Odštěpené části duše a vnitřní sabotér

4128x 01. 02. 2017 1 čtenář

Vnitřní sabotér je část lidské psyché, která člověku na jeho cestě za štěstím podkopává nohy. Znáte to…všechno běží, věci do sebe zapadají a najednou přijde nutkavá potřeba například vyvolat konflikt. Bývá to matoucí. Logicky je totiž každému jasné, že si pro sebe a pro naše blízké přejeme ty hezké věci a najednou přijde den, kdy v sobě jasně zaznamenáte část, která si přeje škodit, ničit a ubližovat. Našeptává Vám řešení, která vytvářejí chaos a bolest a dokonce pociťuje uspokojení, když něco nevyjde nebo když může druhému ublížit. V mém životě se nejvíce aktivně objevovala v blízkých vztazích se ženami jako pravidelně se objevující nutkavá potřeba bojovat a ubližovat.

Kdo je však ve skutečnosti tenhle vnitřní sabotér?

Pojďme se na to podívat takhle. Skrze každého z nás proudí životní síla a nějak se projevuje. Projevovat se je přirozené. Je to tanec životní síly. Jako děti jsme však byli v projevu silně omezováni a toto omezování bylo často umocněno různými traumatizujícími zkušenostmi – byli jsme biti, když jsme projevovali živost, ponižováni za projevy sexuality atd. Jednoduše jsme byli vedeni k tomu, abychom byli „hodní“, což někdy bohužel znamenalo být zticha a příliš se nehýbat. Byli jsme nuceni uvěřit věcem, které jsme svým dětským věděním nedokázali pochopit či dokonce byly v rozporu s naší schopností intuitivně vnímat. Byli jsme také nuceni je přijmout a tak se jednoho dne stalo, že některé z nás svět dospělých prostě zlomil.

V tom momentu se stalo něco velmi zajímavého. Abychom se již nevystavovali dalšímu nebezpečí traumatizace, museli jsme začít být „hodní“. Aby však toto bylo možné, museli jsme určité aspekty své životní síly vytlačit někam pryč. Některé své části jsme museli schovat! Přišel moment vnitřního rozštěpení. Stali se z nás dva. Ten hodný a ten zlý. A kam si myslíte, že se ti zlí schovali? Stali se z nich stíny, právě ty stíny, které Vás v dospělosti obtěžují a podkopávají Vám nohy.

Zázrak že ano? Vnitřní sabotéry máme často tendenci vnímat jako něco špatného, čeho se potřebujeme zbavit a přitom to jsou vytlačené dětské části, které čekají na přijetí! A co víc, i my čekáme na ně! Zlobí, aby na sebe upozornily. Zlobí, abychom si všimli, že s sebou nosíme něco, co stojí za to znovuobjevit. Nesou totiž různé důležité kvality, které nám v obvyklém potlačeném („dospělém“) stavu přirozeně chybí – nemáme s nimi kontakt.

Toto je důležitý bod. Sabotér nese určitou ztracenou kvalitu a tu je možné ve chvílích, kdy je aktivní, objevit. Těmto vytlačeným kvalitám se po šamansku říká „ztracené části duše“. V obdobích bouří je možné se od sabotéra učit. Má něco, co Vám jindy schází a ani o tom nemusíte vědět. Jak tuto ztracenou kvalitu znovu získat? Takový proces integrace často žádá více pozornosti. Tyto zapomenuté části jsou totiž v přímém kontaktu se vzpomínkami na trauma, které je donutilo se skrýt. V procesu integrace tak není jiná cesta než toto trauma uvolnit.

Trauma má tendenci opakovat se v čase. Odtud pramení častý prožitek sabotéra jako hladové entity snažící se vyvolat situace podobné těm, které vedly k jeho vzniku. Je to trochu záhada dokud se člověk blíže neseznámí s funkcí mysli. Lidská mysl je grandiózní nahrávací a vyhodnocovací zařízení, které pouze opakuje naučená schémata. Pouze opakuje! Na nás je tato destruktivní schémata zastavit. Postup je stále stejný. Prvně je třeba si uvědomit, co se děje, a nutkavou tendenci zastavit. V té chvíli se často objeví emoční aspekt, který celý mechanismus pohání – trauma. Trauma je třeba s pochopením procítit. V tom spočívá léčení.

Aby mohlo být takové léčení úspěšné, potřebuje dospělý člověk určitou míru vnitřní stability. Je třeba mít alespoň nějaký odstup od emocí – ukotvení ve vědomí pozorovatele. (Právě tady může být dobrý terapeut cennou podporou.) V opačném případě člověk uvěří, že objevivší se emoce jsou skutečností odehrávající se v přítomnosti a vše se pouze zopakuje bez toho, aby proběhlo přepsání destruktivního schématu. Znovu někoho seřvete, znovu se na mol opijete, znovu někomu zalžete…

Proto je tak důležité posilování kontaktu s vědomím jako takovým. Vytváří to odstup od emocí, které jsou pouze jednou vrstvou reality. Potom je možné zažívat je čistě a už nemají sílu vtáhnout člověka do kolotoče zmatku. Klíčem je zaměřování pozornosti na „to, co si uvědomuje“. Co si uvědomuje Vaše pocity? Zůstaňte s tím. To je meditace.

Schopnost lidské mysli projikovat skutečnost směrem ven a utkvěle věřit tomu, že to, co vidí a vnímá je pravda, je obrovská. Proto je léčení traumatu někdy tak náročné. Aby došlo k přepisu, „léčený“ si potřebuje uvědomit, že to, co vnímá, když je sabotér aktivní, je představa (vzpomínka). V takové chvíli se vytváří odstup a do situace vniká více vědomí. Potom se mohou uvolnit ještě hlubší emocionální vrstvy a sabotér se postupně rozpouští. Probíhá integrace a rozštěpení životní síly mizí. Konec schizofrenie…

Překvapením potom může být zjištění, že sabotér jste byl ve skutečnosti celou dobu Vy a to, co se ho snažilo zbavit a odmítalo ho, byla pouze mentální strategie jak být „hodný“. Strategie jak přežít, kterou jste časem začali považovat za sebe. Osvobozující zvrat že? Najednou tu není žádný temný stín, protože už není to, co ho očerňovalo a bojovalo s ním. To, co ve skutečnosti potřebovalo zemřít, byla mentální tendence být „hodný“. Takové posuny jsou úměrně náročné hloubce traumatu, které člověk kdysi utrpěl a vyžadují trpělivost, citlivost, pochopení a mnohdy značné odhodlání. Momenty vnitřního sjednocení, které potom přichází, jsou však obrovským darem a lidé, kteří takovou cesty manifestují, jsou často chodícími vzory pro společnost. Kéž nás láska a moudrost vede – naše schopnost obejmout skutečnost je mnohem větší než si myslíme. Jsme surové diamanty, které vlastním odhodláním brousíme, aby zářily pro tento svět…

Podobné články

Napsat komentář