Potravinové pytlíky s příběhem aneb jak chránili přírodu naši (pra)rodiče

1625x 03. 06. 2019 1 čtenář

V dnešní době jsme zvyklí, že si v supermarketech bereme na všechno igelitové tašky, mikrotenové pytlíky, případně papírové sáčky a tašky z podobných materiálů. Tyhle věci mají vždy ale jedno společné: jsou na jedno použití. Naučili jsme se, že když přineseme nákup domů, tak je hodíme do koše na papír nebo plasty. Tento trend začal na počátku 90. let a dnešní generace si snad ani nedokáží představit, že by to bylo jinak. Přesto ještě v 80. letech 20. století nebylo něco takového vůbec běžného. Jak to tedy dělali naši rodiče a prarodiče, když chodili do krámu a samoobsluhy nebo na vesnici do pojízdné prodejny?

Pocházím z vesnice ve Východních Čechách (Pardubický kraj), která se jmenuje Běštovice. Poprosila jsem o rozhovor pana Josefa Nováka, který byl v obci místním starostou, a zootechnikem v tehdejším JZD. V osmdesáti letech je stále velkým zdrojem informací a je také kronikářem obce. Vzpomínky budou patřit jeho dětství a mému tématu balení potravin, jak to bylo dříve.

Vyprávěl mi, že už tehdy si chodil S LÁTKOVÝM PYTLÍKEM pro pečivo do pekárny.

Rozhovor

Pytlíky – sada

JN: Pytlík byl udělaný z látky a měl pásek z nějakého průhledného materiálu. Prodavač viděl, kolik tam mám rohlíků. Nevím z čeho to bylo, babička to vždycky ušila.

Jana: Já nakupuju taky do látkových pytlíku pečivo. Ale ty rohlíky v něm pak ztvrdnou. Jak jste je uchovávali?

JN: Normálně se to zatáhlo.(ten pytlík)

Jana: Ten chleba, nebo rohlíky v tom ale oschnou a ztvrdnou.

JN: Chleba my jsme nekupovali. My jsme si chleba pekli.

Jana: A jak jste uchovávali chleba?

JN: Peklo se vždycky devět bochníků, a daly se do komory a to tři neděle vydrželo.

Jana: A za ty tři neděle byl v pohodě?

JN: Jo, úplně v pohodě. Pekl se převážně žitný chleba. Ta žitná mouka vydržela déle. Dneska pšenici nasejou po kukuřici, jsou v tom postřiky a to je samozřejmě pak už v tom chlebu. Tenkrát se sklidilo žito, táta to zavezl do mlejna. Pytel mouky potom nechal u pekaře. Když jsme chodili do školy, tak jsme se se sestrou stavovali do pekárny a pekař si odškrtával, co jsme nakoupili na svačinu. (dnes bychom řekli, že vyčerpali kreditní pytel mouky). To jsme měli ten pytlík co nám ušila babička. To bylo v roce 1950-52.

Jana: Milý pane Josefe Nováku děkuji za příběh a milou vzpomínku.

Pytlíky si nyní můžete zakoupit i vy v eshopu Sueneé Universe!

Na základě tohoto povídání jsem ušila variantu pytlíku, kde je pruh ze síťky. Lze do něho ukládat věci, a prostředkem pytlíku je vidět co je uvnitř.

Pytlíky s proužkem

Testujeme spolu s mými kamarádkami, nový druh pytlíku, kde by se mohl uchovávat chleba a pečivo. Je dvouvrstvý, ze dvou druhů látek. Brzy ho uvedeme do prodeje. Určitě se objeví i u Sueneé Universe v Eshopu.

Vyzkoušejte také nový látkový obal na mobil, který odstiňuje zdraví škodlivé VF a NF záření (elektromagnetické pole):

Pytlík na mobil

Rozhovor s Janou Emerenzií Kašparovou

Podobné články

Napsat komentář