«« »»

Protáhlé lebky z Krymu

Čas od času naráží archeologové v různých koutech světa na neobvyklé tvary lebek, které nejsou lidským až tak podobné . Protáhlé lebky jsou jedním z těchto tvarů a Krym je oblastí, kde se s takovými nálezy můžeme setkat. Neobvyklé lebky se stávají předmětem sporů, objektem zkoumání a zároveň také různých fantastických spekulací – odkud se tito lidé vzali, kým byli a jednalo se opravdu o lidi…?

„Považováni za mimořádné jedince“

O lidech s neobvykle prodlouženým tvarem lebky se vědělo již v dobách starověku. Tato „odchylka“ je dnes známá jako makrocefalie a její nositelé byli tehdy považováni za barbary. O protáhlých lebkách se zmiňuje starořecký filosof Aristoteles i historik Strabon, kteří tvrdí, že tento záhadný národ žije v oblasti Meotijského jezera, dnešního Azovského moře.

Úplně první zmínky a popis máme od známého lékaře ze 4. století př.n.l., Hippokrata: „Neexistuje národ s podobným tvarem hlavy, a mezi nimi jsou ti s nejvíce prodlouženými lebkami považováni za mimořádné jedince“.

Jestliže se ale lidé v minulosti s tímto národem setkávali, byť i v omezené míře, jejich zážitky a poznatky se staly následně součástí legend. Zhruba před 200 lety začali archeologové v různých částech světa nacházet právě tyto lebky a tím se dané téma stalo znovu aktuálním. Samotné neobvyklé nálezy byly vědci vysvětlené jako důsledky umělé deformace.

První nálezy

Za první nálezy uměle protáhlých lebek se považují objevy v Peru počátkem 19. století. Evropští vědci je tenkrát zařadili do nemalé „kolekce“ podivností z tehdy ještě málo prozkoumaného Nového světa a pokládali je za příznačnou kuriozitu z dalekého amerického kontinentu.

V roce 1820 byla ovšem obdobná lebka nalezena v Rakousku a odborníci se zpočátku domnívali, že pochází z Peru a do Evropy se dostala neznámo jak. Posléze se ale přiklonili k názoru, že jde o pozůstatky asijského kočovníka z kmene Avarů, jehož příslušníci se v Evropě začali objevovat v 6. století n.l.

Po nějakou dobu byli vědci přesvědčeni, že „dlouhohlaví“ žili kdesi uprostřed asijských stepí, byli příslušníky zvláštního kmene, který se vyvinul před tisíci lety a v rámci stěhování národů se ocitnul za hranicemi svého původního území. Později však začali archeologové objevovat podobné lebky i v dalších koutech světa. Jejich datace se pohybovala od stáří 13000 až několik stovek let.

Území se zvláštním postavením

V uplynulých 200 letech se deformované lebky nalézaly na různých místech planety: na Kavkaze, Kubáni, jižní Sibiři u ústí Donu, ve Voroněžské a Samarské oblasti, v Kazachstánu, Indii, Americe, Austrálii, Číně, Egyptě, Bulharsku, Maďarsku, Německu, Švýcarsku, v Kongu a Súdánu, na ostrovech v Tichém oceánu, na Maltě i v Sýrii – vyjmenování všech nalezišť by vydalo na dlouhý seznam.

V souvislosti s objevenými nálezy se také měnily názory ohledně národů, u kterých se takové podivné hlavy vyskytovaly. Sem patří i starověcí Egypťané, Mayové, Inkové, Alani, Sarmati, Gótové, Hunové a dokonce i Kimmerijci – národ, jenž je v legendách spjatý s Krymem.

Krym ovšem zaujímá mezi nalezišti protáhlých lebek opravdu zvláštní postavení. Jedná se o to, že pro hlavy krymských makrocefalů jsou charakteristické až extrémními rozměry.  A množství nalezišť je také značné – v Kerči, Aluště, Gurzufu nebo Sudaku, na území Bachčisaraje, v okolí Simferopolu a Chersonu, přičemž objevených lebek jsou desítky.

Člověk, který balzamoval tělo Lenina

Dříve byli na krymském poloostrově odborníci, kteří se po léta věnovali studiu neobvyklých lebek. Jedním z nich byl první vedoucí katedry anatomie Krymské lékařské univerzity, Viktor Vladimirovič Bobin, který shromáždil a vytvořil sbírku 32 deformovaných lebek, nalezených v Krymu.

Vasilij Pikaljuk, současný vedoucí katedry anatomie Krymské univerzity S.I.Georgievského: „Jednalo se o unikátní sbírku, kde stáří jednotlivých exponátů bylo od 2 500 let. Sbírka se bohužel celá nedochovala, protože část lebek zmizela během války v Německu a další část se dnes nachází v Charkově v Národním muzeu. U nás z této sbírky zůstalo 12 exponátů, nalezených v Chersonu a Bakle (pozn. překl.: jeskynní sídliště z 3. stol.n.l. nedaleko Simferopolu). Profesor Bobin odvedl při výzkumu deformovaných lebek velký kus práce, byl známým antropologem a účastnil se všech antropologických expedic na Krymu. Byl známý i tím, že stál u zrodu katedry anatomie naší univerzity a vedl ji od roku 1931 až do 1968, i tím, že po skončení války znovu nabalzamoval tělo Lenina.“

Verze, hypotézy, domněnky…

Odkud se tedy na poloostrově objevili lidé s takovým tvarem hlavy? Na toto téma je k dispozici spousta teorií, jejichž zastánci se ale v pohledu na věc zásadně rozcházejí. Mezi nejodvážnější verze patří hypotéza, že „dlouhohlaví“ byli zvláštní rasou, která kolonizovala Krym, a ten se stal centrem kultury těchto lidí. Svými současníky byli považováni za mimořádné bytosti s nadpřirozenými schopnostmi. Jednalo se svým způsobem o chráněné území dlouhohlavých, kterých zůstalo velmi málo, protože podstatná část tohoto národa zahynula při zániku Atlantidy.

V poněkud střízlivější hypotéze se tvrdí, že Krym byl skutečně jakousi chráněnou oblastí a obyčej tvarování lebek byl pozůstatkem starobylé kultury rozšířené v mnoha regionech Země.

„Existují tři hlavní verze o původu deformovaných lebek“, říká profesor Vasilij Pikaljuk. „V první jde o mimozemšťany, mají být důkazem, že k nám kdysi někdo přiletěl. Další dvě jsou více „přízemní“. Jedna z nich je založená na skutečnosti, že protáhlé lebky, jak u dospělých tak i u dětí, byly nalezeny v hrobech bohatších vrstev obyvatelstva. Jednalo se tedy o příslušníky vážených rodů a deformace byla božským znakem – šlo o lidi, předurčené k vládnutí; byli mimořádní a lišili se od ostatních. Třetí hypotéza vychází z předpokladu, že tvar hlavy byl změněn, aby dotyčného chránil před nájezdníky. Podle starých legend si nepřátelé lidí s deformovanými lebkami nevšímali, protože to považovali za znamení temných sil, a věřili, že jakýkoliv kontakt nepřináší nic dobrého.“

Utrpení již v kolébce

Když přihlédneme k tomu, že Hippokrates považoval za místo, kde žili makrocefalové, území kolem dnešního Azovského moře, kam patří částečně i Krym, můžeme si vytvořit určitou představu o osobitosti pohledu na svět místního dávného obyvatelstva.

Zajímavé také je, že značná část objevených protáhlých lebek patří ženám a zdeformované lebky v hrobech se na nálezech podílí v objemu 40%, místy dokonce až 80% v daných lokalitách. To by mohlo znamenat, že v dějinách Krymského poloostrova existovalo období, kdy byla minimálně polovina obyvatel příslušníky národa s  prodlouženými hlavami. Mezi vědci probíhají i v současnosti spory a není úplně jednoznačné, o jaký národ se jedná. Nicméně většina zastává názor, že jde o příslušníky sarmatských kmenů.

Protahle lebky z Krymu

Na popis postupu deformace lebek můžeme narazit v různých pramenech z různých dob a z různých oblastí. Jedním z nejzajímavějších je vyprávění španělského misionáře pobývajícího na Yucatanu, Diega de Landy. V roce 1556 napsal: „místní obyvatelé na čtvrtý nebo pátý po narození dítěte připevňují na jeho hlavičku dvě destičky, jednu na čelo a druhou na zátylek. Po celou tu dobu, dokud se hlava nezploští tak, jak je u nich zvykem, jim působí bolest“. Vědci tvrdí, že způsobů deformace bylo více, ale bolestivé jsou všechny.

Nápodoba anebo experimenty?

Proč byly vlastně děti nuceny procházet takovými trýznivými procedurami? Pouze kvůli svéráznému ideálu krásy nebo kvůli atributu zvláštního postavení? A odkud ten podivný rituál, při kterém hrozila i smrt nebo zmrzačení, pochází?

Stoupenci paleokontaktu tady vidí přímou souvislost s existencí mimozemské civilizace a snahu napodobit její příslušníky. Jako důkaz předkládají výpovědi kontaktérů, kteří údajně často vidí mimozemšťany právě s takovým tvarem hlavy.

A badatelé, zastávající pozemštější teorie, tvrdí, že se jednalo o snahu ovlivnit práci mozku. Což by ovšem na druhou stranu znamenalo, že lidé již ve starověku věděli, co všechno mozek dokáže – různé stavy vědomí, duchovní praktiky a rozvoj schopností. A stejně tak i o možnosti mozek ovládat, takže prováděli experimenty s jeho různými částmi a jedním ze způsobů byla změna tvaru lebky.

„Na mentální schopnosti jedince deformace lebky vliv rozhodně nemá“, tvrdí profesor Vasilij Pikaljuk. „Jedná se prostě o jiný tvar prostoru pro mozek. Mimochodem, při porodu dítěte kopíruje jeho hlava tvar porodních cest. To znamená, že hlavička novorozence se podobá deformovaným lebkám, které se objevují při vykopávkách.“

Exponátů mohlo být dnes i více

Protáhlé lebky z Krymu můžete dnes vidět v Kerčském historicko-archeologickém muzeu. Najdete tam čtyři makrocefalické lebky, z nichž se dvě nachází v expozici o podrobení Krymu Sarmaty v prvních staletích našeho letopočtu. Exponátů by mohlo být více, pokud by nebylo tragických důsledků války a vandalismu.

Protahle lebky z Krymu

Semjon Šestakov, vedoucí vědecký pracovník Kečského muzea: „V roce 1976 byly prováděny stavební práce v lokalitě Marat-2, při kterých byla objevena krypta ze 4. stol.př.n.l. a sestávala ze dvou komor. V místnosti blíže ke vchodu byly na každé ze čtyř stran položeny čtyři protáhlé lebky. U všech byl zjištěn sarmatský původ. Vykopávky nebyly bohužel střeženy a během noci se lebky ztratily. Pravděpodobně „pomohli“ místní obyvatelé.“

Dávný skandál

V roce 1832 se v Kerči rozpoutal velký skandál, zapříčiněný zmizením cenného exponátu z místního muzea. Událost byla zvláštní tím, že se neztratily zlaté šperky, vzácná keramika nebo staré letopisy, ale jednalo se o lebku starověkého obyvatele Krymu nalezenou při vykopávkách u vesnice Enikale (pozn. překl.: dnes Sypjagino a součást města Kerč). Lebka měla neobvyklý a silně protáhlý tvar, byla velmi dobře zachovalá a již tenkrát ji pokládali za důkaz, že na Krymu žila neobvyklá rasa lidí.

Tuto příhodu popsal ve svých pamětech švýcarský vědec, cestovatel a archeolog Frédéric Dubois de Montpéreux, v té době pobývající v Kerči. Z krádeže lebky obvinili jednoho ze spoluzakladatelů muzea, archeologa Paula Du Bruxe, který měl údajně prodat exponát za 100 rublů v bankovkách směnitelných za stříbro, a to jakýmsi cizincům projíždějícím Kerčí.

Nakonec způsobila tato záležitost pozdvižení i mezi vědci a úředníky ve vzdálené Petrohradské akademii věd. Vždyť v 19. století byl nález a následné záhadné zmizení podobných lebek velmi neobvyklou událostí.

Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, překladatele v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Platby ze zahraničí IBAN: CZ8920100000002900794933, SWITFT: FIOBCZPP. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 33412 a SS: 100.

Napsat komentář