Následky císařského řezu

5482863x 12. 01. 2014 1 čtenář
Aktualizováno: 07.01.2015, 03:19

U normálních rodiček trvá regenerace po porodu obvykle jen tradičních šest neděl. U porodu císařem je to rok a půl. Ale to vám předem řekne jen málokterý lékař. Půl roku po porodu císařem nesmíte cvičit, namáhat se, nosit dítě v náručí, jinak hrozí, že jizva praskne. Bolí vás každý krok. Lékař při pronikání do dělohy přeřezává sedm vrstev kůže a těla. Všechny pak musí sešít. To není legrace. Nikdo vám také předem neřekne, že se nejméně tři dny po porodu císařem nebudete vůbec schopná postarat o dítě. Nevstanete k němu, nepřebalíte ho. Nemůžete ho mít u sebe na rozdíl od maminek, které nerodily císařem. Další půlrok se stále ještě musíte hlídat a běžná dovolená nepřichází v úvahu. Příliš byste namáhala břišní svaly. Ženy s poloviční anestézií, tedy od pasu dolů (tzv. epidural), často trpí několik měsíců úpornými bolestmi hlavy, které způsobil pohyb po částečné anestézii. Je to stejné, jako kdyby vám někdo chtěl odříznout zaživa polovinu hlavy. [1]

Pokud porod probíhá bez vnějších zásahů, není nutní hospitalizace v nemocnici. Nejde o nemoc, jde o přirozený fyziologický proces. V momentě, kdy se porod zastaví nebo výrazně zpomalí a doktoři začnou panikařit, stane se z rodičky pacient, kterého je třeba zachránit. (Alespoň podle vize doktorů.)

Problém v této společnosti je, že vůbec není schopna naslouchat přirozeným signálům ženy a dítěte. Oba dva jsou schopni spolu během celého procesu, od početí do rození a pak i dále, komunikovat. Doktoři nahlížejí pouze skrze přístroje, které ale mohou podávat mylné informace.

Císařský řez je operace. Je mylné se domnívat, že se z toho vyspíte a bude to zase dobré. Je to operace velmi rozsáhlá vyžadující hluboký zásah do děla matky dítěte. Pro dítě je to též šok, protože je náhle vytaženo a doslova vyříznuto z doposud pro něj známého a přirozeného prostředí. I když se jim oběma po porodu fyzicky dobře daří, na jejich psychické úrovni jsou velmi silné záseky, které mohou být na celý život.

Po císařském řezu je žena odvezena na JIP, kde musí zůstat alespoň 24 hodin v klidu. Dítě nemůže mít u sebe a je proto dáno do péče porodních sester, které dítě umístí do inkubátoru. (Pokud má dítě štěstí, stará se o něj otec.) Takže první minuty a hodiny svého života stráví v plexisklové izolaci, kde sice je mu fyzicky teplo, ale psychická vřelost chybí. Nemá s kým utvářet sociální vazby a jeho životní podněty jsou omezeny na emočně studený prostor. Nemá možnost utvářet pevnou vazbu s matkou.

Pro psychiku dítěte musí jít o šok, se kterým se musí vyrovnat. I samotný přirozený porod je zlomový a v případě císařského řezu je to ještě intenzivnější. Podle fáze, když k císařskému řezu došlo, nemuselo být vystaveno kontrakcím, nebo vůbec zažít pocit stísněnosti v porodních cestách. Nebylo též nuceno vyvinout tak velké úsilí, aby se prodralo na svět vlastní silou.

Během přirozeného porodu dostává matka i dítě koktejl těch správných hormonů, které jim pomáhají zvládat fyzicky a psychicky náročnou situaci. Je to přirozený proud, který je císařským řezem přerušen.

Dítě se může v celém životě pak setkávat se situacemi, že ho v poslední chvíli někdo zachrání, nebo za něj vyřeší jeho problém. Tedy má problémy dotáhnout svůj záměr do konce.

Matka je těsně po zákroku vystavena stresu z chybějícího dítěte v břiše. Dítě se fakticky nenarodilo, bylo vyoperováno. Pro psychiku matky to může být zmatečné. Komplikuje se to o to víc, že dítě je od matky odstaveno a oba dva jsou od sebe izolováni.

Matka může prožívat syndrom zcizeného porodu. Též to lze přirovnat k situaci, kdyby dítě v lůně matky zemřelo. Ještě před chvílí tam bylo a teď už není. Nevyšlo porodními cestami. Navíc je matka pod nepřirozenými látkami, které ochromují její dolní část těla (epidural) a následně i pod dalším koktejlem chemikálií, které jí mají pomoci překonat bolesti z náročné operace břicha.

Ač je dítě na světe, nikdy se fakticky nenarodilo a matka taky nikdy neporodila. Je to něco, co si oba dva nesou a nelze to vrátit zpět.

Císařský řez má jistě své místo. Je jen třeba si uvědomit jeho následky a zjistit si informace, zda by to šlo udělat i jinak: Přirozený porod a Porod v přírodě: přirozený porod.

Podobné články

54 komentářů k "Následky císařského řezu"

  • valentina Anderson napsal:

    Helo ffrindiau … cyfarchion tymhorol i bawb ohonoch chi. Rwy’n Anna raymond, o Heidelberg, ychydig ddyddiau yn ôl rwyf wedi darllen sylw ar blog cynghori ar berthynas ar-lein. mae dyn o Munich, newyddiadurwr, yn dangos sut y mae hi’n gwella adeiladau gwan ac ejaculation cyflym dair wythnos ar ôl i’r wraig ei adael oherwydd y salwch. wrth ddarllen ei stori a dywedodd fod Drigbinovia, y dyn a’i gynorthwyodd yn cyflawni popeth, wedi dod â’i gyn-wraig ar ôl gwahanu. Roeddwn i’n ffodus iawn i gopïo cyfeiriad cyswllt doctorigbinovia93@gmail.com o’r sylw a bostiwyd ar-lein. Rwy’n cyfathrebu â’r Drigbinovia oherwydd fy heriau mewn bywyd priod. Roedd angen cymorth arnaf felly mor ddifrifol i gael fy ngŵr yn ôl. Ychydig fisoedd yn ôl, cefais ymladd â fy ngherryn gŵr, fe edrychodd fi yn syth yn y llygaid; Dywedodd ei fod dros ben rhyngom ni ein bod wedi gorffen ein perthynas briodas, yn cymryd fy mab Kevin a theithio yn ein gwlad i fyw yn Sbaen. Ers hynny, rwyf wedi bod yn ceisio ei alw a’i anfon negeseuon trwy ffonau, rhwydweithiau cymdeithasol. canolig ac e-bost, ond roedd wedi atal fy nghefn rhag cyrraedd, roedd yn rhwystredig ac roedd angen help i siarad â’n mab Felix, maen nhw’n fy darllen i ymddiheuro hyd yn oed pan fydd y ddau ohonom yn gwybod ei fod wedi cam-drin, cymerodd fy mab imi am fwy na 7 mis heb eiriau, nid oes llythyr. Roedd y sefyllfa hon yn fy lladd bob dydd, roeddwn yn isel iawn ac roedd angen cymorth mawr a datrysiad brys i ddatrys y broblem hon, felly fe gysylltais â chyfeiriad e-bost Drigbinovia, gan fy mod yn meddwl y gallwn ond helpu fy ngŵr i ddychwelyd adref gyda fy mab. Fe wnes i gyfathrebu ag ef a sicrhaodd fi y gall fy helpu i ddychwelyd gyda’m gŵr a’m mab yn ôl adref, yr wyf yn ufuddhau ac yn dilyn ei gyfarwyddiadau gam wrth gam. Ddwy ddiwrnod yn ddiweddarach, dywedodd Drigbinovia ei fod wedi gorffen cinio gyda’i bwerau sillafu cariad ar ei deml. Gwnaeth hyn oll ar ei ben ei hun, ni wnes i ddim byd, rwyf yn darparu’r eitemau angenrheidiol. Yr un noson, galwodd fy ngharfan gŵr i mi ar y ffôn i ymddiheuro, roedd yn dawel iawn. Siaradodd â mi, yr oedd ar ei ochr yn ddrwg iawn am bopeth a wnaeth i fy nifero. Dychwelodd chandler adref ddoe gyda fy mab Kevin, heddiw rwyf mor hapus fy mod wedi adfer fy nheulu a bod fy ngŵr a minnau wrth fy modd â’i gilydd yn fwy nag erioed. Byddaf bob amser yn gwerthfawrogi a gwerthfawrogi cymorth Drigbinovia. Rwy’n addo rhannu fy nhystiolaeth o newyddion da i fy ffrindiau a phawb yma. Mae gen i fwriad cadarnhaol y bydd pethau’n gweithio i mi a sylweddolais hefyd y byddai’n dda rhannu gyda chi yma, gan fy mod yn gwybod y bydd hefyd yn ysbrydoli eraill, gan fy mod wedi cyfarfod yn ddiweddar, rwy’n dyst byw i mi. gweithio. Dychwelais gartref i mi, fy ngŵr, mewn saith niwrnod, mae’n anhygoel a gwyrth. fy nghyngor yw os ydych yn chwilio am ddatrysiad parhaol a phrys ar gyfer yr holl argyfwng o berthnasau cariad, ac os ydych chi’n gwella eich partner coll ac yn adeiladu teulu hapus. Rwyf yn dystiolaeth fyw bod y pwerau hyn o gariad yn effeithiol ac yn gweithio’n unol â hynny i gynllunio o fewn ychydig ddyddiau i weithrediad eich cyn eich galw i ymddiheuro Rwy’n dymuno pob lwc i chi i gyd

  • Alena napsal:

    Kdybych sama nepodstoupila sekci 2x,tak bych po přečtení článku nabyla dojem,že mě nic horšího nemůže potkat.Hojení jizvy není nic příjemného,ale to je asi tak vše,co si nesu jako negativní zážitek z tohoto období.Dcery jsou už dnes dospělé,samostatné,vystudované a báječné a tak můžu zodpovědně říct,že bez jakýchkoliv následků… ;)

  • Petr Černý napsal:

    No nevím, jak kde jinde, ale v Břeclavi se z porodu císařem takové drama nedělá. Aspoň u normálně donošeného dítěte ne.

    Byl jsem svědkem toho, jak se po zcela bezproblémovém těhotenství změnil porod v kovbojku kvůli tomu, že začaly intenzivní kontrakce v době, kdy ještě nebyly otevřené porodní cesty ani napůl.
    Protože se k tomu přidružily i problémy s kyslíkem u dítěte, navrhl lékař mojí ženě císaře, s tím že kdyby podle otevření porodních cest byl možný normální porod do půl hodiny, tak by tomu nechal volný průběh, ale proces otvírání porodních cest ještě nebyl tak daleko, spíš to vypadalo ještě na několik hodin a obával se rizika poškození mozku dítěte nedostatkem kyslíku.
    Žena na to kývla s dovětkem, že ona chce hlavně zdravé dítě.
    Tak ji začali připravovat na operaci, na narkózu a mě nechali sedět v té místnosti, kde byla původně na křesle. Za půl hodiny přinesly sestry dítě, umyly ho, zvážily ho (nechaly mě ať si to fotím), zabalily a daly mi ho do náruče ať si ho pochovám a odešly zpátky na sál. (Bylo to už naše třetí dítě)
    Malý měl na hlavičce vybouleninu jako půl tenisáku, jak ho tlačily kontrakce do porodních cest – soudě podle průměru vybouleniny byly v té chvíli porodní cesty otevřeny tak na 5 cm. Srovnalo se to samo asi za tři dny. Mám to vyfocené.
    Po skončení operace mi oznámili, že je všechno v pořádku a poslali mě domů, ale mohli jsme odpoledne přijít na návštěvu.
    Nelenil jsem a nejhezčí fotku malého jsem odeslal ženě na mobil, protože ona se bez mobilu nejde ani vy… a věděl jsem, že jak se probere, bude se o mobil zajímat.
    Ženě dali malého na pokoj asi 3 hodiny po operaci, poté co se probrala z narkózy a ověřili si, že je ona sama v pořádku.
    Volala mi, že se můžeme stavit v pět odpoledne, tak jsem sebral desetiletou dceru a jeli jsme.

    Ani dále jsem nepozoroval žádné problémy, žena se dala postupně do pořádku, jizva jí do roka úplně zmizela. Malý na ní dodnes visí, zpočátku rozeznal i ve spánku, když od něj odešla dál jak 8 metrů a vzbudil se a dožadoval se maminky.

    Netvrdím, že v jiném případě to nemohlo mít dramatičtější průběh, ale zřejmě to neplatí obecně a tak bych nestrašil lidi.

  • kralova martina napsal:

    Pani Veroniko Jedinakova..musim vam hodne oponovat..mela jsem cisare pred 5 ti lety …celkova anestezie…dite slo do inkubatoru,nemela zadne problemy mala s nicim reagovala ihned ale sla tam putovala jsem na JIP na 24 hodin malou jsem u sebe nemela az druhy den k veceru mala se narodila ve 2 hodiny odpoledne..tak pocitejte hodiny…prevezly mne na pokoj a musela jsem se dozadovat aby mne malou vubec daly k sobe…a starat jsem se musela ale bylo to to nejhorsi co jsem v zivote zazila a to sem mela dva fyzilogicke porody bez obtizi …takze muzu srovnavat…a uprimne pani ktera se mnou byla na pokoji po cisari lokal epidural nemohla mit dite dva dny u sebe …a kdyz ji chlapecka dala sestra tak mela veliky problem se o nej postarat jsem s ni v kontaktu a trvalo ji to 7 mesicu …takze co clovek to nazor a zkusenost..kazde telo je jine a porodnice take…

  • Eliska napsal:

    Asi jak kdo. U prvniho ditete jsem musela na cs a do 1hod.jsem byla zasita. Mela jsem strasne bolesti. Maleho mi nosili od 3 dne3x na kojeni jinak ho dokrmovali. Sla jsem domu po 16dnech protoze pri napichovani do patere se mi tam dostala bublina a ja mela 14 dni v nemocnici silene nolesti hlavy ze jsem ani nevidela(byla jsem rada ze se o maleho nemusim starat. 14 den mi pichla doktorka krevni zatku do patere( ze uz se na me pry nemuze divat) a vse do 24 hod.ok 17 den jsme sli domu. Pak mi trvalo 5let zbavit se trauma z porodu abych vubec otehotnela. Kdyz se to povedlo strasne jsem se bala porodu. Rodila jsem ve 31 tydnu opet cs. Tentokrat 2,30hod. Mala zalezla pod zebra. Delohu mi rozrezaly do T(z leva doprava a nahoru az k zebrum) myslela jsem ze to nedam. Nadopovali me necitila jsem nic 3 dny. Malou jsem videla 3 den kdyz me pustili z postele. Strasne jsem brecela porad ayslela si ze umre a ze se na no nesmim uvazat nebo to nezvladnu kdyby umrela. Partner za mnou jezdil denne pres 100km abych za ni chodila protoze sama jsem nechtela. Nastesti je to za nama 2 roky a vim ze rodit uz nikdy nechci. Uz bych to psych.nedala. Obe deti jsou na me dost vazane. Mala obzvlast,ale nesnesla kdyz na me nekdo sahl nebo mi dal pusu a to si myslim ze ma z toho ze byla 9 tydnu bez nas. Ale je velka bojovnice a neda se myslim ze to nylo tez porodem.proste si ten zivot vybojovala. Myslim ze clanek je pravdivy ale neodsuzuji ani doktory protoze zachranili me i malou

  • Domin napsal:

    Tak takovou blbost jsem dlouho nečetla. Rodila jsem sice normálně, ale na pokoji jsem měla paní, která po 24h na JIP byla převezena na pokoj ke mně a sestřičky do ní hučely že se musí otáčet a ne ležet jen na 1 boku ať ta sešitá tkáň neztuhne a ona nezůstane jen ležet neschopná se postarat okolo mimi. Je trapné,jak někdo dá na tak stupidní články místo toho, aby viděly realitu. A upřímně, mami které se toto stalo, tak by si měla vzpomenout zda nebyla chytrá jak pan GOOGLE a na rady sester a doktorů z vysoka …

  • stern napsal:

    Mám takový pocit – jak je tomu dnes všude ve společnosti – že se spíš kecá o ničem. Základy problému – pro Boha – nikdy ani nezmínit…
    Společnost je dnes založena na sexualitě… žena si chce přece užívat, má sex pokud možno několikrát denně a pokud možno celé noci. A protože je dítě obvykle větší než penis, jsou populární ženy s úzkými boky, které mnohdy již ani nejsou schopny přirozeného porodu. Zato ženy – matky s masívními rodidly jsou tak nějak na okraji zájmu…
    A tak se vede naprosto absurdní polemika, zda-li rodit přirozeně či ne!!! Koho to může jen napadnout preferovat něco nepřirozeného?
    Co je posláním ženy – jalový sex nebo přivádění na svět nových potomků?

  • Polly napsal:

    velmi hlupy clanok, skoro ako sirenie poplachu pre mamicky, ktore to caka..no lutujem, ze si toto predtym precitaju, musi ich to vydesit! ja som bola sekciou.. cuduj sa svete pocula a videla som syna hned a este kym ma zasivali, mala som ho uz pri sebe, na vlastnej ruke a bozkavala ho na tvaricku, takze puto mame uzasne! … do 8smich hodin bol u mna na izbe, kam ma aj hned previezli po sekcii (len dve hodinky som si polezala v inej miestnosti. bolesti normalka a koktail liekov….ehm ehm… sestra sa ma druhy den spytala, ci boli a ja vravim, ze skusme uz nedavat dalsie lieky do zily, ze citim ze bude dobre. Moje rozhodnutie a bolo aj dobre! … o 4 dni sme boli doma.

  • Natalia napsal:

    Nemozem nereagovat, aj keď som ešte nerodila… Ale sama som narodená cs,inak by som tu ani nebola… A to v 80tych rokoch, kedy úroveň zdravotníctva bola ďaleko horšia, ako je dnes. A asi niesom uplne normálna, podľa tohto pána – pretože sa citim uplne normálne, plnohodnotna, psychicky vyrovnaná žena, s dobrými vzťahmi k matke A okoliu.asi mám zlú pamäť, lebo ja si svoj pôrod nepamätám… Moja mama žije odvtedy šťastným A plnohodnotným životom-tiez asi nieje uplne normálna (podľa tohto článku)… Tento rok planujeme s manželom dietatko, a je mi úplne jedno ako príde na svet, hlavne aby bolo živé.A články ako toto sú úplne ale že úplne zbytočné mrhanie času… Že kedysi rodili ženy len normálne?? Kedysi ženy inak žili,inak vyzerali…A nevideli sa evidencie úmrtí pri pôrode..
    Som zdravotník,a aj osobne poznám dobrých lekárov A pa,a poznam aj otrasnych.. Vzdy je to o ľuďoch A o postojoch. A aj o matke…
    A myslím, že ak ženu s veľkým dieťatkom necháte vytrapit 36hodin, len aby to bol prirodzený pôrod A ona už nevládze… To je fakt krása pôrodu podľa vás?to nezanecháva psychicku traumu?
    Čo vyplavovanie stresových hormónov pri silnej bolesti??
    A ešte k tomu odmietnutiu ženy zjazvenej, ako ste sa vyjadrili – toto nepovie skutočný muž,ale len Chudak…Tie jazvy sú,lebo dala život! Tak isto ako strie, natrhnutie hrádze či ochabnutie svalov..žena dala život, zo svojho tela..už nikdy nebude taká istá…JE LEPSIA (hovorím o matkach,ktoré sa ako matky správajú).
    Takže tak,pán múdry… Chcela by som vidieť vás rodit… To by sme sa všetci pobavili…

  • Denca napsal:

    Jsem pred CS a docela me to prekvapilo a vystrasilo. Nebyt zdravotnik a nevedet,no nevim….Chudaci maminky ci o tom nic nevi a ctou to

  • Andrea S. napsal:

    Muj nazor je takovy, ze se jedna o clanek, ktery ma opet poukazat na zlo ceskych porodnic a lekaru. A zcela zbytecne.
    Opravdu si myslite, ze se lekari pro sekce rozhoduji pro svou radost, pro poteseni nebo z nudy? Nebo tomu jen nerozumim? Stezovat si, ze vam byl proti vasi vuli anebo planu proveden cisar? Nehledame v tom problem sami? Nemeli bychom byt spise vdecni, ze po tom cisari mame zdrave a hlavne zive dite? Pokud se uz dopredu k lekarum stavime negativne, vztah lekar-pacient nemuze fungovat. Proc nejsme vdecni za to, ze zijeme v moderni dobe, lekarska pece je na urovni a nemusime trpet jako zvirata. Porod boli. At uz „prirozeny“ nebo CS. I rekonvalescence. A nekdy trva dele. Nekdo umira pri rymicce, nekdo i s tezkou nemoci a bolestmi bojuje statecne.
    Mam za sebou dva prirozene porody a po tom druhem, kdy mi PA doporucila co nejprirozenejsi, tj. bez epiduralu a nastrihu) mam nasledky daleko horsi, nez po prvnim (s epiduralem a s nastrihem). Druhy porod me bolel tak neskutecne, osklive jsem se potrhala, obe deti mely velkou hlavicku, stale mam problemy s jizvou. Ale urcite bych si nedovolila obvinovat lekare za to, jestli udelali nejakou chybu. Treba bych po cs na tom byla fyzicky lepe, nebala bych se kychnout a od srdce zasmat :) Jsem vdecna, ze mam zdrave krasne deti, ktere miluju od prvniho okamziku. A to mi take na prvni noc byly odebrany (a ja za to byla vdecna, neb jsem se sotva hnula, motala se mi hlava a sama bych se o nej rozhodne nepostarala. Neresim, co by kdy by. Pobyt v porodnici jsem take prezila, me by treba vic stresovala predstava rizika, ze se u porodu doma neco zvrtne, u meho druheho porodu bych pravdepodobne vykrvacela.
    Maminky, nebojte se. Ja jsem se narodila v 80. letech, kdy deti byly maminkam odebirany na celych 7 dni, nosili nas jen na kojeni, a se svou maminkou mam krasny vztah. Je to jen na vas, jaky vztah si s ditetem vytvorite, deti to budou mit v genech. Nenechte se zbytecne vystrasit.
    Jen jsem tim chtela rict, ze v posledni dobe se husti do nastavajicich maminek, jak hrozne je rodit v porodnicich, kde je pak rodicka (a pote maminka s miminkem) jakymsi rukojmim doktoru a sester. Ja s tim nesouhlasim.
    Je to o lidech a my se jen musime umet ozvat, pokud se nam neco nelibi nebo s necim nesouhlasime. Ale proboha nestraste lidi. Clanek me opet presvedcil o demagogii alternativcu a lidi, kteri ve vsem hledaji problem a kteri by se mozna radi vratili do stredoveku, kdyz to prezenu.
    Preji vsem zdrava miminka, at uz se narodi nebo jsou vyoperovana :) budme ale vdecni,ze je mame.
    Kdo z nas si pamatuje narozeni? Nikdo. Pamatujeme si usmevy, obeti a lasku nasich rodicu a okoli. A pokud jsme nespokojeni a budeme si jen neustale stezovat, bude nespokojene i nase dite.

  • Ivana napsal:

    Zdravím autora ,samotný článek je přesný popis toho co jsme zažila s CS provedený pod epiduralem. Musela jsem sice malého 4 kila nosit měl problémy a hodně plakal,ale byl to veliký problém, bolestivost skoro jeden rok. A bohužel mi CS ( myslím že epidural ) ovlivnil o sexuální život, jsem hodně od pasu dolu necitlivá . Chtěla bych další dítě, ale z takového zážitku mám strach a zároveń nechci být oddělena od dítěte tak jako u císaře , nešení na pokoj po třech hodinách prostě pro mamku a mimčo nestačí.

    • Andrea S. napsal:

      A myslite, ze prirozeny porod vam sexualni zivot neovlivni? Ovlivni!!!! A dost :( samozrejme nekdo ma to stesti, ze nasledky nema.
      Jednou jsme se rozhodli mit deti, to prinasi obeti. Jak fyzicke, tak psychicke. Nesvadejme to ale porad jen na lekare a personal.

      • Sueneé napsal:

        Adreo, nevidím důvod, proč by příchod na svět měl být utrpěním. Proč bychom první, co nás čeká je oddělení od mámi/táty. Nevidím taky důvod proč by žena měla rok po té být díky CS necitlivá. Omlouvat to jako „nutnou oběť toho, že chceme mít děti“, je fakt dost drsné.

        • Andrea S. napsal:

          Ja ale netvrdim, ze prichod na svet je utrpenim, to chapete spatne. Jako zena, ktera rodila, mohu rict, ze porod boli. Fyzicky, nekoho asi i psychicky a to je fakt. Ja jsem rada, ze v mem pripade to bylo jen fyzicky. A jako fakt beru, ze prestrihnutim pupecni snury se dite od matky proste oddeli. Pro me je vice traumatizujici pro dite to, ze rodice pak dostatecne nevenuji detem lasku, pozornost, neuci je pokore a slusnemu vychovani.
          Nedelejme drama z toho, ze se miminka po porodu odeberou k zakladnimu vysetreni, ocisteni atp.
          Me jen u tohoto clanku vadi ten fanatismus, diky kteremu si pak spousta zen muze vsugerovat, ze jsou spatne matky. Neni tedy ten clanek vetsi zlo nez samotny cisar? Je strasne jednoduche na vecech hledat jen to spatne nebo mit to na co/koho svest.
          Co takhle podivat se na to z te lepsi stranky? Ze si maminka odvazi domu zive zdrave (ve vetsine pripadu) dite. Nebo mame riskovat, ze se prihodi neco spatneho, ale hlavne neposlechnout demona lekare, ktery si dneska jeste nerizl, a porodum pravdepodobne vubec nerozumi. Podle meho ani jeden detsky a zenin zivot za to nestoji. Opet muj nazor a postoj. A o prirozenosti porodu mi nemusite odpovidat. Dneska na tom zeny urcite nejsou fyzicky tak jako drive, asi bychom kazda druha pri porodu zemrela.
          Vice nema cenu diskutovat, kazdy mame svuj pohled na svet a zpusob ziti. Preji vsem jen to dobre :)

  • Silvia napsal:

    Článek = blábol. Císař, jelikož jsem drobná a dítě bylo veliké. Dcerku jsem měla do 15 minut u sebe (hned, jak mě sešili). Druhý den jsem již normálně fungovala, bolest normální (vrtání je pro mě mnohem horší bolest než CS). Na 3-tí den jsme obě jeli domů, normální kojení, dokonce až do 2 let. Žádné trauma, ani u dcerky, visí na mě pořád.
    Nechápu, proč tak propagujete jenom normální porody. Kdybych neměla CS, tak „malou“ ani neporodím. Takže díky za radu, si ji někam strčte.

    • Sueneé napsal:

      Silva: „Císař, jelikož jsem drobná a dítě bylo veliké…“
      Takovou blbost plácne skutečně jedině chlap. Je bohužel smutné, že ženy tomu uvěří.

      Konigsmarková: „Žádný porod se ještě nevztřebal! Takže neexistuje, aby nešlo za normálních okolností porodit. Maximálně porod může trvat déle…“. Jinými slovy, to že žena je menší a dítě velké, není rozhodně důvod pro CS. Jen by to dceři hold trvalo déle.

      • silvia napsal:

        Takže chlap jsi asi ty…když bys měla 155cm, 45kg, úzkou pánev a tvoje dítě 5kg, tak asi bys rodila do dnes…manžel má přes 2 metry, malá je po něm…příště nekecej blbiny…

        • Sueneé napsal:

          Chápu tvoji nasranost. Připustit si, že nám doktoři lžou, je těžké.

          • zuzana napsal:

            nezlobte se na mě ale 55 kg matka a 5 kg dítě….to dá zabrat asi každý matce i při 70 kg….je dobré jít zlatou střední pane Sueneé.

            • alena napsal:

              Myslím, že nie je dôvod sa hádať :-) Aj ja mám 157cm a mala som 4,2kg a 52cm dieťa a úzku pavnu ako 12ročné dievča.Áno rodila som cisárskym, ale keby nebola zle zvládnutá situácia zo stany doktora- pána primára..?, tak sa domáham aj napriek tomu, že som malá a mám úzku panvu normálneho pôrodu.Keď som raz do jeného článku písala aký som mala pôrod tak mi ani neverili že to sa môže stať žene v tomto storočí..? Bol to pôrod ako v stredoveku a preto ak sa raz psychicky vyliečim z tej traumy, tak dalšie dieťa bude rodené prirodzene. Prajem všetkým maminám..zodopvedných lekárov a plne uvedomenie si prekrásneho momentu keď sa vám dieťatko narodí..(ja som to nezažila, až po jednom roku som to zacítila..je to neuveriteľný pocit a ďakujem zaň)krásne a láskou naplnené dni

  • Můj pohled napsal:

    Zdravím.

    Nebyl jsem porozen císařským řezem. Přesto jsem se narodil o týden-dva (fakt teď nevím přesně) dříve, byl jsem kompletní, váha a velikost téměř normální (normální váha je 3,5 kg).

    Asi týden jsem byl prakticky zbytečně držen v inkubátoru a matka mne nemohla navštěvovat. Mohla si jen odstříkat mléko a sestřičky jí tvrdili že mi ho dají.
    To mléko dávali pravděpodobně tomu dítěti které mělo zrovna hlad a já dostal od kdoví jaké matky, navíc nám asi již tehdy přidávali sušené mateřské mléko.

    Deformovala se mi za tu dobu hlava a vždy jsem se prý přirozeně otáčel tak že se mi to napravovalo. Nicméně sestřičky mne prý neustále otáčely do polohy která mne poškozovala a matka byla jelito která se za mne neuměla posatvit a odvést si mne.

    Nacpali do mne, předčasně narozeného dítěte, ne řádně kojeného, ihned po narození jakési očkování po kterém jsem měl kožní projevy. Encefalitický řev a zabrždění vývoje matka neměla pod kontrolou.

    Když jsem se dostal konečně k matce odmítal jsem pít z prsu a museli si dále odstříkávat do skleničky. Díky tomuto nepřirozenému způsobu kojení přišla brzy o mléko, dříve než by měla a já poškozený lékaři potřeboval.

    Z konkrétních důvodů které nebudu rozebírat, ale i z ne úplně jasných a zřejmých jsem k matce nikdy nezískal vztah jako k otci.

    Jak vidíte není to nic o císaři, ale i tak je pro mne můj vlastní příběh natolik poučný že bych ženu odrazoval nejraději od jakékoli lékařské péče.
    Podle mne jsou dnes ženy pro císařský řez připravovány (zřejmě dobře ohodnoceno, navíc standardní chirurgický postup) a jsou obelhávány (ohledně doby rekonvalescense, jizvy, povolených poševních svalů).
    Nevím jak ostatní muži, ale já zbytečně zjizvenou ženu, poznamenanou i na sexuálním apetitu zavrhnu a budu ji na to upozorňovata dopředu.

    Navíc jak si představujete že může tělo na porod přirozeně reagovat když je oblbnuté jak léky proti bolesti (zejména epidurál, který navíc musí zablokovat veškeré nervové přenosy), tak umělými hormony na vyvolání porodu. Je to celé postavené na hlavu.

    Já nedávno pomáhal kočce rodit první koťat. ještě po porudu neměla vůbec naběhlé mléčné žlázy a žádný náznak mléka. Bál jsem se co bude dál, ale koťátka to vůbec neřešila a začala hledat to co měla a kočička jim to umožnila jak měla. Mléka bylo vždy kolik bylo potřeba. Bůh prostě svět zařídil dobře a není třeba nic vylepšovat.

    Když už jsem začal s tím Bohem. Satanovy jistě činí vyjímání života z lůna ženy nesmírnou radost.

  • Pavlína N. napsal:

    Já jsem rodila cisařským řezem před třema roky, císaře jsem si nevybrala ale když jde o zdraví dítěte neni nic co bych dobrovolně nepodstoupila, na porodním boxu jsem zažila hrůzu ze které máme do teď s přítelem trauma, přítel víc než já protože to všechno byl schopen vnímat, zažili jsem řev sestřičky na mého lekaře který se jaksi pár hodin neobtěžoval vůbec dorazit (zjevě myslel že vše zvládneme s porodní asistentkou samy) a tak ohrozil mě i moje dítě, když konečně dorazil oznámil že je dcera neporoditelná a začal oni mluvit jako o TOM, nakonec samotný císař přehodil na mladou paní doktorku, která byla úžasná, ale tento již bývalí primař zřejmě nechtěl na sebe vzít to riziko které zavinil, svojí dcerušku jsem viděla až za 2 dny, hned po porodu byla totiž převezena na novorozeneckou JIP, byla ve 35 t. já musela ležet v jiné budově na své JIP a i přes naléhání na doktory jsem se za ní nemohla, nebo možná jsem mohla utéct ale riskovat že dcera bude vyrůstat jen s tatínkem je kravina nad všechny kraviny. Viděla jsem jí až za dva dny a v náruči jí držela až po 5 dnech protože byla v inkubátoru, možná se pro to všechno milujeme ještě víc, není pravda že si k sobě nenajdete cestu, svou dceru miluji nejvíc na světě vždycky mě mrzí že jsem jí nemohla po narození nebo jak článek říká vyoperování říct jak moc pro mě znamená a držet ji v náručí ale miluji jí od chvíle co opustila moje tělo. :-) Přesto všechno teď s přítel čekáme druhé a já vím že pro tolik štěstí kolik mi přineslo naše první dítko vydržím všechno klidně znovu. :-)

  • Daniela napsal:

    Všechny zdravím,

    chci napsat jen pár slov k článku a případně i ke komentářům. Jsem matka 3 dětí. Dvě narozeny přirozeně, třetí císařským řezem. Bohužel. Souhlasím s článkem, myslím, že byl napsán, proto aby se lidé zamysleli. Tahle doba je opravdu zvrácená. Lékaři jsou pro lidi BOZI a věří se více přístrojům než intuici. Přístroj ukáže, že je vše v pořádku tak mu věříme i když nám to nějak nehraje.. Důvod k mému císařskému řezu byl ten, že syn též neměl ozvy, ovšem už v těhotenství bylo plno věcí „špatně“, ale přes veškeré sledování a časté kontroly a akutní kontroly, lékaři- bozi na nic nepřišli.. Syn měl totiž 1980gr v 37tt, když se narodil, tedy nenarodil, byl vyoperován… Od 30tt přibral pouhých 300gr, ale maminka je drobná tak to není divné…bude po vás maminko.. Že starší synové měli 3180gr a 3400gr..Nikomu nic nepřipadalo divné, jen mě.. Ano, uznávám akutní císařský řez, ale ne to že z 10 žen rodí přirozeně např. jen 3. To ukazuje jen na to, jak se ženy vzdalují od ženské energie, intuice a důvěry ve své přirozené schopnosti tvořit.. Ano i já jsem o sobě potřetí pochybovala, měla jsem strach a proto to přirozeně nedopadlo.. Vždy se vše zhmotní..

  • Arwen napsal:

    Úplně náhodou jsem narazila na tento článek a z pohledu matky a ženy, která ze závažných důvodů rodila CS budu reagovat takto:
    V první řadě bych chtěla velice poděkovat všem lékařům, porodním asistentkám a zdravotním sestrám, které se o všechna novorozeňátka a novopečené maminky starají a pomáhají jim v úplném počátku vstupu do nové etapy života.Je to něco nového pro všechny z nás a to bez rozdílu způsobu porodu.
    Nyní k článku. Je zde popsán průběh příchodu dětátka na svět CS, což je opravdu operace, která s sebou nese veškerá rizika,(se kterými je rodička seznámena písemnou formou a podepisuje souhlas). Je na každé z nás, zvážit, která rizika jsou větší. Na druhou stranu operaci provádí tým specializovaných lékařů, kteří vědí, co dělají a předcházejí jí všechna předoperační vyšetření. V mnoha případech vede tato operace opravdu k záchraně životů. Ne všechny ženy mají to štěstí, že porodí přirozeným způsobem. (I když o tom by se dalo také polemizovat, protože, to co se běžně děje v porodnicích se nedá přirozeným způsobem nazývat. Ale chápu, že je vše uzpůsobeno tak, aby měli lékaři lepší přístup a možnost rodičce pomoci.)
    Chtěla bych upozornit na jeden fakt, který v článku chybí.Vztah mezi matkou a dítětem vzniká ještě před narozením v době těhotenství a tímto bych chtěla uklidnit všechny maminky, které nemají tu možnost porodit přirozeně. Pokud své dítko milujete ještě před narozením, budete ho milovat i po jeho narození po zbytek svého života. Ten malý zázrak je Vaší součástí a ten pocit Vám nevezme ani způsob příchodu miminka na svět. Vždyť i tatínci, kteří nerodí a dokonce nenosí malý dáreček pod srdcem, své dítě miluji nadevše a nedopustí, aby mu kdokoli ublížil. Takže maminky, které budete nebo jste přivedly mrňouska na svět tímto způsobem, není třeba se bát. Mateřské instinkty naskočí okamžitě, jakmile sevřete svého drobečka v náruči.
    A co psychika děťátka? Je pravdou, že pokud děťátko projde porodníma cestama, je to určitá příprava na velikou změnu a připravuje se tím na příchod na svět a když tam tato část chybí, tak to opravdu provází dítko celým životem. Tyto dětičky mnohem hůře snášejí stres a náhlé a neočekávané změny. Dovolila bych si nesouhlasit s tím, že nedotahují věci dokonce,ale je pravdou, že potřebují mít svůj režim a pomocnou ruku v případě, že se stane něco, co neočekávají, protože pak ztrácejí pocit bezpečí. Od toho jsme tu pro ně my rodiče, kteří jim tu rovnováhu pomohou znovu najít a ukázat směr. A ony nám to vynahrazují svou upřímnou láskou a šťastnými úsměvy.
    A co psychický a fyzický stav maminky? Tady bohužel musím v určitých bodech souhlasit s článkem.
    Porod jako takový je spojený s velikými hormonálními změnami. O tzv. splašených hormonech jsme jistě slyšela každá a každá si tím po porodu prošla :)
    Porod je i pro matku přípravou na život s děťátkem a je i spouštěcím mechanismem pro kojení. Proto není tajemstvím, že pokud žena rodí CS, může mít s kojením problémy. Ale vše se odvíjí i od psychickéh stavu maminky. Já v porodnici neměla ani kapku a pak jsem se v klidu domova rozkojila.
    A co se týče poporodních depresí. Nesouhlasím s tím, že je to zapříčiněno způsobem porodu. Je to o psychice matky a o tom, jakou má oporu a pomoc okolí.
    Milé nastávající maminky a maminky, všem vám moc držím palečky, ať vše dopadne podle vašich představ a ať vám vaše dětičky přinášejí mnoho radosti. Užívejme si ty nádherné okmžiky s nimi a milujme je stejně bezprostředně, jako ony milují nás. Čas opravdu běží hodně rychle, tak si važme každého úsměvu a pokroku, které nám naši broučci ukazují :)

    • hajc napsal:

      Popíšu vám průběh a dojem z těhotenství mé ženy.

      Vzhledem k vyššímu věku ženy bylo těhotenství lékaři vyhodnoceno jako rizikové. Vše probíhalo jak má, žádné komplikace, žena chodila normálně do práce. Kvůli rizikovému těhotenství musela chodit každý týden na vyšetření, což z mého pohledu zbytečně zatěžovalo a stresovalo matku a tím pádem i dítě. Z pohledu lékařu bylo samozřejmě snížení rizika zanedbání něčeho a prevence…Před koncem těhotenství měli podezření, že dítě stagnuje ve vývoji a chtěli otestovat reakce těla matky, jestli bude porod probíhat normálně. Samozřejmě před tím matku pořádně vystrašili, že může díte i zemřít, a že to není sranda a neměla by rizkovat zdraví své a zdraví dítěte. Byla to manipulace jako prase. Na to se nedá říci ne, když je matka vystrašená a bojí se o dítě. Víte jak to je coby kdyby. Už tehdy jsem předpovídal, že když bude hospitalizovaná, tak tam zůstane až do porodu, ikdyž nám tvrdili něco jiného. Při tom hormonálním testu došlo k tak bouřlivé odezvě, že málem došlo ke spostánímu porodu. Vzhledek tomu jak to s matkou zamávalo, že není nejmladší…blablabla tak radši odrodíme předčasně a předejdeme možným rizikům….blablabla. Celý pruběh těhotenství byl normální, žádné komplikace, ani ranní nevolnosti. doktoři si jen prostě hrají na bohy a straší budoucí matky co všechno se může stát. Malá je od 2 měsíců atopická, plačtivá, byla by taková i po normálním porodu? To vám nikdo samozřejmě neřekne, protože to nikdo neví. Z pohledu lékařů proběhlo vše v pořádku, protože matka a dítě nemá žádnou fyzikou újmu.

  • Michaela napsal:

    Do podobných diskuzí se moc nezapojuji, ale na tento článek musím reagovat. První porod CS jsem absolvovala před 24 lety. Syn byl maličký, proto byl den v inkubátoru, ale druhý den jsem já byla naprosto v pořádku a o syna se starala sama. Je to hlavně o tom, jak je veden řez. Když mamince „rozpárají“ břicho napříč, vzniká pak možná více komplikací. I mamince, která se mnou byla na pokoji, protože rodila dvojčátka, provedli příčný řez. Určitě nepoužívám přesný termín, ale je to o tom jak velký zásah do těla ten řez je. Ta měla komplikace a nemohla se posadit celý týden, ještě i když já jsem odjížděla z porodnice se synem v náručí měla problém vůbec dojít do sprchy. Druhý CS jsem prodělala před 16 lety a měl stejný nekomplikovaný průběh a protože syn byl v naprostém pořádku, měla jsem jej u sebe již večer po sekci. Odsuzovat šmahem všechny porody „císařem“ mi připadá hodně scestné a opravdu děsíte všechny budoucí maminky, které nejsou schopny rodit přirozeně. A to že by si lékaři nějak usnadňovali práci, o tom nemůže být řeč už vůbec. Při přirozeném porodu kolikrát lékař ani nezasahuje, je přítomna jen porodní asistentka. Porod CS je několikanásobně dražší než přirozený a žádná nemocnice jej neprovede bez vážných důvodů, už jen právě k vůli financím. Naopak se spíš stává, že sekce je provedená až jako poslední a krajní řešení a to pak může dojít právě ke zmíněným komplikacím, protože je to neplánované a zaměřené na záchranu lidských životů.

  • Blanka napsal:

    Teda taky jsem rodila CS, akutně, byla jsem ráda a brala jsem to tak, že se nedá nic dělat. Při celkové anestezii si pamatuji, jak mi drobečka „vyndali“ z břicha a říkali, že to je chlapeček. Když mě odvezli na pokoj, hned mi ho přiložili k prsu a nechali mi ho jak uznali za vhodné, pak si ho na nějakou dobu vzali a znovu vrátili, první dvě noci si ho brali sestřičky, jinak byl pořád s námi. A že bych nemohla 3 dny po CS vstávat??? Druhý den přišla sestřička, pomohla mi na nohy, do sprchy,…Břicho bolelo asi 14 dní, pak to ustupovalo a nechápu, proč bych synka nemohla nosit v náručí, fakt blbost…
    A prosím Vás, co tedy ty děti dělají, když se FAKTICKY NENARODÍ???? :D

  • ninive napsal:

    No ako tak čítam komentáre, tak mám pocit že ten článok je úplne pritiahnutý za vlasy a sekcia je vlastne úplne prirodzené vyvrcholenie
    pôrodu , áno ? Velmi rada by som pocula aj názor babatka tesne po sekcii
    ked nevie kto je a kde je a nema pri sebe ani maminku!
    Jasne, ked neni ina cesta, ok, ked moze cisar zachranit ci dieta ci maminku
    ale ruku na srdce, v poslednej dobe lekari volia radsej sekciu, ja som rodila v bratislave na antolskej a zo 14 maminiek rodili prirodzene 4, ostatne rezali a to bolo pred 4 rokmi. To sa vám zda normalne ?! Myslim ze clanocek chcel upozornit na jeden zavazny fakt, ze sekcia nie je prirodzena ani bez rizik. A je mnoho matiek ktore zaplatia doktora, naplanuju sekciu len zo strachu zo samotneho porodu a to je chore ako cela tato doba pritiahnuta za vlasy.

    • Sueneé napsal:

      Ahoj Ninive, ptáš-li se po myslu článku, pak se podívej na počet shlédnutí a počet komentářů, které říkají něco ve smyslu: „To je odporný článek“. Je to velké téma, které hodně lidí v hlouby duše velice bolí a zraňuje. Bohužel většina z nás si to nechce připustit, protože by tím musela přiznat, že selhala a že se nechala zblbnout dokotory (mnohdy muži, kteří skutečně nikdy nerozdili) k tomu, aby dítě bylo vyoperováno.
      Ano, jsem chlap. Byl jsem u toho, když operovali moji ženu a přišlo na svět naše dítě. Sám jsem byl vyoperován….
      Doktoři ukradli ženám porod. To je postata věci. 90% CS naprosto nesmyslné a zbytečné. Zeptejte se Konismarkové aj. asistentek…

  • Agáta napsal:

    dobrý deň,
    rada by som sa vyjadrila k tomuto článku, ktorý napísala osoba, ktorá nikdy nerodila. moja dcerka keby nebola PORODENA (ano narodila sa) CS tak by spontánny porod nezvladla, bola príliš malá a slaba- a ano, to všetko zistili lekári len z ultrazvuku. aj tam mi všeočitajúce matky hovorili, že stroje a lekári sa môžu mýlit. a ja som rada, že som tým strojom uverila. inak manžel mi vždy tvrdí, že ona je prenho narodená už od chvíle, kedy sme ju počali :). malička bola ešte týžden v inkubátore a doteraz pribera velmi pomaly, ale sme stastní, že vôbec priberá pri tej jej hyperaktivite :D neposedí ani na minútku. a všetky vlastnosti čo má zdedila zrejme po manželovi, pretože je to veľký prefíkanec a bojovníčka. a vždy si všetko sama vybojovala- dokonca si urputne nacvičovala chodenie, ked zvladna prvé kroky. nikdy sa nehrala vonku na pieskovisku, ale celú hodinu obchádzala celé detské ihrisko dookola, tiež si nacičovala chôdzu hore a dole kopcom. toto som nikdy nevidela robit žiadne dieťa, len to moje :D. takže si vôbec nemyslím, že by v budúcnosti nedokázala nic dokončiť a už vôbec sa nebude spoliehať na pomoc iných. myslím si, že tu sa ľudia vyhovárajú už len na zbabranú výchovu. to je presne také ako ked v inom článku tvrdili, že pokial dieťa v útlom veku neprinútite zaspávať same tak bude v dospelosti nesamostatné. ja som svoju dcéru zboznovala a ochraňovala ked bola v brušku a budem ju lubit až kym neumriem. a ona je na mna tak naviazaná, že bez nej nemožeme ani navariť, stale musí byt pri mne- ako taka opička makak :D
    ľudia, preboha spametajte sa- vy už prestante študovať niečo čo je podmienené genetikou.

  • Karin napsal:

    Nesouhlasím s tímto názorem.Já mám po cs asi pul roku a funguju už od začátku normálně jen asi 14 dní bylo trochu cítit břicho.Postupně to ustupovalo.3 měsíce jsem se šetřila,u normálního porodu je to 6 týdnu.Nebýt tohodle zásahu nemuseli jsme mít naše štístko doma,ležel totiž pánevním dnem a asi by nijak nevylezl.V nemocnici mi dali málého na pokoj hned druhý den(na noc ho vzali),ale 3ti den už jsem ho měla celou dobu u sebe a starala jsem se o něho.Takže já jsem zažila asi jiný pruběh.

    • Sueneé napsal:

      Ahoj Karin. Mám to chápat tak, že jsi byla na CS, protože dítě se neoteočilo do porodních cest a šlo pánevním dnem na před?

      • vskiper napsal:

        Pletete si pojmy a dojmy, panevni dno ma s porodem sice cosi spolecneho, ale nepatri diteti, ale matce …
        nechcete psat radeji zase o ufounech? tam nic nezkazite

        • Sueneé napsal:

          :))) Uznávám, že jsem to blbě formuloval.
          Takže znovu: Dítě se může narodit zadkem napřed bez problémů. Jen to déle trvá. Bohužel praxe ukazuje, že doktoři operativně raději operují (dělají CS).
          O „ufonech“ – něco určitě zase přeložíme. Teď mi tu kolega poslal něco z Měsíce. Tak to jdu nahodit. ;))

          • silvia napsal:

            Zkus porodit dítě, které leze zadkem ven, koumáku…na to, že jsi chlap, rozdáváš rozumy jak na běžícím pásu…bych řekla, že jsi homouš kámo:D :D :D

          • zuzana napsal:

            moja priatelka mala tiez babatko otocene panvovym koncom a asi v zaujme prirodzeného priebehu porodu ju nechali vytrapit sa do krajnosti, neotvarala sa, ani sa dodatocne neotvorila, tak sa dieta udusilo, sice prirodzene, ale z porodnice rovno na cintorin… Takze sa takýmito silnymi vyjadreniami na adresu sekcie velmi opatrne. Viem, o com hovorim, sama mam jednu za sebou- jeden zo styroch pôrodov, ale neriesim to a uz vôbec to nerozpitvavam do takých detailov. A naco? Nie je pravda, ze by som s dcérou mala horsi vztah kvôli tomu, ze sa nenarodila prirodzenou cestou. Naopak, prave preto, ze to bolo tak velmi tazke, si ten uzasny dar vazim. A nesuhlasim ani s tym, ze ved kedysi zena porodila hoci aj na poli a hned potom isla okopavat zemiaky, a podobne nezmysly. Ano, bolo to tak, ale aka bola umrtnost zien, ci deti pri porode alebo po nom, to sa uz nehovori.

      • Karin napsal:

        Ano přesně tak neotočil se,tak mi byl naplánován CS,ale bohužel jsem měla vysoky tlak tak jsem musela jít na CS v 36 týdnu,aby se mi nezačaly zužovat cevy a malému by nešla výživa,ale opravdu mi to nepřišlo tak jak je tam psané.Nejhorší se bylo postavit poprvé po operaci.Věřím,že těch 7 vrstev sešít je už nějaké riziko a je to operace.Ale přišlo mi,že paní co byla vedle mě měla horší pruběh,ale to jsem si myslela,že to muže být tím,že ona měla celkovou anestezii,ja měla jen epidurál.

  • Iveta napsal:

    Ja som mala tri deti na cisársky a všetko prebehlo v poriadku aspoň v mojom pripade.Synovi bude24 a dceram 21 a8

  • Míša napsal:

    Také bych se chtěla podělit o zkušenost s CS. Chlapeček se nám narodil neplánovaně císařem pro nepostupující porod (špatně naléhala hlavička, 2x omotaná pupečníková šňůra kolem krčku), nebýt tohoto zásahu, nevím jestli bychom se s manželem dneska radovali z půlročního chlapečka. Po porodu jsme oba s manželem okamžitě bondingovali – syn se okamžitě přišál k prsu, poprvé otevřel oči, koukal se na nás, jsou to nezapomenutelné okamžiky. Byl zběžně zkontrolován zdravotní stav za přítomnosti manžela a opět se k nám vrátil. Jelikož byl jeho zdravotní stav dobrý, byl se mnou a i s manželem na pokoji celou dobu (v první chvíli se o něj převážně opravdu staral manžel), ale byl s námi a myslím si, že i přes CS jsme byli schopni všichni krásně navázat první vztah. Určitě by si řada z nás vybrala přirozenou cestu, také já jsem cítila, že to je ta nejsprávnější věc, ale ne vždy to jde ovlivnit. A i když jsou někteří z nás o toto ochuzeni, vynahrazuje jim to úsměv dítěte, spokojené broukání…

  • Petra napsal:

    Dobrý den, bohužel ten článek opravdu vnímám jako strašení něčím, co je běžné a v běžných podmínkách nevyvolá nic negativního. Možná by bylo fér nekonzultovat téma jen s alternativními porodními asistentkami, ale i s lékaři, psychology atd…,než dáte dohromady takový článek, který spoustu matek (hlavně budoucích rodiček) akorát zbytečně vyděsí a navodí jim stres z případné (ze zdravotních důvodů plánované nebo z bezpečnostních důvodů narychlo „naordinované“ operace císařským řezem). Myslím, že váš článek nadělá víc škody na psychice, než ve skutečnosti císařský řez!
    Z jakých zdrojů vycházíte, když píšete, že se to na dětech podepíše, ať chceme nebo ne???

  • Monika napsal:

    Zajimavy clanek. Mam dvojcata narozena v 36+2tt planovanou sekci. Duvodu pro sekci bylo nekolik. Z moji strany-mam onemocneni srdce. Ze strany deti-plod A byl v poloze PPHL, plod B PPKP. V tomto pripade lze podle gynekologu vest porod spontalne. ALE!!! Dle me vlastni zkusenosti by se melo prihlizet na intuici matky. V porodnici mi stale tvrdili, ze budu rodit vaginalne. Ale me neco celou dobu rikalo, ze to nedopadne dobre. A diky bohu-moje gynekolozka me chapala a muj kardiolog nevidel spontalni porod vzhledem k zatezi na srdce, jako dobry napad. Takze mi oba napsali doporuceni k sekci. A jesteze tak! Plod A mel pravy uzel na pupecniku, coz je komplikace zivot ohrozujici pri plod pri vaginalnim porodu, ktera se objevi u cca 1 z milionu porodu. Navic mel jeste pupecnik obtoceny okolo krku a ramene. Takze pri spontalnim porodu by byl 100% minimalne priduseny, ne-li by to neprezil. Temto detem se rika „dite stesteny“. Z druhe strany-ano-sekce boli! A kdo tvrdi, ze ne, ten lze. Asi 3 tydny po porodu me bolel kazdy pohyb, nemohla jsem se poradne zvedat, otacet atd. A ano-psychicke nasledky ja osobne mam. Trvalo mi cca 6 mesicu, nez jsem zacala citit pravou materskou lasku a mozek mi „sepnul“ to, ze ty deti jsou moje. I proto jsem asi ve 3 tydnech dvojcat sekla s kojenim, jelikoz jsem na tom nevidela nic hezkeho, doslova jsem to nenavidela! A jinak-sekce byla v mem pripade ve svodne anestezii, deti jsem videla hned po vyndani z bricha, pak znovu v predsali, kde probehlo prvni prisati deti k prsu. Na JIP jsem byla cca 24hod. Pak me prelozili na odd.sestinedeli a po cca hodine mi je privezli a uz jsem je mela u sebe az do propusteni. Rodila jsem v utery, v nedeli jsme sli domu. Takze vsehovsudy 6 dni v porodnici. Kdybych nekdy mela jeste jedno dite, rada bych rodila vaginalne. Urcite to ma neco do sebe :-)

    • Petra napsal:

      Tak předně gratuluju ke správné intuici a jsem ráda, že se mimča narodila zdravá!
      K té mateřské lásce…z mých zkušeností (vlastních) i ze zkušeností spousty ženských okolo mě…ne vždycky vznikne to mateřské pouto hned…a neděje se to ani při spontánních porodech. I my si musely zvykat, že najednou máme tvorečka, o kterého se musíme starat a kterého máme mít bezmezně rády…že jsme najednou matky.
      A jako kontrast moje kamarádka po císaři byla jak zamilovaný tokající tetřev…je to individuální.
      A zase tohle vnímání způsobují články typu: po porodu ucítíte bezmeznou lásku, kojení je krásná a přirozená věc a umělé mlíko je zlo…a my si pak říkáme: Když tu lásku necítím, jsem špatná matka. (Vy si tedy můžete říkat – když tu lásku necítím, je to způsobeno císařem). Když se nám nedaří kojit, jsme opět špatné, protože nezvládáme něco tak přirozeného jako kojení…a brečíme kvůli tomu a ze stresu přijdeme o mlíko a je konec). Prostě takovéhle články prosím ne! Pojďme ty nastávající a novopečené maminky spíš povzbuzovat tím, že jim ukážeme, že v tom nejsou samy…a ne je stresovat tím, že budeme říkat: Když porodíš císařem, poškodíš svoje dítě psychicky, když nekojíš, poškozuješ svoje dítě zdravotně, když se z tebe ze vteřiny na vteřinu nestane bezmezně milující matka, je to špatně…

      • Monika napsal:

        Tak urcite mate pravdu. Ja jsem zdravotni sestra na ARO a sekci jsem videla hlavne jako bezpecnejsi z hlediska porodu dvojcat. Napatrim k tem, co odsuzuji nekojici matky, ani k tem, kteri se striktne ridi poslednimi trendy ve smyslu-davam detem bio stravu, pouzivam latkove pleny, kojim do 3 let, atd.. Ne. Moje dvojcata jsou od 3tydnu na UM, pleny jedine jednorazove, nekdy jedli sklenicky, nekdy varene… v breznu jim budou 2 roky a od 8 m jedi sami lzickou, nocnik je u nas peklo na zemi,… Ale deti mam zdrave-diky bohu. A to by melo byt preci to nejdulezitejsi. Ne strasit nastavajici maminky vsemoznymi komplikacemi, kterych je uz tak plny internet ;-)

  • Kristyna napsal:

    Nevim kdo tenhle clanek dal dohromady, ale neda se to cist. Je to vyslovene nelidske a hnusne. Ano CS je operace bricha, ale nesouhlasim s tim, dle propojeni matky a ditete. Sama mam po akutnim CS a realita je ponekud hodne jina … alespon v mem pripade :-)

    • Sueneé napsal:

      Ahoj Kristyno, pokud máš s CS lepší zkušenost, je to fajn.
      Proložený text napsal Vlasta Marek, jehož cituji. Ostatní vychází z mojí zkušenosti jak v roli dítěte, tak v roli otce u CS a též ze zkušeností alternativních porodních asistentek, se kterými jsme věc konzultovali…
      Bohužel ono se to na těch dětech podepíše, ať chceme nebo ne. Velice záleží na dalších životních podmínkách, tkeré mu umožní se s tím více či méně vyrovnat.

      • Luciš napsal:

        Po 5h normálního porodu spadly malému srdeční ozvy. Přivolaný lékař mi pohnul břichem (resp. miminkem v něm) tak, že se mu srdíčko zase rozběhlo, ale během pár minut už zase kolabovalo. Nepomáhaly změny poholy, nic. A já se Vás ptám, Sueneé: Kdybyste byl na mém místě, nechal byste srdíčko malého dobouchat a porodil mrtvé dítě, nebo souhlasil s akutním cisařem? Jinak malého jsem dostala pár vteřin po narození, pak ho odnesli tatínkovi na dobu, než mě sešili a pak mi ho zase dali. Malý se narodil 12.03 a 12.15 máme první společnou fotku dole na pokoji. (to jen pro upřesnění) Ale ráda bych abyste mi zodpověděl mou otázku.

        • Sueneé napsal:

          2 Luciš: Obecně – během porodu dochází k tomu, že dítěti klesne srdeční tep. Je to normální. Jednak je to tím, že přístroje nejsou schopny vždy přesně sledovat tep dítěte v porodních cestách a druhak tím, že je vmáčknuto v prodních cestách. Je to přirozený jev.
          Relativně – jako muž cituji porodní asitentky: Konigsmarková, Štromerová, Vnoučková, se kterými jsme podobné situace diskutovali já i moje žena. Doporučuji to s některou z nich prodiskutovat.
          Konkrétně – těžko soudit, co se dělo ve tvém případě. Hodně záleží na okolnostech, které tomu všemu předcházely.

Napsat komentář