«« »»

Náš mozek je jako stroj času

Náš mozek je jako stroj času. Je zajímavý rozdíl mezi tím, jak se zvířata orientují v čase a jak v prostoru. Proč musíme mluvit o čase? Od časoprostorů až po to, jak si mysl zachovává čas. Je to složitější, ale obohacující. Nervové obvody se propojují s vnějšími stimuly, aby si zachovaly čas. Toto píše v nové knize Deana Buonomano.

„Čas plyne bez rozdvojování, křižovatek, odchodů nebo obratů.“

Neplatí, že rozdílný čas a prostor zjednodušují úlohu chápání času, jak to dokládá Buonomano:

„Řeči fyziků o povaze času včas skončily, ale zdálo se mi, že to trvalo dlouhou dobu.“

Tohle zachycuje různé pojmy času – přirozený čas, čas na hodinkách a subjektivní čas. (Pozn. překl. – Čas měřený časoměřiči nazýváme ‚chronos‘, čas subjektivní ‚kairos‘)

Přirozený čas

Přirozený čas je to, co zkoumají fyzikové. Je čas skutečný, nebo je čas iluzí a všechny okamžiky existují v podstatě současně, jako existují stále všechny souřadnice vesmíru? Neurologové na druhé straně také mluví o času na hodinách a subjektivním vnímání času. Aby vysvětlili pojem přirozeného času, fyzikové a filozofové mluví o pojmu věčnosti, podle kterého je minulost, současnost i budoucnost stejně reálná.

Buonomano píše:

„Na přítomnosti není absolutně nic zvláštního: čas je věčný, stejně jako prostor.“

Druhým hlavním vysvětlením přirozeného času je představa, podle níž je reálný okamžik skutečný z pohledu, který odpovídá našemu smyslu pro subjektivní čas. Minulost je pryč, budoucnost se ještě nestala.

„Neurologové jsou implicitně průvodci časem. Přes svou intuitivní přitažlivost, je pojem času nepodstatný … ve fyzice i ve filozofii. Subjektivní vnímání času je lidská schopnost, ale k tomu musí biologie nejprve přijít na to, jak zastavit čas.“

Kniha s názvem Váš mozek je stroj času od Deana Buonomana

Buonomano rozhodl, že čas je zároveň pojem fyzikální i subjektivní. Název jeho knihy je odvozen od myšlenky, že naše mozky jsou predikční mechanismy. Kdykoli něco vnímáme, jeho teorie říká, že to, co vnímáme, není objektivní skutečnost, ale spíše mozková konstrukce toho, co způsobuje tělesné pocity. Populární teoretické úvahy často ignorují jednu dimenzi předvídání, kterou je čas.

Schopnost předvídat

Buonomano poukazuje na to, že mozek průběžně předkládá předpovědi v reálném čase nejen o tom, co se bude dít, ale také o tom, kdy to nastane. Aby to bylo možné, potřebuje mozek komplikované mechanismy pro vnímání času. Aby tak mohl předvídat nejen to, co se stane během zlomku sekundy, ale co se může stát v dalších sekundách, minutách, hodinách a dokonce i dnech, týdnech, měsících a letech.

Náš mozek dokáže divy!

Tato schopnost předvídat dlouhodobou budoucnost závisí na paměti. Ve skutečnosti to je hlavní evoluční využití paměti, jako zásobárny informací, potřebných k předvídání budoucnosti. S pamětí a poznáním se naše mozky staly časovými stroji, jako bychom mohli cestovat tam a zpátky časem. Toto duševní cestování je lidská schopnost, která nás odlišuje od ostatních zvířat, a tudíž od názvu knihy. Zdá se, že tato schopnost zvláště svědčí o podobných schopnostech u zvířat, ale důkaz o předvídavosti u zvířat je stále těžké nalézt.

(Pozn. překl. – zde si autor protiřečí, protože je u mnoha zvířat prokázána schopnost předvídat přírodní katastrofy, bohužel vědci neví, jak to zvířata dělají.)

Chcete-li využívat mentální cesty časem, biologie nejprve musela přijít na to, jak uchovávat subjektivní čas. Na rozdíl od kyvadlových hodin. Výkonné kyvadlové hodiny Christiana Huygense byly první, které udržovaly čas přesněji než hodiny v lidském mozku.

Buonomanova kniha je plná dobrých detailů o nesčetných způsobech, jak buňky (neurony) v našem těle sleují čas. Například složité křížení skupiny neuronů  v hypotalamu, které regulují hlavní cirkadiální (denní) rytmus. Cirkadiální hodiny závisí na harmonickém kmitání úrovní specifických bílkovin. Jedna z nich je melatonin. Na rozdíl od našich hodinek, které dokáží rozpoznat čas v širokém rozsahu hodnot, nemá mozek jediné hodiny. Například poškození v chiasmatickém jádru nepůsobí na schopnost rozpoznávat časové intervaly v rozsahu sekund, proto existuje různé subjektivní vnímání času. Pokud existuje jednoznačná teorie o vnímání času v neurologii, je to právě ta, že nervové obvody mohou provádět reakce na pravidelné vnější podněty. Jinými slovy, mohou se řídit časem, a to nejrůznějším.

Mozek je časoměřič

Když čteme knihu Buonomana, není obtížné se divit, jak čas a jeho měření proniká naší existencí, ať už ve formě časoměrných přístrojů, které vytváříme, nebo prostřednictvím mechanismu vlastního mozku. Buonomano vytváří úžasný pocit toho, jak komplikovaný časoměřič je mozek a jaký má úžasný úkol. Buonomano píše srozumitelně, skoro jako literaturu faktu. Zvolil si krystalickou podobu nad květnatou prózou.

Uvádí příležitostně vtipné příměry, například když píše:

„Délka tlukotu srdce kolibříka je stejně skrytá našim smyslovým orgánům, jako doba driftu kontinentů.“

Buonomanoovo jednoznačné vyjadřování je zjevné, když píše o fyzice času. Vzhledem k tomu, že jeho odborností je neurologie, není to žádný zanedbatelný výkon. Jeho vysvětlení, proč Einsteinova speciální teorie relativity naznačuje existenci čtyřdimenzionálního vesmíru  a rozmanitost vesmírného času, ve kterém všude existují vedle sebe minulosti, současnost i budoucnost, činí mistrovský případ pro pojem věčnosti.

Zvláště relativita ničí pojem souběžnosti: myšlenka, že dva pozorovatelé, kteří se pohybují vzájemně různou rychlostí, se nemohou shodnout na čase událostí. Když se rychlost přiblíží rychlosti světla, časové intervaly událostí mohou různí pozorovatelé vnímat odlišně.

Buonomano píše:

„Pokud předpokládáme, že všechny události, které někdy nastanou nebo se budou někdy vyskytovat, jsou trvale umístěny v určitém bodě vesmíru … pak relativní souběžnost se stává méně zajímavou než skutečnost, že dva objekty ve vesmíru mohou vypadat stejně. A to zda jsou identické nebo ne, závisí na místě pozorovatele. Dva telefonní sloupy podél silnice se jeví v zákrytu, pokud stojíte na téže straně silnice, ale nikoli, pokud stojíte uprostřed silnice – je to otázka perspektivy.“

Věčnost

Věčnost se střetává s naší subjektivní zkušeností s plynutím času – jinými slovy, fyzika se potýká s neurologií. Zatím vnímáme plynutí přirozeného času, a tak instinktivně podporujeme tento pojem. Buonomano poukazuje na to, že naše představy o subjektivním čase jsou složitě spojeny s našimi představami o prostoru.

Ukazuje to pomocí metafor, které používáme, když mluvíme o čase:

„Dlouho bychom studovali čas… hledat odpověď ve zpětném pohledu byl strašný nápad.“

Časomíra v  mozku kooptuje nervové obvody, které se používají k prezentování prostoru. Tak podobně vnímáme čas a prostor, v kuriózní analogii ke speciální teorii relativity.

Nejzajímavější otázka

To vede k jedné z nejzajímavějších otázek vznesených v knize:

„Mohou být naše fyzikální teorie tvořeny samotnou architekturou našeho mozku?“

Teď, když víme, že samotný mozek zkracuje čas v prostoru, stojí také za to uvažovat, zda pojem věčnosti prospívá ke skutečnosti, že rezonuje s architekturou orgánu, který je zodpovědný za výběr mezi věčnosti a přítomností. Mohli by naše fyzikální teorie být tvořeny samotnou architekturou našeho mozku? Stav vědeckých poznatků o čase je takový, že nemáme žádné přímé odpovědi.

Kniha, která je z větší části přesvědčivá, rozebírá směrem ke konci více vznesených otázek, než dává na ně odpovědi. Pochopitelně je to tak, neboť „náš subjektivní pocit času stojí někde uprostřed bouře nevyřešených vědeckých tajemství – co je vědomí, svobodná vůle, relativita, kvantová mechanika a povaha času. Náš mozek je jako stroj času. To může být znepokojující, protože důsledky najdeme například ve vesmíru, kde momentálně existují současně všechny časové okamžiky. Kniha nakonec vede k vnitřnímu klidu, když si uvědomíme, že všechny hlavní vědecké objevy minulého století, tak nebo tak bojují se společným nepřítelem – časem.

Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, překladatele v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Platby ze zahraničí IBAN: CZ8920100000002900794933, SWITFT: FIOBCZPP. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 28684 a SS: 100.

Napsat komentář