Světový den rodiny - oslavme ho!

7743x 16. 05. 2019 1 čtenář

15. květen je uznaným světovým dnem Rodiny. Dnem, kdy si připomínáme, jak důležitá je funkce rodiny. Při psaní tohoto článku mne zajímala skutečná historie prvních známek rodinných vazeb či vůbec vzájemná návaznost, chod rodin v minulosti a přítomnosti.

Rodina

Rodina, pro každého z nás má jiný význam i charakter. Dotýká se nás však v jednom momentě stejně, a to jsou naši předkové. Naši pra pra pra rodiče a jejich prapraprarodiče.

Kolik z vás dnes pozná původ svého příjmení? Jaká asi byla vaše rodina v minulém století? Nebo jestli si uvědomujeme čím si procházeli naši rodiče ještě před krátkým časem a kam teď směrujeme my?

Výchova děti je různá a také se liší zdrojem informací. Od lesních školek po soukromé či domácí výuku. Dnes nevíme, jakou to všechno přináší hodnotu do budoucnosti a jací lidé z dnešních dětí vyrostou. Avšak si dovolím tvrdit, že nás jedno spojuje, a to je touha po štěstí, lásce, svobodě a vzájemné harmonii. Já dnes vím, že je důležité také plně převzít za svůj život a svá rozhodnutí zodpovědnost.

Rodina ve starověkém světě/Egyptě

Jeden z důležitých bodů je, že většina dětí ve starověkém Egyptě nechodila do školy. Učily se od svých rodičů. Chlapci se učili od svých otců zemědělství i jiné obchody. Dívky se od svých matek učily šití, vaření a další dovednosti.

Velkým rozdílem bylo to, že pouze dívky z dobře situovaných rodin se občas učily doma. Po té bylo jasně dáno, že když otec zemřel, tak to byli synové, kteří zdědili majetek. Nejstarší syn dostal dvojí podíl. Dcery mohly dědit majetek pouze tehdy, pokud v rodině nebyli žádní synové. Nicméně, jestliže synové zdědili majetek, museli podporovat ženy ve své rodině.

Rodina ve starověkém Řecku

Zajímavostí ve starověkém Řecku byl fakt, že když se narodilo dítě, nebylo považováno za součást rodiny. Součástí rodiny se stalo až po 5 dnech od narození, kdy se konal rituální obřad. Rodiče měli ze zákona právo opustit novorozence před tímto obřadem. Bylo zvykem, že si cizinci osvojovali opuštěná miminka. V tomto případě se však dítě stalo otrokem. Dívky se mohly vdávat už ve svých 15 letech a vdané ženy měly dokonce právo se s muži rozvést.

Naopak v bohaté řecké rodině byly ženy drženy odděleně od mužů. Obvykle se mohly pohybovat pouze v zadních nebo horních částech domu. V těchto bohatých rodinách se od manželky očekávalo, že bude řídit domácnost a také spravovat finance. Bohaté ženy měly k dispozici otroky pro běžné pracovní úkony. Chudé ženy samozřejmě neměly na výběr. Musely pomáhat svým mužům se zemědělstvím. U obou skupin se však očekávalo, že ženy, dokonce i ty bohaté, budou prát, tkát si hadry a vyrábět oblečení.

Rodina v Římě

V Římě měli muži a ženy rovnocennou možnost rozvodu. Římské ženy měly právo vlastnit a zdědit majetek, a některé ženy dokonce i provozovaly podniky. Většina žen však byla plně zaměstnána péčí o děti a vykonáváním rodinných úkolů.

Rodina ve středověku

Saské ženy měly právo vlastnit a zdědit majetek, a také uzavírat smlouvy. Většina saských žen však musela pracovat stejně tvrdě jako muži. Krom toho plnili další domácí úkoly, jako je vaření, úklid a omotávání vlny. Ženy plnily domácí úkoly s láskou a nedělaly rozdíly mezi praním oblečení, pečením chléba, dojením kráv, krmením zvířat, nebo vařením piva, sbíráním dříví. Stejně tak byla pro ně důležitá péče o děti!

Bohaté děti ze šlechtických rodin viděly své rodiče málo. Staraly se o ně řádové sestry. V 7 letech byly odebrány do jiných šlechtických rodin. Kde se vzdělávaly a učily se bojovým dovednostem. Ve 14 letech se chlapec stal panošem a ve 21 letech rytířem. Dívky se naučily dovednosti, které potřebovaly k řízení domácnosti.

Dětství skončilo pro děti ve středověku brzy. Ve vyšších třídách se dívky vdávaly ve 12 letech a chlapci maximálně ve 14 letech. Rodiny mezi sebou uzavíraly smlouvy o budoucích manželstvích svých dětí, a to bez jejich souhlasu. Ve vyšších kastách to byla to běžná konvence. Děti z chudých rodin měli větší výběr a volnost v tom, koho si vzít. Očekávalo se ale od nich, že pomohou rodině vydělávat si na živobytí, ihned jakmile toho budou schopny – což byl věk okolo 7 – 8 let.

Život ve středověku

Rodina 1500-1800

V 17. století byli přijati chlapci i děvčata z rodin s dětmi do kojenecké školy nazývané malá škola. Na gymnázium však mohli chodit už jen chlapci. Starší dívky pasující do vyšších tříd (a někdy chlapci) byly vyučovány tutory. V průběhu 17. století byly však v mnoha městech založeny internátní školy pro dívky. V nich se dívky učily předměty jako psaní, hudba a vyšívání. (To bylo považováno za důležitější pro dívky, učit se tzv. ‚úspěchy‘ , než studovat akademické předměty.). Jako obvykle, chudé děti nechodily do školy. Ve věku 6 nebo 7 let byli zaměstnané, např.: děsit ptáky od nově zasetých semen. Když nepracovaly, mohly si hrát.

V 16. a 17. století byla většina žen v domácnosti na plný úvazek. Většina mužů nemohla provozovat farmu ani obchod bez pomoci své ženy. V té době byla většina domácností na venkově do značné míry soběstačná. Tudorská hospodyňka (za asistence svých služebníků) musela péct chléb pro svou rodinu a vařit pivo (nebylo bezpečné pít vodu). Byla také zodpovědná za zrání slaniny, solení masa a výrobu okurek, želé a zavařenin (to vše bylo nezbytné v době, před dnešní ledničkou a mrazákem). Velmi často na venkově hospodyně také vyráběla svíčky a vlastní mýdlo. Tudorská hospodyňka také spřádala vlnu a prádlo.

Žena farmáře také dojila krávy, krmila zvířata a pěstovala bylinky a zeleninu. Často chovala včely a prodávala zboží na trhu. Kromě toho musela vařit, prát oblečení a uklízet dům. Hospodyňka měla také základní znalosti medicíny a byla tak schopna léčit nemoci své rodiny. Pouze bohatí si mohli dovolit lékaře.

Rodina v 19. století

Staroruské Bylinkářství

Ocitáme se v raném čase 19. století, kdy byl významný textilní průmysl v Británii. Vidíme zde, že děti v tomto období, které pracovaly v textilních továrnách, musely často pracovat až 12 hodin denně. Od roku 1833 (kdy byl přijat první účinný zákon) však vláda postupně omezovala dobu, po kterou děti mohly pracovat v továrnách.

V 19. století byly rodiny mnohem větší než dnes. To bylo částečně proto, že dětská úmrtnost byla vysoká. Lidé měli mnoho dětí a akceptovali, že ne všechny přežijí. V té době školám pro chudé děti pomáhala církev. Od roku 1833 takové školy dokonce podporovala i vláda formou grantů. Vznikly tak školy pro ženy. Byly vytvořeny ženami, které učily malé děti čtení, psaní a aritmetiku. Nicméně mnoho těchto škol sloužilo jako služba pro hlídání dětí. Stát nepřevzal odpovědnost za vzdělání dětí až do roku 1870, až zákon o Forsterském vzdělávání stanovil, že školy by měly být poskytovány všem dětem.

Pro ženy pracující v dělnické třídě v 19. století, byl život nekonečným kolem tvrdé práce a dřiny. Jakmile byly dost staré, musely pracovat. Některé pracovaly v továrnách nebo na farmách, ale mnoho žen bylo služkami nebo pradlenami. I manželé těchto pracujících žen často pracovali – museli, protože mnoho rodin bylo tak chudých, že potřebovaly 2 příjmy.

Rodina ve 20. století

Situace kolem dětí se během 20. století výrazně zlepšila. Lidé v tomto století jsou mnohem zdravější a mohou se lépe stravovat a oblékat. Máme zde i lepší podmínky pro vzdělání. Až do konce 20. století mohly být děti ve škole tělesně trestány. Tělesné tresty se ve většině základních škol postupně zrušily až na počátku 70. let. Na státních středních školách to bylo v roce 1987, na soukromých středních školách až v roce 1999.

Ve 20. století ženy získaly stejná práva jako muži. Trh také ženám nabízí více oborů k uplatnění.

  • V roce 1910 byla v Los Angeles jmenována první policistka
  • V roce 1916 byla v Británii jmenována první policistka (s plnou mocí)
  • Nový zákon z roku 1919 umožnil ženám stát se povoláním právníky, veterináři a úředníky.

V polovině 20. století většina vdaných žen nepracovala mimo domov (kromě války). Nicméně v padesátých a šedesátých letech se to pro ně stalo obvyklé – alespoň na částečný úvazek. Nové technologie v domácnosti usnadnily ženám placenou práci.

Teď však můžeme podotknout, že se vývoj rodin, výchovy dětí a fungování rodinného systému či charakteru stále mění. Jak jsem zmínila v prvních řádcích tohoto článku. Vše je jen na nás, jestli si uchováme tradiční způsob života, nebo zaujmeme technologický postoj a vybudujeme si realitu v přístrojích.

(Článek popisuje širší historii instituce rodiny, nikoliv přímý historický kontext ve střední Evropě či přímo Československu.)

Poznámka editorky: Světový den rodiny byl sice 15.5., ale den rodiny si můžete oslavit kdykoliv je vám to příjemné – dnes, zítra, nebo za měsíc. Malým dárkem, pozorností, obejmutím, nebo jen  úsměvem na své nejbližší.

Podobné články

Napsat komentář