Proč se starověká zobrazení „pána zvířat“ objevují po celém světě?

135505x 27. 09. 2019 1 čtenář

Každý, kdo v současné době aspoň příležitostně obdivuje krásu starověkého umění, si všimne, že se po celém světě opakují stejné vzory, symboly a motivy. Je to pouze náhoda? Nebo byly starověké kultury propojeny mnohem více než se domníváme? Na to, abychom si při pohledu na starověké umění položili tyto otázky, není potřeba být akademikem nebo profesionálním archeologem.

Zobrazení zvířat

Pán zvířat

Jedním z mnoha takových případů je často se opakující motiv označovaný jako „pán zvířat.“ Někdy bývá také nazýván „vládce zvířat“ či „paní zvířat,“ nebo Potnia Theron. Některá zobrazení tohoto motivu sahají až do doby 4000 př.n.l. Ať už je nazveme jakkoliv, jsou to zobrazení člověka, boha nebo bohyně držící po stranách dvě zvířata nebo předměty.

Podle badatele a autora Richarda Cassaro jsou to ikony „božského já“ a představují univerzální vědění. Analyzoval stovky takovýchto zobrazení z celé planety společně se starověkými pyramidálními stavbami. Jelikož se tyto motivy objevují zas a znovu po celém světě, je zajímavé přemýšlet nad tím, jak je to vůbec možné. Bylo to jen otázkou toho, že se na stejný symbolický ozdobný motiv přišlo náhodou? Nebo zde vidíme důkazy komunikace na vzdálenost tisíce kilometrů v době, o které si myslíme, že to nebylo možné?

Když odhlédneme od této záhady, co vlastně tento symbol znamená? Můžeme uvažovat o tom, že tato zobrazení mohou znázorňovat vládu starověkých hrdinů a hrdinek nad říší zvířat. Zní tato myšlenka pravdivě? Nebo se díváme na zobrazení starověkých bytostí obdařených vyšší inteligencí, které předávají znalosti o zemědělství a technologiích, jak navrhují někteří zastánci teorie o starověkých astronautech? Zdá se, že tuto otázku zde nelze vyřešit, a proto nám nezbývá nic jiného, než obdivovat a vychutnávat si krásu těchto starověkých uměleckých děl. Čím víc je studujeme, tím více otázek se nabízí a s tím je zároveň čím dál více zpochybňováno naše současné chápání historie.

Sedící žena

Jedním z nejstarších příkladů je sedící žena z Çatalhöyük z Turecka. Tato keramická figurka byla vytvořena v období kolem 6000 př.n.l. Je obecně známá jako „bohyně matka“ a byla nalezena v roce 1961.

„Jedna ze zásobnic na zrno nalezených v chrámu obsahovala 12 cm vysokou sošku rozložité ženy sedící na trůnu se dvěma leopardy po stranách. Soška zobrazuje rodící ženu s hlavičkou dítěte viditelnou mezi jejímanohama. Krom leopardů a supů se vedle bohyně matky nacházejí i býci. Na nástěnných malbách jsou zobrazeny pouze býčí hlavy.“

Sedící žena

Jedny z prvních zobrazení tohoto motivu je možné spatřit na předovýchodních a mezopotámských pečetních válečcích. Na obrázku níže vidíme otisk pečetidla z Achaimenovského období zobrazující perského krále přemáhajícího dvě mezopotámská ochranná božstva lamassu.

Perský král přemáhající dvě mezopotámská ochranná božstva lamassu

Příklad níže pochází ze starověkého městského státu Ur v Mezopotámii, v dnešním Iráku, z doby kolem 2600 př.n.l. Může představovat nahého Enkidua s bohem dobytka, Šakanem, podobně jako na otisku pečetidla níže. Enkidu byl ústřední postavou starověkého mezopotámského Eposu o Gilgamešovi.

Starověká taška

Na nalezišti v dnešním Íránu byl objeven tento předmět podivného tvaru pocházející z doby okolo 2500 př.n.l. Jeho tvar připomíná předměty často zobrazované v rukou starověkých bytostí vyobrazených na rytinách po celém světě. Někdy bývá označován jako starověká taška, ale co to bylo ve skutečnosti? Teto předmět se zdá spojuje motivy pána zvířat a tvaru starověké tašky. (V umění tzv. interkulturního stylu pocházejícího ze západního Íránu, a často nacházeného v mezopotámských chrámech jako dary, byl motiv pána zvířat velice častý, pozn. překladatele).

Pašupati

Nyní se přesuňme do civilizace údolí řeky Indu v dnešním Pákistánu, kde můžeme spatřit zobrazení „Pašupati,“ což je pojmenování pána zvířat v sanskrtu. Postava se třemi obličeji sedící v jogínské pozici je obklopena zvířaty.

Pašupati

Dále se podívejme na slavný pazourkový nůž se střenkou ze slonoviny zvaný nůž z Gebel el-Arak z Abydu v Egyptě. Tento předmět je podle obecného povědomí datovaný do doby kolem 3300-3200 př.n.l. Otázka, proč byl očividně sumerský král zobrazen na artefaktu ze starověkého Egypta nedala badatelům spát. (Kontakty mezi Sumerem a Egyptem ve 4. tis. dokládá i egyptská pohřební architektura, pozn. překladatele). Postava může představovat „pána zvířat“, boha Ela, Meskiangašera (Biblického Kuše), sumerského krále Uruku nebo jednoduše „válečníka.“

Starověká zobrazení Pána zviřat

Urucký král

Jak dokládá jeho pastevecký klobouk, jeden z badatelů napsal:

„Zdá se, že urucký král je vždy obklopen zvířaty. Jak je vysvětleno v článku Králové Uruku, ‘Cílem přetrvávající přítomnosti zvířat v ikonografii uruckých králů je ustanovit jejich identitu coby pastýřů, ochránců jejich stáda, tedy lidu.’ Urucký král musel místo psaného slova použít zobrazení, aby vyjádřil, že je králem-pastýřem. Bylo to z důvodu, že sumerské písmo se v té době teprve vyvíjelo.“

Zlatý přívěsek

Další příklad, který odkazuje jak na starověký Egypt tak na Mezopotámii, je zlatý přívěsek zobrazující pána zvířat. Ačkoliv vypadá egyptsky, je minojský a bývá datován do doby mezi 1700-1500 př.n.l. V současné době se nachází v Britském muzeu. Povšimněte si, že hadi vypadají neobvykle podobně jako ti na kotlíku z Gundestrupu z Dánska zobrazeném níže.

Zlatý přívěsek

Paní zvířat

Když se přesuneme do starověkého Řecka, můžeme vidět bohyni označovanou jako „paní zvířat“ nebo Potnia Theron, která je zobrazena na slonovinové votivní destičce z archaického období.

Paní zvířat

V téměř 3200 kilometrů vzdáleném Dánsku nacházíme na kotlíku z Gundestrupu, největším stříbrném předmětu z evropské doby železné, další zobrazení pána zvířat. Kotlík byl nalezen v rašeliništi v roce 1891 a je možné ho datovat do 2. nebo 3. století př.n.l. Tentokrát se zdá, že „zvířata“ v rukou zobrazené postavy představují nějakou nepochopenou technologii, spíše než skutečné hady.

Příklad níže je bronzový předmět z Luristánu z období mezi 1000 a 650 př.n.l. a pochází z horské oblasti v západním Íránu. Tento složitě vypadající předmět byl postranicí koňského udidla.

Tip na knihu z eshopu Sueneé Universe

Chris H. Hardy: DNA BOHŮ

Chris Hardyová, badatelka rozvíjející revoluční dílo Zecharii Sitchina, dokazuje, že „bohové“ z dávných mýtů, návštěvníci z planety Nibiru, nás stvořili s použitím své vlastní „božské“ DNA, kterou nejdříve získali ze své žeberní kostní dřeně, aby později v tomto díle pokračovali milostnými akty s prvními lidskými ženami.

DNA BOHŮ

Podobné články

Jeden komentář k "Proč se starověká zobrazení „pána zvířat“ objevují po celém světě?"

  • EmArty napsal:

    K tématu článku – vyobrazení „pána zvířat“ – zajímavě promlouvá Jan Kozák ve své přednášce „Védský světonázor jako základ kultury Slovanů“. https://www.youtube.com/watch?v=QA3O_8JMaQo&feature=share&fbclid=IwAR1hOoIwQyI3C_ReFaFXHeLzzxDh52n6Isgcja3ngRZbXOJiMC7QLR-noA8 (38. min.). Dle jeho interpretace jde o znázornění síly ducha (síly člověka/boha), která rozvírá protichůdné síly bipolárního světa a byla našimi předky velebena jako svatá síla života schopná se povznést nad svárlivý dualismus a vytvořit harmonickou koexistenci těchto základních sil. Síla, která přináší mír. Bylo by pochopitelné, kdyby se s vědomím této symboliky následně vladaři prezentovali jako ti, kteří zajistí řád v chaosu. Není velebenějšího panovníka než toho, který přináší mír, harmonii, lásku. To platí do dnešních dní. Na mě to působí jako velmi kvalitní a zasvěcená argumentace.

Napsat komentář