Pravěké kořeny šamanismu (1. část)

1497x 28. 11. 2019 1 čtenář

Šamanismus je považován za nejstarší formu vyjádření duchovních praktik a představ rozšířenou, v té či oné obdobě, po celém světě. To potvrzují i archeologické nálezy, především výjimečné pohřby vybavené nezvyklými artefakty, které lze přímo spojit s obřady a zvyklostmi sibiřských kmenů nebo původních obyvatel Jižní a Severní Ameriky. Prvky šamanských tradic se odrážejí i v některých současných velkých náboženstvích, například tibetském Buddhismu nebo japonském Šintoismu, ale podle určitých výkladů je možné je najít i v židovsko-křesťanských příbězích o Mojžíšovi nebo Ježíšovi. Kam až sahají kořeny těchto prastarých tradic?

Tvář šamanky ze Skateholm

Před 7 tisíci lety byla k poslednímu odpočinku uložena žena, která se nepochybně v tehdejší společnosti těšila neobvyklé úctě. Její unikátní pohřeb pořádně zamotal badatelům hlavy. Mrtvá v totiž hrobě seděla se zkříženýma nohama na trůnu z paroží, opasek ze stovky zvířecích zubů jí zdobil boky a břidlicový přívěsek visel na jejím krku krku. Ramena ženy pokrýval krátký pláštík z per různých druhů ptáků. Tento pohřeb, archeology označený jako „Hrob XXII‟ byl odkryt v jihošvédském Skateholm v 80. letech 20. století. Dnes, díky úsilí a zručnosti Oscara Nilssona, odborníka na rekonstrukci tváří, můžeme této ženě znovu pohlédnout do jejích tajemných uhrančivých očí. Podle kostí určili odborníci její výšku přibližně na 1,5 metru a smrt ji zastihla ve věku 30 až 40 let.

Kotlík z Gundestrupu s motivem Pána zvířat

Podle analýz DNA se podařilo zjistit, že měla, podobně jako většina lidí evropského mezolitu, tmavou pleť a světlé oči. Její hrob byl jedním z 80 odkrytých na pohřebišti ve Skateholm z období mezi lety 5500 a 4600 př. n. l. a nebyl jediným neobvyklým, protože se zde našly i pohřby lidí se psy i samostatných psů vybavených bohatými milodary. Nebyla to jen neobvyklost celého pohřbu, co archeology přivedlo k interpretaci ženy jako šamanky. Její výbava na poslední cestu přímo odráží dosud fungující šamanské tradice. Pozoruhodný je především její „trůn‟ z paroží. Rohy a paroží slouží v šamanském pojetí světa jako jakési antény zajišťující napojení na svět duchů. Rohy nebo parohy se honosily i mystické postavy propojené se světem zvířat známé například z vyobrazení na kotlíku z Gundestrupu z Dánska nebo z pečetidla harappské kultury s motivem „Pašupatiho,‟ pána zvířat. V kultuře sibiřských Enětů představují rohy šavle, kterými bojují proti zlým duchům a v jiných kmenech zajišťují spojení s ochrannými duchy.

Pláštík z ptačích per, který pokrýval ženina ramena, byl „ušit‟ z per vran, strak, racků, sojek, hus a kachen. Ptáci v pojetí světa přírodních národů představují psychopompy, průvodce duše. Zejména vodní ptáci díky své schopnosti potápět se, plavat na hladině i létat vyjadřují propojení dolního a horního světa; světa pod hladinou a světa vysoko v oblacích. Během svých obřadů se sibiřští Evenkové oděni do plášťů z ptačích per proměňovali v ptáky aby mohli vystoupat na nebesa. Vzhledem k tomu, že tradice a symboly šamanismu jsou univerzální a nezměněné po celá tisíciletí, mohl i pláštík z ptačích per dámě ze Skateholm pomáhat při jejích kouzelných letech, včetně toho posledního.

Pohřeb o šesti stupních

Jiný pozoruhodný hrob šamanky byl nalezen v roce 2005 v jeskyni nazývané Hilazon Tachtit v západní Galileji na severu Izraele. V jeskyni, která sloužila jako pohřebiště místních komunit bylo v období natufské kultury (13000 – 9600 př. n. l.) pochováno 28 lidí. Jeden z těchto hrobů byl velmi neobvyklý složitostí pohřebního rituálu i výjimečnými milodary. Žena, která v něm byla uložena byla vysoká asi 1,5 metru, zemřela zhruba ve věku 45 let a po celý život trpěla deformací pánve – postižení, které jí zřejmě předurčilo k roli šamanky, neboť není neobvyklé, že se šamany stávají právě psychicky nebo fyzicky postižení lidé. Kolem jejího těla byly uspořádány kosti různých zvířat: lebka kuny, ocas divoké krávy, předloktí kance, pánev leoparda, orlí křídlo a lidská noha. Její hlava a pánev byla podložena želvím krunýřem a kolem jejího těla bylo rozmístěno přinejmenším 70 dalších krunýřů, pozůstatků pohřební hostiny.

Rekonstrukce hrobu šamanky z Hilazon Tachtit. Zdroj: National Geographic

Celý pohřeb zahrnoval, krom hostiny, velice složitý rituál o šesti fázích. V první části pozůstalí vykopali do podloží jeskyně oválnou jámu a pokryly její stěny a dno vrstvou bláta. Následně vydláždili hrob vápencovými bloky, kousky mušlí, kostěných jader gazelích rohů a želvími krunýři, které překryli vrstvou popela a kamenných štípaných nástrojů. Čtvrtá část představovala samotné uložení ženy k jejímu poslednímu odpočinku, na který ji vybavili už zmíněnými želvími krunýři a zvířecími obětinami. Ty následně překryli vápencovými deskami. V páté fázi zasypali hrob zbytky z pohřební hostiny a nakonec v šesté fázi byl hrob uzavřen velkým trojúhelníkovým blokem vápence. Celý tento proces byl vykonán s náležitou úctou a péčí a vyjadřoval význam osoby pohřbené v  této jeskyni. Krom ženina vážného postižení to byly především zvířecí ostatky, které přivedly archeoložku Leore Grosman z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě k interpretaci tohoto pohřbu jako šamanského.

Šamani

Šamani jsou totiž v úzkém kontaktu se zvířecími duchy a zvířata jsou pro ně důležitým partnerem, ne jen bezduchou součástí okolní přírody, potenciální potravou, či dokonce majetkem. Výběr zvířat, se kterými byla žena pohřbena jistě nebyl náhodný. Mohlo se jednat o její ochranné duchy či průvodce a zároveň symboly jejího postavení. Zvláště orel a leopard patří ke zvířatům, která jsou se šamany silně spojena díky své síle a schopnostem. V původních kulturách jsou během rituálů používány různé zvířecí masky nebo převleky, které umožňují komunikovat se zvířecím duchem nebo se ve zvíře přímo proměnit. Z jižní Ameriky jsou známy příběhy o čarodějích nahualech, kteří na sebe umí brát podobu jaguára. Zpodobnění jednoho z těchto nahualů zachycuje například socha ze starodávné mexické kultury Olméků. Obdobné jsou i zkazky o evropských vlkodlacích nebo kult severských berserků, nelítostných vikingských válečníků oděných ve zvířecích kůžích. Ze starého kontinentu je známa také paleolitická nástěnná kresba „čaroděje‟ z francouzské Jeskyně tří bratří zachycující muže ve stádiu přeměny v jelena, případně až 40 tisíc let stará mamutovinová soška lvího muže – lidské postavy se lví hlavou z německého Hohlensteinu. Soubor různých zástupců říše zvířat, který ženu na její poslední pouti doprovázel, rovněž vyvolává představu Paní zvířat známé z pravěkých a starověkých vyobrazení.

Olmécká soška nahuala proměňujícího se v jaguára

Tip na knihu z eshopu Sueneé Universe

Šamanské techniky a rituály

Autor, Wolf-Dieter Storl, vysvětluje na základě četných příkladů z Ameriky, Asie, Austrálie a Afriky strukturu šamanských rituálů. Především se však věnuje dávné tradici evropských lesních národů, Keltů, Germánů a Slovanů, již dlouho zasuté v zapomnění.

Wolf-Dieter Storl: Šamanské techniky a rituály

 

Pravěké kořeny šamanismu

Další díly ze seriálu

Napsat komentář