Robert Miller: Testoval jsem létající talíř v Area 51 | Sueneé Universe
«« »»

Robert Miller: Testoval jsem létající talíř v Area 51

Téma:
Robert Miller

Jmenuji se Robert Miller a důvod proč natáčím tohle video je, že to chci už ze sebe dostat (trápí mne to). To, co se vám chystám říci, je něco, co jsem neřekl ani svým nejbližším příbuzným. Moje máma něco tušila, ale nikdy se mne přímo nezeptala.

Až dokončím tohle video, stanu se nejspíše štvanou zvěří od naší vlády (USA). Budou mne pronásledovat a pokoušet se mne dostat, abych tohle nemohl už nikomu nikdy vyprávět. To je také důvod, proč jsem se rozhodl vám v tomto videu říci úplně všechno, co si pamatuji. Jsem už starší a veřejnost potřebuje znát pravdu. Jde tu o jedny z nejúžasnějších objevů a úspěchů lidstva, které jsou před vámi skrývány.

Můj příběh začíná už v mém dětství. Vyrůstal jsem v malém městě v Jižní Nevadě. Můj táta byl letecký inženýr. Pamatuji si jak vždycky pracoval dlouho do noci a nikdy nám nesměl říci, co v práci vlastně dělá. Moje máma mi vždycky říkala, abych se ho na to neptal.

Robert Miller u námořnictva

Robert Miller u námořnictva

Už v mém raném věku mne učil létat, takže jsem získal pilotní licenci v 15 letech. A když jsem měl na to správný věk, nechal jsem se naverbovat k námořní pěchotě jako pilot. Jedna věc následovala druhou a ze mne se stal jeden z nejlepších pilotů u Mariňáků. A když mi bylo 28 let, řekl jsem si, že od nich odejdu a najdu si práci třeba u nás doma, založím si rodinu a tak. Tohle všechno se dělo než mi přišel ten dopis.

Pamatuji si, že na obálce byla vyznačena klasifikace utajení “eyes only” (jen pro určenou osobu) a jediné uvedené jméno bylo to moje – Robert Miller. Otevřel jsem tedy ten dopis stranou v soukromí. Říkalo se v něm, že jsem byl vybrán na přísně tajnou (TOP SECRET) pozici jako testovací pilot na testovací základně Groom Lake (součást Area 51).

Říkal jsem si, to je skvělé! Také se tam říkalo, že mne v pátek ve 03:00 vyzvedne letadlo na letišti v Las Vegas a odveze mne tam.

Letiště v L.A. má civilní a vojenskou část odkud startují pravidelné lety pro zaměstnance Area 51.

Letěli jsme tedy tam uprostřed noci a pak mne dva muži v černém eskortovali kamsi do podzemní budovy.

Budova byla postavena ze strany jedné hory a ano, Muži v černém jsou naprosto skuteční! Věřte mi, opravdu jsou praví.

Pamatuji se, jak jsme šli dolů dlouhými chodbami, kde bylo na obou stranách spousta dveří. Šli jsme po několika schodech kamsi dolů – muselo to být jistě někam do podzemí, kde mne zavedli do malé místnosti s jedním stolem a jednou postelí. Tam mi řekli, že tohle místo, kde budu žít po následující dva měsíce. Opravdu tam byla jen malá postel a jeden (noční?) stolek. Nic víc. Zjevně nějaký druhu cvičení?

Dříve než mi dali vůbec šanci, abych jim řekl: “Ne”, ti dva muži odešli a zamkli za sebou dveře. Není důvod za něco ty lidi obviňovat. Musíte dělat, co se vám řekne, ať už je to cokoliv. (Vojenský způsob bezcitnosti.)

Podíval jsem se do jednoho z šuplíků ve stole a tam jsem našel brožura s titulem, něco ve smyslu, “Práce v Groom Lake”. Sedl jsem si na postel a začal číst.

Říkalo se tam, že na této základně pracuje dalších zhruba 1200 lidí, kteří pracují na základně se stupněm utajení TOP SECRET (přísně tajné), a že veřejnost o něčem takovém vůbec neví. Tato základna je též známá pod označením Area 51 (Oblast 51).

Říká se, že jediný způsob, jak získat práci v Area 51, je být pozván někým zevnitř (oni si vyberou vás). Předpokládal jsem, že tím, kdo mne pozval dovnitř, byl můj otec, a že tohle bylo přesně to místo, kde on pracoval, když jsem byl malý kluk. Můj otec už byl dávno-dávno po výslužbě, když si mne tam pozvali a já si nebyl jistý, co pro mne chystají.

Asi o hodinu později ti muži, co nosili černé obleky, otevřeli dveře a řekli mi, abych šel s nimi. Vybavuji si velké haly s dlouhými trubkami a slabým světlem. Šli jsme opět po schodech někam nahoru a přivedli mne do další místnosti. Řekli mi, abych se posadil naproti nim u stolu a začali mi vysvětlovat, proč jsem tady.

Řekli mi, že jsem byl vybrán jako testovací pilot pro novu technologii. Technologii, kterou nevytvořili lidé – to mi řekli. Řekli mi, že získali zbytky plavidla v roce 1947… dochází vám to na co narážím? A oni to zprovoznili pomocí reversního inženýrství. Měl jsem se stát jedním prvních testovacích pilotů té věci. A jistě, taky mi opakovaně vyhrožovali, jestli o tom někomu řeknu, i třeba někomu z mojí rodiny, bude to mít katastrofální následky naprosto pro všechny – mě i mé blízké.

Zeptal jsem se, jaký je tedy skutečný původ toho plavidla, které našli a já si původně myslel, že tím mysleli, že je to jen z jiné země (že to jen není z USA). Řekli mi, že to nepochází z tohoto světa (ze Země), a že bytosti, které to stvořily, byly z jiné dimenze (mimozemšťané). Řekli mi, že ty bytosti jsou stále na živu a jsou drženy na utajeném místě nejmenované základny.

Můj první testovací let byl naplánován na druhý den ráno. Probudil jsem se druhý den brzo ráno a očekával další instrukce. Přišel pro mne muž, který mne odvedl do velkého bufetu, kde jsem si dal snídani s dalšími testovacími piloty. Seznámil jsem se tam s dalšími lidmi ze základny. Každá sekce základny byla striktně oddělena. Měli jste se šanci potkat jen s lidmi, kteří dělali podobnou práci jako vy.

Vzali mne do místnosti, kde si mě změřili, zvážili – vzali si míry na letecký oblek, udělali mnoho testů a nechali mne tam napospas samotného možná hodinu – dvě. Nebyly tam hodiny, takže jen odhaduji.

Oblékl jsem si oblek a eskortovali mne do velkého skladu, kde jsem to uviděl. Uprostřed skladu byl velký kruhový disk. Jeho průměr bych odhadl na 15 metrů. Na jeho vrcholu byla průhledná kupole. Předpokládal jsem, že to bude to místo, odkud to budu pilotovat.

Místní inženýři mi objasnili své poznatky o plavidle a řekli mi jak to funguje. Bylo to poháněné reaktorem na antihmotu. Jeden inženýr mi řekl, že reaktor produkoval výboje husté energie, která měla moc vytvářet černé díry a umožnit tak cestování rychlostmi blízkým rychlosti světla. Pak mi vysvětlili, že můj testovací let bude odložen na příští den, protože mi nejdříve musí vysvětlit všechno co je potřeba, abych tuhle věc mohl pilotovat.

Některé vzpomínky se mi už začínají ztrácet. Bylo tam hodně specifik, pravidel a věcí… takže čím jsem starší, tím je těžší si to vybavit. Říkám vám toho co nejvíce, co dokážu.

Pamatuji se, jak mne vzali dovnitř toho plavidla. Byl tam jediný prostor pro jednoho pilota v tom plavidle. Rozhlédl jsem se po kokpitu a viděl jsem tu jediné sedadlo, žádný joystick, žádné pálky, řídící kolo, žádné ovládací prvky, zvláštní indikátory, ale žádné ovládací prvky. Byla tu ale helma, kterou mi nasadili na hlavu a řekli mi, že plavidlo je ovládáno telepaticky. Helma měřila moji mozkovou aktivitu a umožňovala tak ovládat plavidlo pouhou myšlenkou.

Po těžké noci, kdy se mi nedařilo spát, kdy jsem o tom všem přemýšlel, přišlo ráno. Přišel čas sednout do té věci a pokusit se o první testovací let. Vytáhli pravidlo ven a nařídili všem na základně, aby se stáhli do budov. Chtěli, aby o této neznámé technologii vědělo naprosté minimum lidí. Kromě testovacího týmu zde bylo jen pár vědců a inženýrů a letoví dispečeři na věži.

Měl jsem na sobě oblek, který mi dali a po té, co všichni byli na svých místech, vytáhli plavidlo ven a řekli mi, že už je ten správný čas. Bylo tu hodně kamer, které byly namířeny na plavidlo. Tentokrát jsem dovnitř po žebříku vylezl sám a vlezl do kokpitu, chcete-li to tak nazvat. Dal jsem si helmu na hlavu, dostal jsem povolení ke startu. Přišel čas startu. Bylo mi řečeno, abych si představoval, že plavidlo se odlepuje od země. Jenže jak si dokážete představit, tak to tak snadno nefungovalo. Namísto toho, jsem se musel naučit být tím samotným plavidlem, jako jeho součást – naučit se myslet jako kdyby patřilo neoddělitelně ke mně.

Jakmile se odlepilo od země, cítil jsem vibrace od reaktoru na antihmotu, který byl pode mnou, jak se začal zahřívat. Během asi 10 sekund jsem se s tím odlepil od Země a letěl jsem. Rozhlížel jsem se kolem skrze kupoli a I viděl jsem, jak lidé na zemi natáčejí jejich historickou událost. Bylo mi řečeno, abych vyletěl do výšky 300 metrů a vrátil se zpět na zem. Neustále jsem sledoval všechna nastavení, všechna měřidla. Viděl jsem, že jsem ve výšce 150 metrů od země. Pak jsem ucítil, že vibrace motoru ustaly (zastavil se). Podíval jsem se na rychloměr a zjistil jsem, že rychle ztrácím výšku. Nebylo tu žádné katapultovací tlačítko nebo páka. Takže jsem se cítil dost bezradně. Zkoušel jsem si znovu představit, jak plavidlo opět letí, ale nepomáhalo to a já se stále řítil k zemi. V poslední chvíli jsem ztratil vědomí. Další co pak až pamatuji bylo to, že jsem se probil v posteli v nemocnici. Moje obě dvě nohy byly v sádře. Podle všeho jsem byl stále na základně na lékařském oddělení.

Přišel ke mně Muž v černém, aby mi vysvětlil co se stalo. Řekl mi, že těsně před tím, než plavidlo narazilo do země, zničeho nic zmizelo. Nikdo na zemi si nebyl jistý, co se vlastně stalo. Všichni se postupně vrátili na základu a trvalo to asi den. Pak uprostřed noci slyšeli venku obrovský hluk, jako když něco havarovalo. Běželi ven, aby se podívalo co se stalo. Uviděli, že plavidlo havarovalo v místě, kam mělo dopadnou o den dříve. Našli mne v sedadle v kokpitu. Byl jsem v bezvědomí. Měl jsem zlámané obě dvě nohy. Vědci vyslovili hypotézu, že plavidlo udělalo časový skok do budoucnosti o několik hodin později.

Řekli mi, že budou brzo doma s ohledem na moje zranění, protože má poničená kolena. Dali mi podepsat dohodu o utajení, bylo to mimochodem už třetí od prvního setkání s nimi, ve kterém bylo řečeno, že o tom nesmím říct nikomu, jak dlouho budu živ – až vlastně do chvíle než jsem udělal tohle vidělo.

Jistě chápete, že jsem proti této Dohodě o mlčenlivosti (NDA), protože cítím, že by o tomhle měla veřejnost vědět. Uvažujte se mnou. Tuhle technologii měli k dispozici v 50. letech, tak si domyslete, jaké technologie budou mít k dispozici dnes.

Pokud se mi něco v následujících dnech něco stane, no předpokládám, že si dokážete představit, proč… Pravda je v tento okamžik mnohem více důležitější než moje vlastní bezpečnost.

Prosím vezměte tuto informaci a udělejte s tím, co uznáte za vhodné. Chtěl jsem pouze, aby se tento příběh dostal ven, protože jsem žil dlouhý-dlouhý život ve lži. Mým upřímným přáním je, aby tento příběh byl slyšet co nejvíce lidmi na světě.

Možná si mnozí z vás budete myslet, že jsem lhář. Nemám v úmyslu se s takovými lidmi vůbec bavit. Říkám to tu především pro lidi, kteří mi jsou ochotní naslouchat. Chci poděkovat Apex TV, která mi pomohla tohle video natočit.

Co si o tom myslíte? Napište nám do komentářů. Chcete získat další svědecké výpovědi z první ruky? Objednejte si český překlad knížky Stevena Greera: Unacknowledged.

Věříte výpovědi Roberta Millera?

View Results

Nahrávání ... Nahrávání ...

 

Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, překladatele v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Platby ze zahraničí IBAN: CZ8920100000002900794933, SWITFT: FIOBCZPP. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 17335 a SS: 100.

Napsat komentář