Silová neboli totemová zvířata

10990x 06. 05. 2019 1 čtenář

V šamanské tradici se traduje, že stejně jako se člověk rodí s určitými vrozenými vlastnostmi, má od narození k sobě připoutaného ducha v podobě silového (totemového) zvířete, který tyto vlastnosti, mnohdy skryté, symbolizuje. Jedná se o strážce a průvodce vnitřními světy, ale i těmi fyzickými, pokud je člověk dostatečně otevřený jeho vedení. Zkušený šaman má vytvořený se svým silovým zvířetem velmi silný vztah a bystrý člověk může na první pohled na šamanově vzezření a vystupování rozpoznat, o jaké zvíře se jedná.

Totemová zvířata se objevují a zase mizí

V různých okamžicích života se mohou různá silová zvířata objevovat a zase mizet podle potřeby a směru, kterým se člověk na své cestě vydá. Ať už jsou naše potřeby a směr jakýkoliv, bude nás však náš průvodce vést k našemu přirozenému stavu bytí, k poznání sebe sama. Měnit se budou jen prostředky a způsoby, podle toho kterého zvířete.

Silové zvíře není pouze výsadou šamanů, má ho skutečně každý. Ochuzujeme se o velkou moudrost, sílu a vedení, když tuto personifikaci našich skrytých schopností neodhalíme. Přitom na tom není nic těžkého.

Podstata šamanismu spočívá v navštěvování vnitřních světů, kde lze objevit vnějšímu zraku skryté pravdy a skutečnosti. A právě na těchto cestách je pomoc silového zvířete neocenitelná. Vlastně, každý šaman vám řekne, abyste se bez svého silového zvířete na šamanskou cestu radši vůbec nevydávali; v krajním případě by to mohlo být i nebezpečné. Protože zvíře pochází z vnitřního světa, zná věci, které jsou nám, jako osobám, které mají pozornost obrácenou na vnější svět, skryté. Ve světě za oponou se pohybuje jako doma a s neochvějnou jistotou nás vede přesně tam, kam potřebujeme.

Jak ale nalézt své silové zvíře?

Na začátek je třeba si uvědomit, že silové zvíře si nevybíráme, spíš by bylo blíže pravdě, že silové zvíře si vybírá nás. Když ho zavoláme, objeví se právě to, co je naše, čím jsme, aniž si to uvědomujeme; co nás vystihuje na symbolické rovině (v podobě nějakého zvířete) tak výstižně, jak jen je to možné. Když je člověk k sobě upřímný a zapátrá v minulosti, ve svých představách a snech, v tom, jaké zvíře ho vždy imponovalo a přitahovalo, snadno to vytuší.

Jak bylo ale řečeno, může se v průběhu života obraz silového zvířete měnit, jak se mění životní téma a uvědomění člověka. Někdy může být tedy obtížné přijít na to intuitivně pomocí pouhé dedukce. Náš vnitřní svět nás může mnohdy překvapit a poslat nám do cesty třeba zvíře, kterého jsme se spíš, než aby nás imponovalo, prostě báli anebo nám přišlo natolik obyčejné, že by nás to ani nenapadlo, přestože jsme ho denně vídávali po cestě do práce nebo do školy. Proto, pokud vám intuice hned zpočátku nenapoví jak se věci mají, nemá cenu si s tím lámat hlavu.

Totemové zvíře se vám samo zjeví

Abyste mohli navázat skutečné spojenectví se svým silovým zvířetem, je třeba, aby se vám samo vyjevilo, případně ještě sdělilo své jméno, kterým ho budete volat, když se rozhodnete šamansky cestovat. K tomu slouží šamanská cesta za poznáním silového zvířete. Tato šamanská cesta by měla být jednou z prvních cest, ne-li tou první, na kterou se šaman-začátečník vydá, na příštích cestách už ho bude jeho silové zvíře provázet. Jestli s tím nemáte zkušenosti, doporučuji asistenci šamana nebo alespoň řídit se nějakým návodem z šamanské literatury.

Základem je monotónní zvuk bubnu, uvolněná poloha v leže, klidná mysl a nerušené místo. Cestovatel sestupuje stále hloub do sebe sama (v šamanské praxi se můžeme setkat s označením „svět za oponou“ nebo „jiný svět“, který je rozdělený na „dolní“, „střední“ a „horní“), kde požádá silové zvíře, aby se mu ukázalo. Může to být cokoliv od pavouka, přes vlka, až po draka.

Silová zvířata jsou průvodci

Ve své podstatě se dá říci, že všechna silová zvířata slouží jako průvodci, ale jsou mezi nimi přeci jen nějaké rozdíly dané jejich povahou a symbolikou. Nejčastěji to bývají savci nebo ptáci, ale není výjimkou hmyz nebo třeba bájné stvoření. Nemusíte být zrovna znalec, aby vám došlo, že liška vám může nabídnout svůj dar založený na prohnanosti a bystrosti, bobr na struktuře a tvoření, delfín na hravosti a bezpodmínečnosti, havran na mystériu a posvátnosti, krokodýl na houževnatosti a trpělivosti, medvěd na síle a odvaze atp. Tedy kromě toho, že vám bude sloužit jako průvodce na šamanských cestách, může vás ledacos naučit, respektive v sobě znovuobjevit vaše skryté schopnosti, které vám mohou pomoci překonávat překážky každodenního života. Už samotné uvědomění, že máte zvíře s těmito vlastnostmi a symbolikou vás posílí.

Vztah se svým silovým zvířetem lze později utužovat nejen pomocí následného šamanského cestování, ale také s pomocí vizualizace, kdy si představujeme samotné zvíře a jeho vlastnosti nebo přímo svoji přeměnu v toto zvíře. Šamané k tomuto účelu používají např. tance, kdy se snaží spojit se svým zvířetem tím, že napodobují jeho pohyby a chování v rituálním tanci. Pro pokročilého šamana pak není problém své silové zvíře jednoduše cítit nebo slyšet, jak k němu promlouvá.

Co takhle začít amuletem?

Pro začátek však stačí si o něm zjistit co nejvíce informací, ať už zoologických nebo těch symbolických. Ještě lepší je být v kontaktu s živým zvířetem a otevřít se komunikaci s ním, případně se podílet na jejich podpoře či ochraně v dnešním světě. Není od věci nosit nějaký amulet se vztahem ke zvířeti, ať už jde o dráp, pero nebo vyobrazení zvířete. V tomto případě je ale dobré, když k vám tyto předměty přijdou samy, než abyste se za nimi hnali takovým způsobem, že by např. muselo nějaké zvíře kvůli tomu přijít o život. To radši nenosit amulet žádný. Požádejte svoje silové zvíře behem šamanské cesty o takový amutlet a uvidíte, co se stane.

Pro představu se podělím o svojí vlastní zkušenost. K šamanismu mě před dvaceti lety přivedla kniha Keltský šaman od Johna Matthewse. Fascinován šamanským světem jsem postupně procházel cvičeními podle knihy, až jsem po nějaké době zjistil, že knihu nepotřebuji, že můžu cestovat zcela intuitivně, stala se z toho moje druhá přirozenost. Když jsem se vydal na cestu za nalezením mého silového zvířete, snažil jsem se nemít žádná očekávání; přesto jsem tajně doufal v nějaké mocné zvíře jako je třeba medvěd nebo orel. Jaké bylo mé překvapení, když jsem po zavolání zvířete zaslechl třepotání malých křídel a na rameni mi usedl kos. Mé první silové zvíře byl tedy kos.

Kos a Vlk

Abych ho mohl pokaždé zavolat, sdělil mi své jméno, ale z dobrých důvodů si ho nechám pro sebe. Musím říct, že jsem ho zpočátku podcenil. Jako průvodce a rádce se náramně osvědčil. Má vytříbený nadhled, pohotově odpovídá na otázky a vždycky ví, kudy a kam se vydat. Na zavolání reaguje okamžitě, je chytrý a trpělivý. Moje druhé silové zvíře se objevilo po devatenáctileté přestávce.

V posledních letech jsem cítil čím dál silnější volání cest, které jakoby přicházelo zevnitř. Taková podivná směsice intuice a vnitřního tajemna. S tím souviselo také téma vlka, které se z nějakého důvodu v mém životě začalo objevovat. Přikládal jsem to mému obrácení se k přirozenému životu na samotě, kam jsem se přestěhoval. Ale když jsem se nakonec na onu dlouho odkládanou cestu vydal, setkal jsem se tam s mým novým silovým zvířetem – vlkem a všechno mi došlo.

Vlk je jiný, než kos. Kráčí odhodlaně a vytrvale svojí vlastní cestou. Ne tam, kam mu přikážu. Neohlíží se, nečeká, zbytečně nemluví. Neomylně jde přímo k těm nejsilnějším místům, na které mohu po cestě do své vlastní hlubiny narazit. Když se ho nedržím, mám smůlu. Práce s ním je tedy diametrálně odlišná od práce s kosem. Kosa zavolám, v okamžení ho slyším přilétat, zadám úkol a jde se na věc. S vlkem se musí s respektem, přeci jen je ztělesněním svobody a nespoutanosti. Když ho zavolám, tak se dříve, či později ukáže, ale musím být pozorný. Může se pohybovat kradmo a neslyšně mezi stíny, tu se objevit a tam zas mizet, anebo proletí kolem jako šipka, hnaný pachem silných energií. Když chytí stopu, letí jak šílený a nezbývá, než se ho držet za kožich, protože držet s ním krok je věc opravdu nesnadná. Posledních pár cest mi dovolil usednout na hřbet, což považuji za velký pokrok a usnadnění.

K vnitřním cílům vede mnoho cest

K mým vnitřním cílům vede mnoho cest, ale vlk jde právě tou cestou, která je pro nás nejsilnější. Ano, říkám pro nás, protože si uvědomuji a cítím to tak už dlouho, že jsme jedno. Není tu šaman, kos a vlk. Oni jsou já a já jsem oni. Nejde o nějaké výplody mé vizualizace. Jsou to projektované archetypální obsahy méno nevědomí, které mě vedou za poznáním sebe sama.

V jednu dobu jsem si uvědomil, že kos mě nedoprovází pouze na mých šamanských cestách. Někdy mívám pocit, jakoby mi pomyslně seděl na rameni a moudře vybíral cesty, kterými se vydáme a co říkáme. Už dávno jsem se odevzdal jeho vedení. Neodevzdal jsem se vedení nějaké entitě ze sna, mentálnímu obrazu, šamanskému pomocníku, ale jakémusi vyššímu principu, který kos představuje. Je to vnitřní moudrost, kterou v sobě všichni nosíme. S vlkem je to také tak. Pomyslně kličkuje mezi stíny, jde si svojí vlastní cestou – na silná místa. Větří silné osudové okamžiky, které nás volají. Vlk je cítí a míří přímo k nim. Ale abych ho mohl následovat, musím být přítomný, jinak se mi ztratí.

Najednou získávají ony poučky o tom, že bychom měli spočinout tady a teď jiný rozměr. Být teď a tady není cílem, jak se může domnívat kdejaký čtenář Eckharta Tolleho, ale prostředkem k tomu, abych udržoval ten správný kurz životem. V zásadě jde vlastně o to, naslouchat vnitřní moudrosti a odevzdat se osudové přitažlivosti. Obojí se děje v přítomnosti. Moje silová zvířata tedy nejsou jen průvodci na šamanských cestách, jsou to dva póly mé vnitřní existence. Kos představuje ten mužský, pronikající, kombinující v sobě elementy vzduchu a ohně a vlk představuje ten ženský, přijímající, kombinující v sobě element vody a země.

Podobné články

Napsat komentář