Smrt je iluze, kterou vytváří naše mysl

25805x 12. 04. 2019 1 čtenář

Robert Lanza, profesor na „University of North Carolina Medical School“ řekl, že podle teorie biocentrismu je smrt iluzí, kterou vytváří naše mysl. Tvrdí, že po smrti odchází člověk do paralelního světa. Profesor říká, že život člověka je jako trvalka, která se vždy vrací do květu, stále je v multiverzu. Člověk věří, že vše, co vidíme, existuje. Robert Lanza zdůraznil, že lidé věří ve smrt, protože jsou takto učeni nebo proto, že vědomě spojují život s fungováním vnitřních orgánů. Lanza věří, že smrt není absolutní konec života, ale přechod do paralelního světa.

Nekonečný počet vesmírů

Ve fyzice existuje již dlouho teorie o nekonečném počtu vesmírů s různými variantami situací a bytostí. Všechno, co se může stát, se někde stane, což znamená, že smrt v zásadě nemůže existovat. Nedávno, v prosinci 2012, se zprávy o zastavení preventivní údržby „Large Hadron Collider“ (velkého hadronového urychlovače) šířily po celém světě. Dva roky nebudou nejkomplikovanější experimenty v oblasti částicové fyziky prováděny. Ale teoretici se nevzdávají. Naopak, mají v úmyslu i nadále zkoumat další stejně důležité problémy. Mezi těmito fyziky je i Robert Lanza, přední vědec v oblasti teorie biocentrismu, vědecký ředitel Advanced Cell Technology. Říká, že smrt není poslední fází života lidské bytosti.

Robert Paul Lanza, profesor Institutu regenerační medicíny na Wake Forest University, School of Medicine, má 58 let. Nejznámější je pro jeho výzkum kmenových buněk. V roce 2001, byl Lanza, jako jeden z prvních, rozhodnut klonovat ohrožené živočišné druhy, a v roce 2003 naklonoval ohrožené divoké býky, za použití zmrazené zvířecí kožní buňky, odebrané z býka, který zemřel v ZOO v San Diegu, téměř před čtvrt stoletím. Je autorem více než 30 knih, včetně: „Jak pomocí embryonálních kmenových buněk, obnovit vidění u slepého pacienta,“ nebo „Vesmír ve vaší hlavě.“

Dle Wikipedie:

Biocentrická filosofie či biocentrismus je filosofický princip myšlení, jehož podstatou je přesvědčení, že příroda neexistuje proto, aby sloužila lidem, ale naopak. Člověka chápe jako součást přírody, jedním druhem mezi mnoha jinými. Všechny druhy mají právo existence a to nikoli samy o sobě, ale kvůli sobě samým, bez ohledu na jejich užitečnost pro lidstvo. Podstatou myšlenky je hodnota, podstatná pro rozvoj veškerého, nejen lidského života, tzv. biodiverzita, tedy jeho různorodost. Vše, oč biocentrismus usiluje, je dokázat, že sám o sobě je přírodním zákonem, existujícím nezávisle na jeho subjektivním přijetí. Je protikladem antropocentrismu. Biocentrismus je přirozeným přístupem a existuje tedy ve filosofii stejně dlouho, jako ona sama. Biocentrismus bývá též nazýván hlubinnou ekologií.

Biocentrismus

Biocentrizmus, jako nová vědecká teorie Roberta Lanzy, se liší od klasického biocentrismu tím, že v popředí stojí nejen živá příroda, ale i celý vesmír a člověk ovládá celý systém. Toto pravidlo však není v obvyklém antropocentrickém smyslu, kdy člověk může volně nakládat s přírodními zdroji jak se mu zlíbí, ale je pojato více filosoficky, když člověk nežije pouze v souladu s vnějším světem, ale vytváří mír pomocí jediné myšlenky.

V kvantové fyzice se tvrdí, že je naprosto nemožné předvídat některé události. Místo toho existuje široká škála možných vývojových trajektorií, s různým stupněm pravdě-podobnosti jejich implementace. Z hlediska existence „mnohosti světů“ (Multiversum) lze argumentovat, že každá z těchto možných událostí odpovídá události, která se vyskytuje v jiném Vesmíru.

Biocentrismus tuto myšlenku objasňuje: existuje nekonečný počet vesmírů, ve kterých se vyskytují různé varianty událostí. Jednoduše řečeno, představme si následující scénář: nastoupíte  do taxíku a dostanete se do nehody. V dalším možném scénáři události náhle změníte názor, nestanete se cestujícím tohoto nešťastného auta, a tak se vyhnete nehodě. Takže vy, nebo spíše vaše druhé „já“, jste v jiném vesmíru a v jiném proudu událostí. Kromě toho existují současně všechny možné vesmíry, bez ohledu na to, co se v nich děje.

Zákon zachování energie

Bohužel, lidské tělo dříve nebo později umře. Je však možné, že si vědomí samo od sebe po určitou dobu uchová v podobě elektrických impulsů, procházejících neurony v mozkové kůře. Podle Roberta Lanzy tento pocit po smrti nezmizí. Toto tvrzení je založeno na zákonu zachování energie, který uvádí, že energie nikdy nezmizí, ani nemůže být vytvořena nebo zničena. Profesor předpokládá, že tato energie je schopna „proudit“ z jednoho světa do druhého.

Lanza uvádí experiment, který byl publikován v časopise Science. V tomto experimentu bylo prokázáno, že vědci mohou ovlivnit chování mikročástic v minulosti. Toto tvrzení je jakýmsi pokračováním experimentů, dokazujících teorii kvantové superpozice. Částice „se musely rozhodnout“, jak se mají chovat, když je zasáhne dělič paprsku. Vědci střídavě zapínali děliče paprsků a mohli nejen hádat chování fotonů, ale také ovlivňovat „rozhodnutí“ těchto částic. Ukázalo se, že sám pozorovatel předurčil další reakci fotonu. Foton byl zároveň na dvou různých místech.

Proč pozorování mění to, co se děje? Lanzova odpověď zní: „Protože realita je proces, který vyžaduje účast našeho vědomí.“ Takže bez ohledu na volbu jste jak pozorovatel, tak ten, kdo sám provádí akci. Spojení mezi tímto experimentem a každodenním životem přesahuje naše obvyklé klasické myšlenky o prostoru a čase, říkají zastánci teorie biocentrismu.

Prostor a čas nejsou hmotnými objekty, jen si myslíme, že skutečně jsou. Vše, co vidíte právě teď, je odraz informací, procházejících vědomím. Prostor a čas jsou jen nástroje pro měření abstraktních a konkrétních věcí. Pokud je tomu tak, pak smrt neexistuje v nadčasovém, uzavřeném světě, Robert Lanza je si tím jistý.

Co na to Albert Einstein?

Albert Einstein o něčem takovém napsal: „Teď se Besso (starý přítel) trochu vzdálil z tohoto podivného světa.“ To však nic neznamená. Víme, že rozdíl mezi minulostí, přítomností a budoucností je jen přetrvávající iluzí. Nesmrtelnost neznamená nekonečnou existenci v čase bez konce, ale spíše znamená existenci po čase.

To bylo jasné po smrti mé sestry Christiny. Po ohledání jejího těla v nemocnici jsem si šel promluvit s členy rodiny. Christinin manžel Ed, začal vzlykat. Na pár okamžiků jsem se cítil, jako bych překonal provincialismus naší doby. Přemýšlel jsem o energii a experimentech, které ukazují, že jedna mikročástice může projít dvěma otvory současně. Christina byla zároveň živá i mrtvá, byla mimo čas.

Zastánci biocentrismu argumentují, že lidé nyní jen spí, že všechno je v pořádku a předvídatelné. Svět kolem nás je jen představa ovládaná naší myslí. Byli jsme učeni, že jsme jen soubor buněk a umíráme, když se naše těla opotřebují. A to je všechno, vysvětluje Robert Lanza. Ale dlouhý seznam vědeckých experimentů naznačuje, že naše víra ve smrt je založena na falešném předpokladu existence světa nezávisle na nás, jako osobě Velkého pozorovatele.

Jinými slovy, nic nemůže existovat bez vědomí: naše mysl využívá všechny zdroje ke sjednocení prostoru a času do jednoho vědomého celku. „Bez ohledu na to, jak se budou vyvíjet cesty našich budoucích koncepcí, studium vnějšího světa vedlo k závěru, že obsah vědomí je konečná realita,“ poznamenal Eugene Wigner, nositel Nobelovy ceny za fyziku za rok 1963.

Takže, podle Roberta Lanzy, fyzický život není náhoda, ale předurčení. A i po smrti bude vědomí vždy v přítomno, balancující mezi nekonečnou minulostí a nejistou budoucností, představující pohyb mezi realitami na okraji času, s novými dobrodruž-stvími a setkáními nových a starých přátel.

Podobné články

2 komentářů k "Smrt je iluze, kterou vytváří naše mysl"

  • OKO OKO napsal:

    Myšlenka, že je tu vše pro život a jeho rozvoj, je mi velmi blízká. Vypadá to tak. Ale pořád je tu ta palčivá otázka, jak je sakra možné, že tu vůbec něco je? Odpověď: Bůh – pro mne není celá odpověď, protože pak se musím ptát: a kde se vzal ten Bůh…?

  • OKO OKO napsal:

    Poselství článku asi fajn. Jen nechápu, proč se autoři pouští do oblastí, kterým nerozumí. Proč se ohánějí kvantovou fyzikou a degradují původní myšlenku propojením s nepochopenou vědou? Škoda. A zbytečná.
    My nevíme, co je existence. Nevíme, jak to, že vůbec něco existuje. Nerozumíme tomu, z čeho se naše okolí skládá. Ale snažíme se tomu porozumět. Kvantová mechanika stejně jako Einsteinova teorie relativity jsou vrchol, kam jsme zatím v postupném chápání prostředí, ve kterém se nacházíme, dospěli. Jsou to modely, které dobře popisují chování malých/velkých entit v rámci existence, kterou však nijak neobjasňují.
    Myslím, že takovéto články by se měly odkazům na tvrdou vědu vyhnout. O ohýbání významu některých „citací“ známých protagonistů ani nemluvě.

Napsat komentář