«« »»

Tajemné megality

Je lehce deprimující, když ani v 21. století, v éře, kdy se lidstvo již dokonale obeznámilo s veškerými principy jevů ovládajícími mikro I makrokosmos, stále ještě netušíme, jaká byla – zde na Zemi – skutečná podstata budování desítek tisíc viklanů, menhirů, moundů a dalších typů megalitických staveb.

Již celá staletí se miliony vědců z celého světa snaží rozluštit hádanku, z jakého důvodu – a hlavně – jakým způsobem, transportovali naši dávní předci s kameny, jejichž hmotnost dosahuje desítek a často I několika stovek tun. Nejtěžší kamenné bloky, které byly kdy v historii světa vytěženy, opracovány a přemístěny, jsou baalbecké Trilithony. Jejich hmotnost přesahuje úctyhodných 800 tun a spoluvytvářely podezdívku pod Jupiterovým chrámem v Baalbeku.
Jupiterův chrám byl vybudován před 2000 lety. Archeologický průzkum ovšem prokázal, že podezdívka se zabudovanými gigantickými trilithony je však podstatně zvětralejší a tudíž I podstatně starší, než ruiny Jupiterova chrámu. Kdo byli ti, kteří dokázali manipulovat s obřími kamennými bloky, kdy se nám při pouhém pohledu na ně, samovolně tají dech?

Odborná literatura stale ještě uvádí, že přesun těchto neuvěřitelně obrovských megalitů byl proveden pouhou lidskou silou a silnými tažnými lany. Toto laciné “vysvětlení” uspokojuje odbornou veřejnost pouze z důvodu, že ani uznávaní vědci nejsou schopni tuto problematiku nijak jinak a přesvědčivěji vysvětlit. Je totiž naší přirozenou lidskou vlastností, že v oblastech historie, v nichž správné řešení určité problematiky neznáme, se raději uchylujeme k hypotézám a závěrům, o nichž sice vnitřně intuitivně víme, že nejsou správné, umožňují nám se ale vyhnout frustrující odpovědi, že správnou odpověď ani v současnosti neznáme.

Průběh prací při těžení trilithonů mohl probíhat pouze tak, že na rovném skalním terénu byl nejprve vytyčen rozměr kvádru. Následně byla po jeho obvodu odstraněna hornina potřebná k uvolnění čtyř bočních ploch. Po dokončení kamenické práce bylo již opticky patrno pět ploch kamenného bloku. Zbývalo již jen oddělit spodní plochu trilithonu od skalního podloží. Tento řemeslný akt kameníci před tisíciletími nějakým způsobem technicky dokázali, pro současný kamenoprůmysl je však tato operace neřešitelným problémem. Nelze ani jakkoliv realisticky technicky vysvětlit, jakým způsobem byl téměř tisícitunový kvádr vyzdvižen z jámy v lomu na okolní terén, natož jakým způsobem byl následně transportován na vzdálenost téměř dvou kilometrů, a po té opětovně vyzdvižen a finálně usazen do zdiva základové terasy.

Je totiž nezbytné si uvědomit, že hmotnost 800 tun se rovná hmotnosti dvaceti čtyřiceti tunových tanků, nebo 800 osobních automobilů, nebo deseti rychlíkových lokomotiv. Pokud tedy někdo naivně uvádí, že manipulace s osmi set tunovým kvádrem byla realizována pouhou lidskou silou a tažnými lany, tak se bohužel tímto nerealizovatelným tvrzením veřejně kompromituje, stejně jako všichni, kteří těmto zcestným závěrům věří.

Pokud by se někdo skutečně pokusil takovouto poptávku na transport 800 tunového bloku komukoliv zadat, byť I těm největším světovým dopravním firmám, nebo na provedení vytěžení, transport a vyzdvižení téměř tisíci tunového kvádru, tak každá firma na světě by takovouto zakázku odmítla, protože ani ta nejvýkonnější současná technika to prostě není schopna zvládnout. A pokud by nějaký subjekt stavební firmu požádal, aby uvedenou zakázku zrealizovala pouze lidskou silou, přestala by transportní společnost patrně s objednavatelem komunikovat, neboť by odpovědní pracovníci nepochybně nabyli přesvědčení, že komunikují s někým, kdo není po duševní stránce zcela v pořádku.

V současné době se v podobné situaci ocitne ovšem každý, kdo se odváží vyslovit, že dávné kultury byly schopny ovlivnit gravitaci, nebo další nám dosud neznámé přírodní zákony.

V téměř tisíci tunovém kvádru je ovšem ukryto ještě jedno další nezodpovězené tajemství. Proč dávní konstruktéři nerozdělili kvádr na více menších kusů? S menšími bloky by se přece snadněji pracovalo. Mohla být možným důvodem dávných stavitelů jejich snaha takto eliminovat nějakou vibraci? (nedává úplně smysl)

Pravděpodobné vysvětlení nezodpověditelných otázek by se snad i mohlo nacházet v naprosté dokonalosti spár u jiných megalitických staveb, do kterých nelze zasunout ani list papíru. Takováto úvaha nás ale směruje do dalších a dalších neznámých souvislostí, z čehož vyplývá, že pro vysvětlení motivů a činností dávných kultur, nelze používat optiku známých skutečností naší doby.

 

 

Přepis komentáře k tématu Baalbek: stavby z více jak 800 tunových bloků.
Autor:   Miroslav Provod

6 Responses to Tajemné megality

  1. Martin Martin napsal:

    S, tebou popisovaná přeprava po kolejích je absolutně v pohodě, kde jaký svalovec utáhne v pohodě i celý vlak, ale v dávnověku se žádné koleje k přepravě nepoužívali.

    • S S napsal:

      Já také nepsal o tom, že by se po kolejích dopravovalo v dávnověku. Jen jsem vyvracel nepravdivé tvrzení z článku, že současná technika nezvládne přepravit 800 tun.

      Nákladních aut, které mají nosnost přes 350 tun existuje určitě víc než stovka (nejspíš to bude několik set, ale nechce se mi hledat přesnější čísla o všech typech). Dopravní plošiny NASA, které mají nosnost přes 1000 tun jsou pásové a také nejezdí po kolejích. Samohybná rypadla (některá s hmotností přes 10000 tun) také nejezdí (či některá nekráčejí) po kolejích, ale pohybují se v terénu povrchového dolu.

      A po kolejích to zase tak úplně v pohodě není. Odpory jsou obvykle přes promile. To znamená, že ten svalovec utáhne na rovině bez převodů zhruba 100 tun – to jsou tak dva ne zcela naložené čtyřosé vagóny. S jednoduchými stroji (páka, kladka) ale utáhne celý vlak i nesvalovec.

      • Sueneé napsal:

        Plošinou NASA je předpokládám myšlena ta věc na stěhování raket na odpalovací rampy.
        Zase tak jak to píšeš je to z mého pohledu vytržené z kontextu doby. Dnes přepravíme s obtížemi něco co v minulosti přepravili zjevně snadno, umístili SNADNO s max. přesností a ještě to dělali ve velkém množství. O technice ala NASA nemůže být řeč, neboť v některých případech jsou kameny v horách, kam vedou nanejvýše stezky pro lidi.
        Prohlášení typu: „mluvící hlavy“ není argumentem. To je jen tvůj způsob jak klasifikovat lidi, kteří nesdělují informace způsobem tobě vlastním.

        • S. S. napsal:

          Mně vlastním způsobem jsou pokusy a výpočty. Mluvícími hlavami mám na mysli povídání, nedoprovozené konkrétními ukázkami či alespoň odkazy na konkrétní údaje. V našem případě jsem očekával srovnání s podobnými velkými kusy kamene z minulosti. U nás třeba s padesátitunovou kamennou mističkou nebo podobně těžkým obeliskem na pražském hradě.

          Co se týče obtíží: ty nijak nepopírám. Pořídit dopravní systém o nosnosti několika set tun je otázkou nelehkého sehnání mnoha a mnoha milionů dolarů (jeden náklaďák o nosnosti 360 tun stojí kolem 4 milionů dolarů). Pro přepravu 800 tun by byly asi potřeba 3-4 takovéto stroje a nějaká konstrukce mezi nimi, která by roznesla váhu.

          O tom, že doprava v minulosti byla snadná, ale pochybuji. Dovolil bych si tvrdit, že se jednalo o složitější operaci, než by bylo v současnosti třeba stěhování 14 200 tun těžkého německého rypadla (https://en.wikipedia.org/wiki/Bagger_293).

          Obecně ale jen vyvracím tvrzení článku, že je přeprava 800 tun těžkého předmětu dnes nemožná.

  2. S. S. napsal:

    Jen pro doplnění: Poloviční blok (400 tun) by se dal naložit na největší v současnosti sériově (cca 50 kusů ročně) vyráběné náklaďáky. Po zakázkových úpravách by se asi dala nosnost zvýšit i na požadovaných 800 tun.

  3. S. S. napsal:

    Píšete, že transport 800 tun současná technika není schopna zvládnout.

    Jenže:

    1. NASA rutinně provozuje transportéry s nosností přibližně 1000 tun
    (rampa+raketa).

    2. Samohybné stroje v povrchových dolech váží mnoho tisíc tun (jedno rypadlo)

    3. Němci za 2. světové války dopravovali kanón těžký přes 1000 tun.

    4. V Čechách byla před 40 lety dokonce v jednom celku přepravena stavba těžká zhruba 10 000 tun na vzdálenost asi třičtvrtě kilometru.

    5. Jen jako zajímavost přidávám, že nejtěžší jednokusový náklad, který byl přepraven letecky, vážil 190 tun

    Tím vším bych vaše tvrzení o nemožnosti současné techniky přepravit 800 tun považoval za vyvrácené.

    —-

    6. K menším blokům připomínám experimenty Pavla Pavla – řádově 10 tun socha Moai v 16 lidech, či 30 tunový viklan, posunutý v 6 lidech. Náročnost dopravy Baalbeckých bloků odhadl na 160 lidí (ale to berme jen jako nepotvrzený expertní odhad).

Napsat komentář

Líbí se vám naše stránky?

Podpořte prosím autory a překladatele trvalým příkazem na transparentní účet: 2900794933/2010
nebo pomozte s překlady.