«« »»

Nevysvětlený jev jménem elektronavigace

Ve skutečnosti tento jev (elektronavigace) není dodnes vysvětlitelný běžnou fyzikou , je znám v podstatě již 80 let. Sice ortodoxní fyzici z ústavů tvrdí , že prý se jedná o cosi jako iontový proud a že funguje jen v plynném prostředí.

Elektronavigace

Vědci se oficiálně naprosto nepokouší jej vysvětlit, na VŠ o něm téměř zmínka a důvodem je nejspíš okolnost, že nejde vysvětlit pomocí oficiálních vědeckých poznatků, tedy tím, co je prezentováno jako fyzikální zákony.

Skutečnost nejspíš bude ta, že jelikož není ani z daleka na dosah teorie velkého sjednocení, přenašeče gravitační síly – energetická kvanta gravitony se rovněž nepodařilo zatím detekovat a působení gravitačních vln rovněž ne, tak není na základě čeho sestavit soubor rovnic, jež tento jev vyjádří v kontextu k ostatním silám, zde elektromagnetické a gravitační.

Kvantová teorie

Koneckonců, kvantová teorie je rovněž v naprostém rozporu s teorií relativity (ohledně okamžitého přenesení informace. Sice se to obchází povídáním „býti ve dvou stavech současně“, ale to je jen umělé výrazivo.

Nakonec i v tak známé věci , jako je elektrický proud, tak zlomovým okamžikem , kdy se volné elektrony dají do uspořádaného pohybu, je okamžik propojení vodiče. Čili „nějakým“, nikdo neví jakým, mechanismem, se k do té chvíle neuspořádaně se pohybujícím elektronům nekonečně velikou rychlostí přenese informace, že se mají dát do uspořádaného pohybu, bez ohledu na délku obvodu. A v té chvíli, kdy se ty volné elektrony dají do pohybu (cca 1 cm za 1 vteřinu) se od + pólu zdroje vytvoří spontánně vysokoenergetický foton. Ten pozitron-elektronovým řetězením, až když urazí celkovou délku obvodu, tak teprve tehdy dojde k přenesení užitečné informace.

Elektronavigace a fotony

Čili to, čemu se říká pohyb volných elektronů, tak to není příčina, ale vedlejší efekt. Jelikož přenašečem elektromagnetické síly je pochopitelně foton, a elektron, řečený volný, je jen médiem, po němž ten foton běží. To je pravá příčina toho, že elektrický proud „funguje“ rychlostí světla.

Samotný pohyb volných elektronů je nesmírně pomalý (asi 4 m / 1 hodinu) a u vysokofrekvenčního proudu střídavého při stále vyšší frekvenci vlastně takřka stojí na místě (ty volné elektrony). Poté začne být problém vysvětlit to, jak vlastně běží fotony. Musí totiž propojovat celý okruh a navíc běhají obousměrně.

Vzhledem k okolnosti, že změna polarity za jednotku času může být tak rychlá, že nestačí při té změně ani jeden celý okruh vykonat a pak začne být otázkou, co se tam vlastně odehrává. Tak, jak se to „učí “ ve škole, tak se nakreslí nicotný okruh krátké délky. Kantoři vyrobí tvrzení o přirovnání ke kapalině v hadici, ale nikdo nedovede říci, co dělá ten vysokoenergetický foton. Ten je jako energetické kvantum coby přenašeč elektromagnetické síly již na cestě a těsně před ukončením jeho okruhu dojde ke změně polarity.

Jenže funguje i ve vakuu, viz níže uvedený projekt pro satelity.

Spíše se věc jeví tak, že jelikož jsou bohužel vědci často ješitní a pracují dle hesla co nemůže být, nesmí být. Kdyby běžný vědec z ústavu toto začal popisovat, a zabývat se tím , ostatní jej „ukoušou“. Prostě se tím nezabývají, dělají, že jev neexistuje.

Říká se tomu Biefeld Brownův jev.

Pracuje asi následovně: Kdybychom vzali váhu (třeba takovou, co se kreslí na budovách soudů), na jednu stranu položíme kondenzátor deskový a k němu vodiče a zdroj stejnosměrného proudu. Kladný pól připojíme k horní desce kondenzátoru, ale ještě nesepneme spínač a na druhou misku vah vyvážíme příslušnou hmotností. Poté zapneme zdroj, hmotnost kondenzátoru se odlehčí.

Když přehodíme póly zdroje, kondenzátor naopak poklesne.

Praktické provedení se dá realizovat i doma, zhotoví se tzv. asymetrický kondenzátor viz obrázek s návodem. Ten se sestrojí přibližně ve tvaru trojúhelníku a připojí k tzv. kaskádovému měniči napětí ze staré televize nebo monitoru s CRT (cathod ray tube).

Praktické použití

Cca 30000 V a po připojení se docela prudce vznese asymetrický kondenzátor vzhůru a je nutno jej nejprve připoutat a vzhledem k VN také dobře izolovat vodiče. I když vědci tenhle jev téměř nevzpomínají, přesto jedno důležité praktické použití má. Totiž u užitkových satelitů je největším problémem okolnost, že časem na své dráze poklesne. To se, pokud není jeho poloha opravena, může stát příčinou zkázy jinak funkčního satelitu.

Zatím se to řeší klasicky tak, že v satelitu je v nádržích palivo a okysličovadlo. Z řídícího střediska se vydá příslušný povel a ten zařídí, že sa zažehne příslušná manévrovací reaktivní tryska. Ta satelit postrčí. To vše jde ale jen do té doby, dokud nedojde palivo. Jediná možnost v současnosti pak je dopravit nákladným způsobem v nákladním prostoru raketoplánu palivo a doplnit nádrže.

Je nicméně již připraven projekt, který tohoto, vědou opomíjeného efektu, využije. Součástí satelitu budou rozměrné manévrovací asymetrické kondenzátory a k nim panely s fotočlánky, které budou dostatečným zdrojem stejnosměrného proudu. Jelikož musí být ty kondenzátory a panely s články o značné hmotnosti, tak jelikož satelit padá na oběžné dráze a tím pádem se ruší jeho tíže, tak i značná hmotnost nevadí.

Pokud dojde k požadavku na korekci dráhy satelitu, tak se prostě vyšle z řídícího střediska signál a ten vydá povel přivést napětí na desky manévrovacích kondenzátorů v potřebné hodnotě a celý komplet pak vykoná pohyb ve směru kladného pólu kondenzátoru.

Činnost kondenzátorů

Ty desky s fotočlánky mohou být pochopitelně permanetně rozvinuté, resp. alespoň částečně, aby bylo vždy k dispozici nějaké napětí. Napětí, které umožní rozvinout potřebnou plochu panelů s články a po dosažení dostatečného napětí pak případně dobít kondenzátory.

Já osobně si představuji, že ten nabitý kondenzátor snad ve svém okolí „rozředí“ gravitony. Energetická kvanta, jež hrají roli přenašeče gravitační síly a jejich naředěním přestane působit to hmotné těleso, jež je produkuje (to je pochopitelně Země) původní silou na satelit a to je to, co se v předchozím případě s váhou jeví jako odlehčení.

Otázka je samozřejmě, jak se tento úkaz chová ve stavu relativní beztíže, daleko od všech přitažlivých těles. Jelikož zde v popsaném případě se satelitem předpokládám, že k odlehčení dojde v obvyklé vzdálenosti od Země, kde je její silové působení patrné.

Jenže v kosmickém měřítku na předmět velikosti satelitu prakticky žádná gravitační síla nepůsobí, takže by pak nebylo co „odlehčit“. Takže vysvětlení s gravitony může být jen částí tohoto úkazu.

GRASER

Jestli tohle zařízení může působit také naopak, jako jakýsi GRASER, který by mohl zařídit dopředný pohyb ve směru kladné elektrody kondenzátoru „zkoncentrováním“ gravitonového paprsku, to je otázka.

GRASER by měl být cosi jako obdoba laseru, tedy zesilovač gravitačního vlnění. (gravity amplification stimulated by emision of radiation)

Energetická kvanta gravitony

Problém je zatím v tom, že se ještě nepodařilo detekovat přenašeče gravitační síly energetická kvanta gravitony a bohužel ani její další projev (té gravitační síly), totiž gravitační vlny.

Navíc gravitace je pěti rozměrnou veličinou a elektromagnetické vlnění tří rozměrnou. Dost možná třeba ano, ale ti kdo se tím zabývají, tak se snaží být velmi opatrní k jakýmkoliv závěrům.

U gravitačních vln je asi problém největší v tom, že mají zřejmě obrovskou vlnovou délku a malou amplitudu, takže zřejmě jakákoliv gravitační „anténa“, vyhotovená v pozemských podmínkách, je zřejmě příliš krátká.

Níže je návod na sestavení funkčního lifteru:

Pozn.: Když se lifter postaví např. na mřížovou podložku a pod ni se vyfoukne kouř, např. ze cigarilla, tak je vidět, jak je tzv. nasáván, což je ten tzv. iontový proud.

Ale nejspíš to je jen vedlejší důsledek příčiny hlavní, pomocí které tento pokus funguje i ve vakuu.

Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, autory v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Platby ze zahraničí IBAN: CZ8920100000002900794933, SWITFT: FIOBCZPP. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 21498 a SS: 100.

5 Responses to Nevysvětlený jev jménem elektronavigace

  1. Standa Standa napsal:

    Několik poznámek:
    1. Jev je vysvětlitelný běžnou fyzikou. Je to prostě iontový motor.
    2. U kosmických sond se iontový motor už dávno používá. Především proto, že značně šetří palivo. Na urychlení lodi je paliva (plynu) potřeba řádově (10-100x) méně, než by bylo potřeba paliva, pohánějícího loď na chemickém principu. Iontový motor je totiž v principu právě takovýmto asymetrickým kondenzátorem. Funguje ale jen pokud má loď zásobu plynu a bohatý zdroj elektřiny.
    3. ten lifter má celkem velkou spotřebu elektřiny (v porovnání se svou váhou) – malý domácí lifter potřebuje řádově desítky až stovky wattů.
    4. kouř z cigarety není nasáván do lifteru zespodu, ale zvrchu a vyfukován dolů. Stejně jako u jiných druhů reaktivního pohonu. (vizte https://www.youtube.com/watch?v=LOGAaObsN4g)

    • minohc napsal:

      Standa nepochopím človeka tvojho typu pokiaľ si skeptický k tomu čo sa tu píše prečo to čítaš a komentuješ to tu konvenčnými teoriami (ktore su aj tak jeden velky bullshit na ktorych sa nezhodnu ani samotní fyzici) ktorý každý pozná a čo je vtĺkané do hláv ľudom od detstva. To môžeš isť čítať napr. http://www.osel.cz tam nájdeš pochopenie. Osobne si myslim ze si len hodne zvedavy ale tvoje zaskatulkovane myslenie ti nedovoli sa na tieto veci pozerat otvorenou myslou. Ja osobne som tiež bol rovnaký, ale začal som to hlbšie študovať a čítať a určite je veľa vecí z daných informácií pravdivých… Takže Standa open your mind 🙂

      • Standa Standa napsal:

        Samozřejmě že jsem zvědavý. A snažím se k tomu přistupovat s otevřenou myslí.
        Jsem přesvědčen, že takovéhle teorie – ať konvenční nebo nekonvenřní – je nejlépe ověřit či vyvrátit praktickým pokusem.

        Podle výše napsaného článku má být kouř do lifteru nasáván zespodu. Podle praktického pokusu ve videu je nasáván zvrchu. Tím je tvrzení článku vyvráceno.

        Další pokus by mohl spočívat v přepólování zdroje napětí: Podle klasické fyziky by se zařízení mělo pohybovat ve směru od velké elektrody k tenké (bez ohledu na polaritu). Podle článku ve směru od záporného pólu ke kladnému. Opět se dá pokusem zjistit, jestli má pravdu článek nebo klasická fyzika.

        • minohc napsal:

          Ja som myslel cely tvoj skepticizmus aj pri inch článkoch… Ako môžeš tu písať všetky fyzikálne bláboly jednoducho nikoho tu nepresvedčíš o tvojej konvenčnej pravde a my tiež týmito článkami sa nesnažíme presvedčovať skeptikov o našej nekonvečnej pravde… Existuje množstvo zariadení na ktoré tvoja fyzika jednoducho nebude vedieť dať odpoveď, nakoľko klasický fyzici sú obmedzení iba ich klasickým pohľadom na svet. Naviac niekedy sa mi zdajú stokrát viac praštenejšie teórie ktoré vymýšľajú títo teoretický fyzici a prezentujú sa tým a všetci im to žerú lebo predsa je to Hawking a podobni…

          • Standa Standa napsal:

            Jistěže existuje spousta jevů, které fyzika neumí vysvětlit.
            Ale myslím si, že smysluplmnou teorii od blábolu lze v mnoha případech celkem snadno rozlišit pokusem. Což je i příklad řady tvrzení, jež předkládá článek, pod nímž diskutujeme.
            U teorií, které ověřit či vyvrátit nelze, je většinou asi skutečně jedno, jestli je předkládá konvenční vědec nebo alternativec.

Napsat komentář