Rodová paměť a pole rodné kultury

5047x 18. 06. 2017 1 čtenář

Proč probouzet rodovou paměť? Co se děje s člověkem, zbaveným své rodové paměti a o co se snaží současná společnost?

Hlubinná paměť a paměť pole naší kultury jsou uložené v obsáhlém poli rodného prostoru. V našem nadvědomí najdeme životní zkušenosti našich předků a naše kořeny; my jsme jejich ztělesněním. Pokladnice, ve které se uchovává velmi rozmanité vědění a znalosti o základních pilířích a prapůvodních zvycích.

Proč probouzet rodovou paměť
Poznání rodné kultury a dávného védického pohledu na svět je naším dědictvím. Pohroužení se do kulturního pole a probuzení rodové paměti nám umožní získat celistvou představu o světě (Vesmíru) a dosáhnout navrácení ztracené návaznosti Tím se staneme silnějšími a začneme žít v jednotě se svými předky, nebem, zemí a přírodou. Probouzením rodové paměti se propojujeme s vlastní kulturou, posilujeme životadárné proudy, rozšiřujeme si vědomí a překračujeme své hranice, které jsme do té doby měli a které nám byly násilně vnuceny dnešní společností, zavrhující své kořeny.

Co se děje s člověkem, zbaveným své rodové paměti a o co se snaží současná společnost
Strom, který zbavíte kořenů, uschne a zahyne. To samé probíhá i s člověkem, zbaveného propojení se svými předky a rodovou pamětí. Zpřetrhání vláken souvislostí vede k oslabení a zániku. Samotné pochopení, že současný stav věcí není v pořádku, nestačí. Mnozí se snaží vyřešit situaci „útěkem“ a vybudováním si poklidného místa v ústraní; odtržení od svých kořenů je ale také přivede k odcizení a zkáze. Naopak ten, komu se podaří probudit svou rodovou paměť, začne žít v souladu se svým svědomím, kulturou a přírodou a je připraven pokračovat v díle předků. Je mu poskytnuta jejich veškerá síla, znalosti a požehnání.

K probuzení a otevření rodové paměti, pochopení své niterné podstaty, pomáhá v první řadě návrat člověka ke kultuře svého národa a vcítění se do její rozmanitosti. Je potřeba odmítnout vnucovaná dogmata o národech bez kořenů a bez ukotvení ve svém kulturním poli (tzv. kulturní a sociální konstrukt). Stejně tak se musíme postavit i tvrzení ohledně přeměny člověka ve světoobčana bez původu.

Jakmile dá člověk najevo svoji ryzí snahu, dostane se na cestu poznání. Dávná a působivá minulost jej volá. Hledáme své místo v životě, tím dochází k posílení naší intuice a rozšíření znalostí. Když procházíme zkouškami lží (pastí), které jsou spojené s poznáváním, neztotožňujeme se s povrchními učeními a svědomitě poctivě směřujeme k cíli, otevře se nám v pravou chvíli potřebná část rodové paměti. Pokud budeme pokládat správné a přesné otázky, budeme si tím budovat nové „stupínky“ svého chápání světa a život nám bude poskytovat čím dál tím přesnější odpovědi.

Pokračováním ve své cestě získává člověk větší jistotu, posiluje svoje spojení se souhrnem duchovních a materiálních hodnot své společnosti a začne se k ní navracet – tak jako se syn navrací do náruče své matky. Život sám bude každému kráčejícímu ukazovat jeho cestu. A každý znás má svou vlastní. Rozevírající se kniha paměti ve spojení s kulturou začne člověka učit o základních pravidlech a tradicích. Ten bude pak schopen pochopit různé stránky bytí, protože klíče k pochopení jsou uloženy v této  paměti. Když se člověk vrátí do lůna své kultury a otevře v sobě rodovou paměť, pocítí obrovskou sounáležitost se svým rodem, národem a etnickou skupinou; s těmi, kdo po tisíciletí budovali prostor, ve kterém žije a ujme se svého následnictví. Před ním se otevřou hlubiny dávné minulosti ve světle přítomnosti a bude schopen přenést své poznatky do důstojné budoucnosti. Získaná síla mu pomůže prohlédnout jakoukoliv lež nebo past, které jej mají svést z cesty.

Každý se nachází na své úrovni, má své chápání světa a svoji cestu objevování a hledání. To nejdůležitější máme ale všichni společné, je to snaha o získání poznání a pochopení.

Podobné články

Napsat komentář