Recenze filmu Vymítač ďábla (1. díl)

5259x 28. 01. 2017 1 čtenář

Vše začalo den po vánocích roku 1973.

Islámské volání k modlitbě na začátku filmu uvrhlo Ameriku po hlavě do prvního promítání snímku režiséra Williama Friedkina The Exorcist. Během epického prologu nachází jezuitský kněz a archeolog, Lancaster Merrin (Max von Sydow), na vykopávkách v severním Iráku malou hlavu démona Pazuzu, vyrobenou za tím účelem, aby bojovala proti silám zla, tedy ‚zlo proti zlu‘.Pozdějí nachází i jeho celou sochu.  Merrin však tuší, že démon nemá v úmyslu proti něčemu bojovat či něco chránit.

Děj filmu se přesouvá do Georgetownu ve Spojených státech, kde dvanáctiletá dívka Regan (Linda Blairová), dcera herečky, Chris MacNeil (Ellen Burstynová) se začíná zmítat v nevysvětlitelných křečích.

Lékaři jsou bezmocní a tak začínají uvažovat o možnosti, že je dívka posedlá. Poté, co Regan spáchá vraždu, je na pomoc povolán kněz Damien Karras (Jason Miller). Přesvědčen o tom, že se potýká se skutečnou posedlostí démonem, žádá církev o svolení k vymítání. Církev souhlasí a na pomoc mu posílá právě Merrina, společně se tak snaží dívku zachránit. Merrin však během exorcismu umírá na srdeční selhání. Karrasovi se nakonec podaří dívku ze spárů démona osvobodit, ale jen proto, že jej pozve do svého vlastního těla. Z posledních sil vyskakuje z dívčina okna v ložnici a dopadá na schody, kde záhy umírá.

Projevy démona byly v té době nevídané (a nutno říci, že dosud neztratily nic ze své děsivosti). Hrdelním, skoro zvířecím hlasem (Lindu Blairovou v těchto pasážích filmu nadabovala Mercedes McCambridgová  – traduje se, že aby dosáhla požadovaného zabarvení hlasu, nutil ji režisér jíst syrová vejce, pít tvrdý alkohol a hodně kouřit).

Zajímavé také je, že v prvotní verzi filmu byl pouze hlas dětské herečky, avšak po několika promítáních a dle ohlasu obecenstva tvůrci usoudili, že to není ono, a film předělali s dabingem McCambridgové). Regan provolává různé oplzlosti, které neměly do té doby v Hollywoodu obdoby.

Zvrací:

levituje:

otáčí hlavu o sto osmdesát stupňů:

masturbuje s krucifixem:

a věru podivně kráčí po schodech:

Kritici napříč celým světem byli zděšeni, diváci zase, naopak, nadšeni. I když jich mnoho během promítání filmu zkolabovalo, opět se postavili do fronty na lístky, aby film viděli znovu. Snímek však nevyvolával emoce pouze v kinosále. V San Franciscu začal šílený pastor vymítat démony, v Harlemu zase kněz vyháněl drogy a v Bostonu v tu chvíli scházela z divadelního jeviště žena, mumlajíc, že ji to „stálo čtyři dolary a trvalo to jen dvacet minut.“

Do března 1974 se ve Spojených státech prodalo přes šest milionů vstupenek a film byl tak připraven dobýt i zbytek světa. Na Vymítače ďábla šlo pohlížet jako na šikovně udělaný film, který nastavil nové, liberálnější meze v hollywoodské tvorbě. Přesto rozsah reakcí naznačuje, že film – stejně jako román Williama Petera Blattyho z roku 1971, na kterém byl snímek založen – udeřil hlavičkou na hřebík. Exorcista se totiž dotkl otázek, které byly na svět roku 1973 až příliš živé. To nebyla náhoda. Nebyl to totiž jen produkt své doby, snímek usiloval o nadčasovost. Stejně jako vyřezávaná hlava démona, objevená v prologu, i Vymítač zobrazoval boj zla proti zlu, nebo alespoň proti tomu, co měl na mysli jeho tvůrce, jenž byl konzervativně založeným, praktikujícím katolíkem.

V roce 1973 oznámila na tiskové konferenci filmová společnost Warner Bros, že příběh se opírá o jeden historický případ. V srpnu 1949 Washington Post napsal, že jeden chlapec z Mount Rainieru v Maralyndu byl pomocí rituálu exorcismu osvobozen od démonických sil. Byl to neobvyklý krok. Obřad pocházející z roku 1614 byl považován za pozůstatek z doby temna a neodpovídal současnému chápání duševních onemocnění. Zajímavé na tom však bylo, že chlapcův případ vykazoval neobvyklé skutečnosti. Mluva v cizích jazycích, které nikdy nestudoval a spontánní objevování nápisů a symbolů po celém těle. Noviny se začaly o tento příběh zajímat z toho důvodu, že americkou společností zrovna zmítala krize. Amerika se totiž začala obávat vzrůstající síly komunismu. Nepřidaly tomu ani špionážní skandály a stávky odborů, což zvyšovalo strach z komunistického nepřítele, který USA již dávno infiltroval.

S takovým zahraničním vývojem viděl alespoň jeden čtenář v úspěšném exorcismu záblesk naděje. William Blatty, mladý student univerzity v Georgetownu, chápal posedlost jako důkaz existence nadpřirozeného zla a úspěch vymítání jako důkaz existence nadpřirozeného dobra. O dvacet let později a s novou krizí, sdělil Blatty své přesvědčení veřejnosti. I když se živil jako úspěšný spisovatel komedií, zjistil, že jej tento žánr omezuje. Napsal Vymítače ďábla a poté jej vyprodukoval jako film, aby vyděsil novou generaci Američanů a přivedl je zpět k Bohu, čili do kostela. Blatty se tímto cílem nijak netajil. Svému románu přezdíval apoštolská práce. Třicet let po vydání pak prohlásil, že ten fakt, že se kniha stala bestsellerem, považuje za božský zásah, což mu zajistilo pozvání do pořadu Dicka Cavetta.

Blattyho román explicitně zobrazuje zlo v moderní době. Na začátku knihy můžeme číst ukázku z Lukášova evangelia, v němž Ježíš konfrontuje démona, doplněnou řadou citací odkazujících na současnost. Patří mezi ně výňatek z odposlechu FBI, na němž gangster vypráví vtipy o mučení a vraždění lidí a výčet komunistických zvěrstev proti kněžím, učitelům a dětem z dopisu Dr. Toma Dooleyho, amerického doktora, který sloužil ve Vietnamu, což evokuje vyhlazování Židů nacisty v Buchenwaldu, Auschwitzu a Dachau. Uprostřed knihy je zase zmínka o činech amerických vojáků, týkajících se opět Vietnamu.

Na konci roku 1969 se svět dozvěděl, že americká armáda zmasakrovala asi dvě stě civilistů v My Lai. Válka se zvrhla ve zvrácený rádoby průmyslový podnik, ve kterém byly vojenské jednotky odměňovány dle počtu mrtvých; jako prodejci pojištění. A právě tento aspekt války přitahoval Blattyho pozornost. Třetí část knihy uzavírá článek z roku 1969, publikovaný v Newsweeku: ‚mezi vojenskými jednotkami vznikla soutěž spočívající v tom, že ta, která zabije deset tisíc Vietnamců, stráví celý týden v luxusní rezidenci samotného plukovníka‘.

Román taktéž zmiňuje událost, kterou mnoho Američanů považuje za prvotní hřích novodobé éry: vražda J. F. Kennedyho v roce 1963. Regan totiž navštíví hrob JFK a kostel v Georgetownu, kde započalo Kennedyho manželství a který je pak dějištěm odpudivého znesvěcení.

Blatty se snažil shromáždit různorodé projevy zla – trestnou činnost, komunismus, genocidu, války a vraždy – a výsledkem byl Exorcista.

Nabídka oživit ďábla Blattyho velmi zaujala. Warner Bros na tiskové konferenci poukázal na právě vycházející dílo německého teologa Herberta Haaga s názvem Rozloučení s ďáblem. Avšak nejen německý teolog toužil oživit zájem o zlo. V listopadu 1972 vyzval papež Pavel VI katolíky, aby se vrátili ke studiu satana: „Zlo nevychází z nedostatku, nýbrž je to účinný prostředek, žijící duchovní bytost, libující si v perverznosti a maření věcí…“ Natáčení filmu dozorovali dva jezuité: William O‘ Malley (hrál také otce Dyera, přítele Karrase) a Thomas Bermingham  (hrál vedoucího Georgetownské univerzity).

Po svém uvedení dostal Exorcista směs nejrůznějších hodnocení. Mnozí mhouřili oči nad blasfemickým rouhačstvím, dětskou sexualitou a syrovou prezentací zla. Reakce na film tak byly různorodé, od označení R (děti pod sedmnáct let jen s doprovodem), až po případy diváků, kteří se po zhlédnutí psychicky zhroutili anebo spáchali sebevraždy. Ve výsledku to znamenalo, že film byl odsouzen určitým počtem kleriků, kupříkladu protestantem Billym Grahamem. Ovšem periodikum Catholic News přišlo s tímto titulkem: Vymítač ďábla vyžaduje vaši pozornost, nehledě na jeho jazyk a styl.

The Exorcist

Další díly ze seriálu

Napsat komentář