i jiní Slované, byli jsme i koridorem pro spojení s některými Polabskými Slovany. Myslím, že tehdejší cestování si nezadalo s naším – kdybychom ustanovili nějaký koeficient na přepravu – tenkrát pěšky nebo koňmo, dnes letadlem, možná bychom se podivili.

      Genetický výzkum je hezká věc, ale sami genetici přiznávají, že mohou určit pouze něco (kromě toho, že neví, co vlastně obsahuje většina naší DNK), hm, pro mne poněkud „kulhavé“. Vím, že existují teorie, že Slováci jsou možná nejstarší slovanský národ – někde jsem to četla a opírali se o rozbor jazyka, Rusům zase tvrdí, že ruština je nejmladší slovanský jazyk. Přijde mi to jako úmyslné  matení, protože to nemá logiku, když jsme měli přijít z východu.  Zavání to manipulací, chtělo by to nějak zarovnat.

      Rozbor jazyků má možná větší smysl.

      Podivností je hrozně moc a pokud máte pocit, že tu byla nějaká jiná ochranitelská říše, tak možná dávná říše Slovanů, Tartarije.

      Genetika za hranice našeho letopočtu, jistě, oficiální teorie „stěhování národů“ nebude tak úplně v pořádku. Už jenom ve spojení s tím, že téměř veškeré slovanské písemnosti byly zničeny (pokud ne, jsou ve Vatikánu) a že slovanský kalendář se teď nachází v roce více než 7500 (omlouvám se, je pozdě, tak nejdu pátrat po tom jaký rok teď máme, možná později doplním – zasnažím se).

      Ohledně říše, na stránkách jsou články o  hledání Hyperboreje: http://www.suenee.cz/zahady-severni-zeme-hledani-starodavnych-znalosti-1-dil/

      Eva

      • krupaj krupaj napsal:

        K tématu Slovanů a Tartarie přidávám odkazy na články o „zamlčené historii Ruska a Slovanů“

        Zamlčená historie Ruska a Slovanů 

        Díl II

        Díl III

         

         

        • fero napsal:

          Krupaj,

          Levašov bol manipulátor, ktorý neborák, nech mu je zem ľahká, zomrel na zákernú chorobu i keď sa celý čas prezentoval ako liečiteľ a mág najvyššieho kalibru.

          Ten človek rozhodne niekomu poslúžil, aby sa ho následne dotyčný zbavil. Históriu Slovanov nepozná nikto, ani Levašov.  Je zahalená tajomstvom, ktoré zhltol oheň a meč všetkých možných dobyvateľov, závistlivcov a nepriateľov Slovanov. Všetko bolo spálené a zničené alebo ukradnuté a schované. Zostali len Slovania, ľudia s priemerne najvyššou inteligenciou v ľudskom druhu, ktorí vraj nemali žiadnu minulosť. To hovorí samo za seba.

      • fero napsal:

        Zdravím Vás Eva,

        snažím sa pozerať na minulosť očami dneška a pritom pohľade filtrovať propagandu. O Tartarii písala Brittanica, lenže to sú Anglosasi. Čiže s Tartariou by som bol opatrný.

        Schodnejšou cestou by bol rozbor jazykov. Avšak dnes sú jazyky už tak premiešané, že človek nevie kde to má začiatok. Verejne sa tvrdí, že väčšina slov pochádza z gréčtiny a latinčiny, avšak ich dobyvačný spôsob života takú širokú škálu slov nepotrebuje. Skôr by som sa priklonil k teórii, že základom európskych rečí sú slovanské jazyky a to z dôvodu ich spôsobu života. Slovania boli pracovití a veľmi činorodý a na každú činnosť či vec je nutné nejaké slovo. Dôležité sú najmä slovesá, pretože veci sú až produktom činnosti. Naše jazyky sú postavené na slovesách, zatiaľ čo anglosaské na podstatných menách. Anglosaské či románske jazyky majú podľa mňa pôvod v semitských jazykoch, pretože majú podobnú gramatiku. Podľa mňa sú to jazyky obchodníkov. Naše jazyky tvoria vlastnú vetvu, pretože sú to jazyky pracovitých a činorodých ľudí.

        Možno teda povedať, že naši ľudia vytvárali civilizácie a ten zbytok násilím ríše. Každá ríša totiž potrebovala základ, vrstvu pracujúcich tvoriacich prebytky, nadhodnotu, ktorá sa dá potom ukradnúť a rozdeliť medzi nepracujúcich.

        Aj preto som sa vyjadril k tomuto článku, lebo naše územie Rimania nedobyli, napriek tomu, že tu sídlila vrstva pracujúcich tvoriaca prebytky. Naši ľudia boli šikovní poľnohospodári, no napríklad pšenica, rímske obilie, sa u nás počas Ríma nepestovalo. Rimania by zaiste prijali našich ľudí do svojich latinfundií, no k nám sa nedostali, avšak otrokov z nášho územia určite kradli a ak nie oni, tak niekto iný, kto ich Rímu predával.  Veď slovo otrok je v angličtine slave, čo je až príliš podobné Slávovi.

        Osobne som k Rímu nikdy nechoval sympatie, pretože to bola banda vrahov a výpalníkov, ktorí svetu okrem armády a rímskeho „práva“ nič nedali. Vždy som Rimanov predstavoval ako bandu psychopatov, ktorí majú neustále nutkanie ubližovať všetkým naokolo.  Preto tak aj dopadli, rovnako ako Etruskovia, ktorí sem tiež prišli niekde z púšte a týrali našich ľudí.

        Dodnes však neviem zaradiť Keltov. Podľa mňa sú našej slovanskej krvi, i keď časť z nich mohli byť cudzinci, pretože o Keltoch sa tvrdí, že prinášali ľudské obete a to naši ľudia nerobili. Avšak Kelti patrili k ľuďom popolnicových polí rovnako ako Slovania, čiže je pravdepodobné, že išlo o príbuzných. Naproti tomu  Etruskovia a Rimania ľudí nespopolňovali, čiže išlo o cudzincov pravdepodobne z púšte, kde bolo drevo drahé.

        Genetický výskum je veľmi teoretická záležitosť. Ale, pokiaľ sa dospeje k výsledkom, že dnešní ľudia na našom území sú geneticky príbuzní s tými spred 8000 rokov treba spozornieť. Ľudia popolnicových polí totiž nezanechávali kostry- Tak na základe akých genetických podkladov k tomu genetici dospeli?

        Internetom sa šíri mnoho propagandy s cieľom manipulovať s ľuďmi, či narobiť im v hlave neporiadok aj v tom, v čom mali doteraz jasno. Treba byť obozretný.

         

        Fero

        • jablon napsal:

          Inu, s Levašovem si nejsem tak úplně jistá, měl některé „věci“, které byly v pořádku. U něj se to všechno rozštěpilo, když se rozhodnul kandidovat, což neměl. Obecně souzněl s generálem Petrovem, který byl jedním ze zakladatelů KOB http://leva-net.webnode.cz.

          Ohledně jazyků, je jasné,že slovanské jazyky jsou nejflexibelnější z indoevropských  a mohou si s pojmy hrát, na rozdíl od anglosaů. Velmi zajímavé je, že na na „uctívané“ Wikipedii v německé verzi neexistují indoevropské jazyky, jsou indogermánské – co to vlastně znamená??  Takže Slovani nemají vlastní „větev“?

          Fero, měli jsme kliku, že se u nás (i u vás) Římani neusídlili, možná jsme je zahnali (což by bylo dobře), nikdo tady na ně nečekal!!!

          Jsem obecně proti tomu, že naše tzv. civilizace stojí na antických základech – Řeků a Římanů (kde jsou Etruskové?)! Obě dvě kultury jenom „opisovaly“ od Babyloňanů, Etrrusků a dalších – nevidím důvod proč je uctívat jako základy naší civilizace, naopak.

          Zničení slovanských píseností je další docela důležitá věc. Požáry v klášterech které je cohaňovaly, případně „kecy“ o jejich nepravosti taky svědčí o mnohém.

          Dodneška jsem nenašla vysvětlení jak se se vlastně pohyboval Cyril a Metoděj. Údajně to byli naši věrozvěsti, ale daleko více času prožili v Kyjevě, aby tam obrátili „na víru! Vladimíra. O tom se u nás mlčí, že měli daleko širší záběr ve slovanském světě – a nebyl to jenom Kyjev .

          P.S. Vítězové vždy psali dějiny, takže historie je úplně mimo a v podstatě nic  toho není pravda – pokud to pženu.

           

          • fero napsal:

            Levašov prepadol velikášstvu, čo je znakom narcisov. Rúbal privysoko a je možné že sa ho zbavili vlastní, tajná služba.

            To, či mal vo výklade dejín Slovanov pravdu je otázne. Pochybujem, že sa zachovali nejaké pravé dobové rukopisy. Cudzí element si vždy nechá záležať na tom, aby všetko pôvodné zničil a keď to nejde, tak aspoň prekrútil.

            Etruskov by som príliš neoslavoval. boli to otrokári rovnako ako Rimania. Etruskú ríšu vytvoril cudzí element, čoho dôkazom sú kostrové pozostatky. Slovania boli ľudia popolnicových polí, teda mŕtvych pálili. Etruskovia to zmenili, čiže neboli odtiaľto. Okrem toho, Etruskovia neboli pôvodným národom. Prišli sem a asimilovali, i keď nie úplne, keďže v Európe zaviedli nové zvyky. Etruskovia postavili svoju kultúru, ak sa dá otrokárstvo a krutosť kultúrou nazvať, na našej slovanskej kultúre. Hrdlorezi a zločinci predsa nevedia pestovať plodiny, vykonávať remeslá, či stavať budovy. Vedia len kradnúť, rezať krky a sekírovať.

            To isté platí o Babylončanoch. Je dobré sa pohrávať s myšlienkou, že dnešný výklad dejín sa snaží vyzdvihovať súčasný model systému, teda hierarchiu na báze dedičnosti, trvalú vládu rovnakých klanov. Prirodzený systém je však kmeňový s voleným náčelníkom. A ten sa určite pestoval aj u Slovanov. Až dokým sem neprišiel cudzí element.

            Cyril a Metód sú trójske kone cirkvi. Dvaja ľudia predsa nemôžu zmeniť zabehnutú spoločnosť.  Ešte, keby to boli ženy, by som to pochopil, lebo tie vedia s chlapmi zamávať. Ale u mužov o tom pochybujem. V každej spoločnosti sú vnútorne silné sociálne väzby, kde nikto zvnútra nemá dostatok moci, aby zo dňa na deň otočil kormidlo. Nenašiel by dostatočnú podporu. Preto sú pre mňa Cyril a Metód len knižnými hrdinami. Podľa mňa sa ovládnutie našich zemí udialo inak. Sobášom. Východorímska ríša, Byzancia, sa spojila s Veľkou Moravou pokrvne. Tak sa dostali k moci Arpádovci. Jeden z posledných Arpádovcov Belo IV mal za ženu byzantskú princeznú a práve vďaka tomu prišli na naše územie tatari-mongoli, aspoň tak ich nazvali. V skutočnosti to neboli aziati, pretože do troch týždňov po urážke Džingischána boli v Poľsku, kde porazili poľské vojsko. Divné je, že vojsko sa dáva dohromady mesiace a Poliaci to stihli do troch týždňov. Asi niekde vo výklade dejín soudruzi udělali chybu.

            Dosť zvláštna mi príde aj existencia Húnov. V poslednej bitke s Rimanmi mali Húni 100.000 mužov. Takú veľkú armádu je možné dať dokopy tak asi z viac ako milióna ľudí. Lenže Húni nemali svoje kráľovstvo. Skôr mi prídu ako vyhnanci, ktorí pred niekym utekali hľadali svoje miesto pre život.  Navyše, keby mal Atila svoje kráľovstvo, vrátil by sa späť a o pár rokov by zaútočil znova. Lenže Húni tou porážkou akosi historicky skončili. Rovnako ako skončili smrťou Džingischána Mongoli.

            Dejiny naozaj píšu víťazi a to hocijako.

            • jablon napsal:

              Zdravím Fero,
               
              Levašov svým způsobem propadnul velikášství, ale v některých věcech měl pravdu a měl dar vidění, to ale jenom tak na okraj. Nic není černobílé a všechno má více úhlů pohledů.
               
              Hm, Etruskové, přiznávám, že jsem velmi ovlivněná knihou Mika Waltariho Tajemný Etrusk (ve slovenštině se to jmenovalo trochu jinak, myslím) a starým seriálem Já, Claudius. Ale hlavně tou knihou. A ještě ke všemu se mi knihy Miky Waltariho líbí a štrachal opravdu, kde mohl. Ale vlastně o nich nic nevíme, každopádně žili území na Itálie dřív než Římané a založili Řím, který se pak stal „chloubou a vzorem“. Existuje i hypotéza (v ruském internetovém světě), že to byl slovanský národ, kdo ví…
               
              Cyril a Metoděj, to je opravdu zajímavá dvojice, z toho hlediska, že měli ještě na starosti Kyjevskou Rus. U nás je to prezentované, že přišli kvůli nám, ale daleko více času se pohybovali v Kyjevě (možná byla kněžna Olga a její syn Vladimír trochu více „nezkrotní“?) O tom nám už nikdo nic neříká.
               
              Babylón je jasný, tam u zdí skomírající civilizace se dožadoval vstupu Pythagoras (na čem tedy spočívá naše údajná civilizace?)
               
              Hunové mohli být „bičem božím“, vykonavatelem vůle někoho, zmínka o nich je tady:
               
              http://www.suenee.cz/slovanska-svatyne-na-ostrove-rujana
               
              S Byzancí bojovali hodně natvrdo Rusové nebo jejich předci a ztratili Konstantinopol. Je pravda, že slovenské dějiny jsou nachýlené více tímto směrem. Ačkoliv je mezi námi „mikroskopický“ rozdíl teritoriálně, v podstatě velký ohledně vlivu jiných civilizací na našich územích. My doposud nemáme vyřešené Němce (Germány) a vy Maďary (jsou to Hunové?).
               
              Nicméně, myslím si, že jazyk je podstatný a proto ho musíme opečovávat a uchovávat. Proudí k nám spousta anglicizmů, což je ohavné – nejenom, že nikdo pořádně neví, co to znamená, ale ještě je to o podrobení. Nemůžeme předpokládat nové vzepětí obrozenecké snahy, ale musíme se snažit ty nicneříkající výrazy vystrnadit. Mimochodem, máme docela dost výrazů, převzatých, jako je kabát, balkón, dýka a další. Připutovalo to přes Turecko a Maďarsko a usídlilo se. Perština nevadí, to je velmi příbuzný jazyk, jak konstrukcí, tak i hravostí, jenom už je dnes díky agresivnější arabštině zasunutá do pozadí. Komu by se nelíbil výraz trůn spánku pro postel?

  • Tino napsal:

    V odseku 3 sa chybne píše že reinkarnacia by mala byť peklom a očiscom pre človeka za svoje predošle činy to je chybne tvrdenie pre to že ked človek umrie tak je ho forma materiálneho vedomia a tela konči tým sa nič z to ho nie prenáša do dalšieho života ako trest a karma sú nie správne tvrdenia .Ide furt len o to aby človek každým životom nadobúdal poznanie vedenie znalosti každom smere čo rozvíja formu ducha človeka a je ho duchovnú evolúciu vpred .A na to slúži ta to inkarnacia ako prostriedok aby ten to cieľ vývoja a duchovnej evolúcie človek dosiahol lebo za jeden život človek relatívnu  dokonalosť duchovnej formy nie dosiahne .Len vývoj ducha cez proces inkarnacie trvá neskutočných 40_60 milionov rokov ale priemere je to 50 milionov je to závislosti od to ho či jedinec a dani národ sa usiluje o svoju duchovnu evolúciu a riadi sa a žije podľa Učenia Ducha a prírodných zákonov a príkazov Tvorenia ktoré platia v prírode .

    • Tino napsal:

      A ak si nie kto myslí že po tých cca 50 milionov rokov všetko konči tak sa veľmi pletie lebo vývoj pokračuje dalej .Len čas na polo duchovnej úrovni vývoja trvá 56 milinov rokov .Polo duchovná úroveň vývoja duchovnej formy človeka znamená že všetko čo platilo ked mal človek hmotne telo odpadá navždy .Polo duchovná forma ma jemnohmotne astrálne telo ktoré je prehľadne a nie je tvorené z pevných časti .Sú to vysoko duchovne  rozvinuté bytosti ktoré ešte môžno nazvať ludcke a ktoré disponujú nesmiernym vedomím a poznaním a duchovnou silou a schopnosťami tak že nie potrebujú nič čo potrebujú ludia na nižších stupňoch duchovnej evolúcie ktoré máju materiálne telo .Ta to polo duchovna forma vývoja je len medzí stupňom na vyšší úroveň duchovnej dimenzie ktorú po tých 56 milionov rokov dosiahne ktorá sa vola Arahat Athersata je to prvá a najnižšia duchovna dimenzia kde sa tie to polo duchovne bytosti trasformuju na duchovnu formu ducha kde aj to posledne spojenie polo duchovne telo zanikne .A vývoj v tej to duchovnej dimenzie trvá 364 milionov rokov a tých to duchovných dimezi je sedem a to poradí Lantano úroveň ,Absaly úroveň,Darmen úroveň ,Euchare úroveň ,Logon úroveň ,a nasleduje ta navýšia duchovná dimenzia a vola sa PETALE úroveň .Ako som už písal na každej z tých duchovných dimézi trvá vývoj celých 364 milionov rokov a to v každej úrovni trvá tak dlho kým sa duchovné bytosti rozvinú do dalšej úrovne .Posledná úroveň Petale je ta najvyššia duchovna úroveň kde sa duchovne bytosti po tých 364 milinov rokov rozvinú a dosiahnu relatívnu dokonalosť ktorá sa vyrovná dokonalosti univerzálnej duchovnej sily Tvorenia a tým sa tie to duchovne bytosti spoja z Tvorením a stanu sa je ho častou čím sa cely cyklus duchovnej evolúcie uzavrie .A tým spojením samotná duchovná sila Tvorenie sa dalej rozvíja po svojej ceste .A teda celí cyklus duchovnej evolúcie trvá od prvej inkarnacie až po úroveň Petale neskutočných 3 008 200 000 rokov tak že ak si ludia myslia že byť človekom je krátke tak sa hodne pletú je to dlha životná cesta človeka po duchovnej evolúcie ktorá trvá cele veky .

    • Georg napsal:

      K tomuto bych chtěl doplnit, že Edgar Cayce tvrdil, že pokud se narodíme už jak lidé na této planetě, tak musíme projít minimálně 30 lidskými životy než postoupíme „dál“, i bytost posledním jménem Ježíš Kristus tu byl už po 33 v lidském těle.

      • Tino napsal:

        Ten Edgar Cayce sa hlboko pletie počet 30 životov  si len on myseľ že je to tak ale pravda je taká aká je že duchovna evolúcia trvá od  prvej inkarnacie novej duchovnej formy až po polo duchovný stupeň vývoja 40_60 milionov rokov ale bežní priemer je 50 milionov a to závislosti od to ho či sa jedinec a národ usiluje o duchovnu evolúciu sa ten to počet môže skrátiť alebo predlžiť ak tam to to úsilie chyba tak sa vývoj pretiahne aj na 60 milionov rokov .

         

Napsat komentář