Tajemství mohyl z Cahokie, první město Severní Ameriky

4935x 14. 10. 2019 1 čtenář

Do dnešního dne archeologové nezjistili, proč ohromné město s 20 000 obyvateli v Cahokia Mounds náhle zmizelo a nenechalo po sobě téměř žádné stopy. Dávno předtím, než Kryštof Kolumbus “objevil” Severní Ameriku, se v Cahokii tyčily do výše mohyly a dominovaly prvnímu historicky zaznamenanému městu tohoto kontinentu. Ve skutečnosti byla Cahokia v době své největší slávy, ve 12. století, větší co do počtu obyvatel než Londýn. Rozkládala se na ploše 15,5 čtverečních kilometrů a pyšnilo se 10 000 až 20 000 obyvateli – na tu dobu ohromujícím počtem. Ale Cahokia se na výsluní neudržela dlouho. A její zánik je do dnešního dne záhadou.

Kdo byli lidé z Cahokie?

Cahokia, nacházející se na opačném břehu řeky Mississippi než dnešní St. Louis, byla největším předkolumbovským městem severně od Mexika. Občané Cahokie neměli standardizované písmo a proto se archeologové při interpretaci jakýchkoliv nalezených artefaktů, které by mohly poodhalit tajemství tohoto města, musí spoléhat na nepřímá data. Samotný název „Cahokia“ pochází z jazyka domorodých obyvatel, kteří obývali tuto oblast v 17. století.

O půl tisíciletí dříve však byla tato krajina domovem jiné populace – té, která měla podle archeologických nálezů důmyslné výrobky z mědi, šperky, pokrývky hlavy, kamenné tabulky (s vyrytými ptačími lidmi), hru zvanou „Chunkey‟ a dokonce i kofeinové nápoje. Nejnovější vědecký výzkum – zaměřený na fosilizované zuby – naznačuje, že byli obyvatelé Cahokie převážně přistěhovalci ze Středozápadu, kteří dost možná putovali až z oblasti Velkých jezer a severoamerického pobřeží Mexického zálivu. Na jih od Cahokie leží Washausen, starobylé sídliště o kterém se archeologové domnívají, že bylo opuštěno před vrcholným obdobím Cahokie okolo roku 1100. Je vcelku pravděpodobné, že neobvykle teplé klima, které na Zemi panovalo v době nevětší slávy Cahokie, nebylo žádnou náhodou. Na Středozápadě v tomto období více pršelo a teplota planety výrazně vzrostla spolu se zvyšující se populací Cahokie. „Nárůst průměrných ročních srážek doprovázený teplejším počasím dovoloval rozkvět pěstování kukuřice,“ napsali Timothy Pauketat a Susan Alt v článku publikovaném ve sborníku Medieval Mississippians: The Cahokian World.

Po roce 1200 však město začalo upadat. Opět se zdá, že zde byla přímá souvislost s klimatickými faktory, neboť krajinu sužovaly ničivé záplavy. Cahokia byla zcela opuštěna před rokem 1400 a většina starobylého města je dodnes pohřbena pod zástavbou z 19. a 20. století. Jinými slovy, pod dnešním Illinois a jeho spletitou sítí silnic a staveb leží první známé město Ameriky.

Monks Mound

Nejvíce nápadným pozůstatkem starověké Cahokie je 30 m vysoká „Monks Mound‟ nacházející se poblíž dnešního St. Louis. Tato obdivuhodná stavba získala svůj název díky skupině Trapistických mnichů (název lze přeložit do češtiny jako Mohyla Mnichů, pozn. překladatele), kteří žili v její blízkosti dávno po té, co starověké město vzkvétalo. Většina amerických dějin, které se učí na školách, prezentuje předkoloniální období Spojených Států zeširoka a značně zjednodušeně (podobným „neduhem‟ trpí i výuka dějin pravěku a raného středověku před Velkomoravskou říší na českých školách, pozn. překladatele). Avšak podle Thomase Emersona, profesora antropologie na University of Illinois, dokládá Cahokia – a především Monks Mound – daleko barvitější a složitější minulost než si většina lidí uvědomuje.

„Většina světa si stále představuje kovboje a indiány, pera a týpí,‟ sdělil profesor britskému deníku The Guardian. „Ale v roce 1000 n.l. bylo (město) od samého počátku postaveno podle jasného plánu. Nerozrostlo se do tohoto plánu, bylo podle něj postaveno už od začátku. A postavili zde nejmasivnější hliněnou mohylu v Severní Americe. Odkud se to ale vzalo?‟ Přírodovědné analýzy zubů nalezených v této oblasti naznačují, že byli obyvatelé Cahokie směsicí lidí z domorodých kmenů Natchez, Pensacola, Choctaw a Ofo. Naznačují také, že třetina z nich „nebyla z Cahokie, ale odněkud jinud. A to ve všech fázích (existence Cahokie).‟ Nicméně, tato plodně spolupracující skupina domorodých američanů obchodovala, lovila a obdělávala pole společně. Možná nejvíc obdivuhodné je, že dokázali postavit město s poměrně složitým plánem – s použitím orientace podle astronomických jevů navrhli malou metropoli pro až 20 0000 lidí honosící se městským centrem, širokými náměstími a ručně navršenými mohylami.

Cahokia

Monks Mound, která zabírala plochu 5,5 hektaru, se dochovala dodnes – 600 až 1000 let po jejím dokončení. Archeologové dokonce odkryli kůlové jamky, které naznačují, že na jejím vrcholu mohla stát stavba, třeba chrám. Monks Mound, soubor menších mohyl a jedno z velkých náměstí byly kdysi ohrazeny pomocí až 3,2 km dlouhé palisády, jejíž stavba si vyžádala na 20 000 dřevěných kůlů – další z objektů nalezených v Cahokii, který poodhaluje její masivní a složitý urbanismus.

Lidské oběti

O něco přes půl kilometru jižně od Monks Mound se nachází mohyla 72 vysoká pouze 10 m. Tato konkrétní mohyla je datována do období mezi roky 1050 a 1150 a obsahuje pozůstatky 272 lidí, z nichž mnozí byli obětováni. Všechny důkazy ukazují, že praktikování lidských obětí bylo nedílnou součástí kultury a duchovních praktik Cahokie, s tím, že zde bylo nalezeno více obětovaných než kdekoliv jinde severně od Mexika. Tisíc let působení přírodních podmínek může značně ztížit přesné určení počtu obětovaných, archeologové jsou si však ve svých tvrzeních jistí.

Lidské oběti

Podle Pauketata a Alt došlo u mohyly 72 během jediné události k obětování 39 mužů a žen přímo na místě. „Zdá se pravděpodobné, že oběti byly seřazeny na okraji jámy … a jeden po druhém ubity kyjem, takže jejich těla do něj padala postupně.‟ Při jiné příležitosti bylo 52 podvyživených žen ve věku 18 až 23 let naráz obětováno. Důvody proč nejsou zřejmé, ačkoliv analýza zubů ukazuje, že obětovaní byli místní, a proto se nejednalo o oběti únosu, válečné zajatce nebo jiné trestance. Byly zde také nalezeny pozůstatky několika párů a dítěte, s tím, že pohřeb jednoho z párů byl vybaven 20 000 korálky z mušlí. To naznačuje, že se jednalo o vysoce postavené nebo nábožensky uctívané osoby.

Náboženství a kosmologie v Cahokii

Pozůstatky Cahokie skutečně naznačují, že v tehdejší společnosti bylo náboženství významným prvkem. Řada pěti dřevěných kruhů byla postavena západně od Monks Mound, každý postavený samostatně v období mezi lety 900 a 1100 n.l. Tyto dřevěné kruhy, jakési dřevěné stonehenge, se liší co do velikosti, od 12 až do 60 kůlů z červeného cedru. Někteří badatelé věří, že tyto stavby byly využívány jako kalendáře, které označovaly tehdejší slunovraty a rovnodennosti, aby mohly být řádně naplněny kulturní a náboženské potřeby a přesně naplánovány slavnosti. Předpokládá se, že kněz mohl například stát na vyvýšené plošině uprostřed kruhu.

Podle záznamů na webové stránce Cahokie je východ slunce během rovnodennosti na tomto místě docela úžasná podívaná. Kůl z dřevěného ohrazení je v jedné linii s přední částí Monks Mound na východě a budí tak dojem, že se slunce „zrodilo‟ z ohromné mohyly. I přesto, že neexistují žádné psané záznamy podporující tyto teorie, hmatatelné důkazy v podobě archeologických nálezů jsou pro některé badatele více než dostačující pro to, aby si pevně stáli za svým názorem, že se uspořádání Cahokie řídilo podle kosmologických jevů.

„Nové důkazy naznačují, že centrální část okrsku v Cahokii byla navržena tak, aby byla v rovině s kalendářními a kosmologickými ukazateli – sluncem, měsícem, zemí, vodou a podsvětím,‟ uvedl tým archeologů v článku vydaném v časopise Antiquity z roku 2017. Tato „Smaragdová akropole‟, jak ji archeologové přezdívají, označuje „začátek procesní cesty‟ vedoucí do středu Cahokie. U tuctu mohyl a pozůstatků dřevěných staveb (podle archeologů pravděpodobně „svatyní‟) nacházejících se na této akropoli byla určena „orientace podle měsíce.‟

Zdá se, že voda rovněž hrála hlavní roli v náboženském životě obyvatel Cahokie. Některé nalezné budovy byly rituálně „uzavřeny‟ překrytím „vodou přemístěných usazenin.‟ Jedna z nich obsahovala pohřeb dítěte, které bylo podle učení badatelů zamýšleno jako „obětina‟.

Hra Chunkey

Život v Cahokii nebyl však pouze vážný a zbožný – zdá se, že si dokázali bohatě užívat také zábavu a odpočinek. Hra chunkey, například, byla jedním z mnoha uměleckých a odpočinkových aktivit lidu z Cahokie. Archeologové si samozřejmě nemohou být zcela jistí, že 1000 let staré kamenné kotouče, o kterých se věří, že byly používány pro hru chunkey, byly pro ni opravdu používány, ale záznamy z 18. a 19. století popisují „kameny na chunkey,‟ které se koulely po hřišti zatímco po nich lidé házely velké tyčky a snažili se dostat k němu co nejblíže. Body se udělovaly v závislosti na tom, jak blízko ke kameni tyčka byla – jinými slovy mohla být chunkey jednou z nejstarších her typu pétanque. Psané záznamy z 18. a 19. století dokonce potvrzují, že sázení na tyto zápasy bylo běžnou záležitostí.

Chunkey

Podle Pauketatových odhadů byla chunkey hrána na velkém náměstí za Monks Mound. Barvitý popis toho, jak si takový zápas představuje, vypublikovaný v Archaeology Magazine, určitě zaujme. „Náčelník stojcí na vrcholu černé, hliněné pyramidy pozvedá ruce,‟ napsal Pauketat. „Na velkém náměstí pod ním vydá ohlušující výkřik 1 000 shromážděných duší. Poté se dav rozdělí na dvě části a obě skupiny za zběsilého křiku běží přes náměstí. Stovky oštěpů letí vzduchem směrem k malému kutálejícímu se kamennému kotouči.‟

Záhadný úpadek Cahokie

Cahokia nevydržela dlouho, ale dokud stála, vzkvétala. Muži lovili, sbírali suroviny a udržovali potřebné stavby, zatímco ženy pracovaly na polích a v domácnosti, vyráběly keramiku, rohože a látky. Pořádaly se společenské aktivity a shromáždění a to vše bylo v souladu se světem přírody, který obývali. „Věřili, že vše, co se děje na Zemi, se děje i v duchovním světě a naopak,‟ vysvětlil James Brown, emeritní profesor archeologie z Northwestern University. „Takže když jste vstoupili do tohoto posvátného řádu, vše muselo být vykonáváno velmi pečlivě.‟ V důsledku vše, co z města zbylo, je několik tuctů mohyl, lidské pozůstatky a soubor různých artefaktů. V zásadě se neví, proč byli lidé zabiti ani nebyly ponechány žádné doklady objasňující zmizení této civilizace. Nebyly nalezeny důkazy nepřátelského vpádu nebo válčení, které by celé město zpustošily.

Podle Thomase Emersona „v Cahokii pocházelo nebezpečí od lidí na vrcholu společnosti; ne ostatních lidí (z jiných kmenů nebo území), kteří by na vás mohli zaútočit.‟ Co tedy zapříčinilo zánik této civilizace? Williams Iseminger, archeolog a pomocný vedoucí Cahokia Mounds, je skálopevně přesvědčen, že dlouhotrvající hrozba pro město, která zapříčinila to, co se stalo, musela existovat. „Možná nikdy nebyli napadeni, ale hrozba zde byla a vůdci cítili, že potřebují vyčlenit ohromné množství času, práce a surovin na ochranu centrálního rituálního okrsku,‟ prohlásil. Navzdory teoriím jsou známá fakta stále nedostačující. Poté, co osídlení dosáhlo svého vrcholu kolem roku 1100, se začalo zmenšovat – a pak do roku 1350 zmizelo úplně. Někteří uvažují nad tím, že došly přírodní suroviny – nebo že možná došlo k politickým nepokojům nebo že pád Cahokie způsobila klimatická změna.

Nakonec se Cahokia neobjevuje ani ve folklóru domorodých Američanů. „Očividně to, co se stalo v Cahokii zanechalo hořkou příchuť v lidové paměti,‟ řekl Emerson. Vše, co dnes zbývá, je historická lokalita v dnešním St. Louis, která v roce 1982 získala status světového kulturního dědictví UNESCO a sestává ze 72 zbývajících mohyl a muzea. Ročně ji navštíví 250 000 lidí. Tisíc let poté, co byla vybudována, tato lokalita stále fascinuje ty, kteří ji spatří na vlastní oči. „Cahokia je nepochybně podceňovaný příběh,‟ řekl Brown. „Musíte jít až do údolí Mexika abyste viděli něco srovnatelného s tímto místem. Je to sirotek – ztracené město v plném významu.‟

Video:

Tip na knihu Sueneé Universe (ideální vánoční dárek!)

Průvodce po mystických místech světa

Kniha představuje strašidelné domy, zámky, upíří doupata, bájná území, obětiště, oblasti výskytu UFO a posvátná místa, které se nacházejí po celém světě. Text doplňují barevné fotografie a ilustrace. Čarodějnice a démoni, duchové a upíři, mimozemšťané a kněžky voodoo… od tajuplného přes strašidelné až k děsivému; známky nadpřirozeného naháněly hrůzu – a fascinovaly – lidi po staletí. O mnohých z nejtajuplnějších záhad na světě vypráví tato neobyčejná kniha plná strašidelných hradů, tajných úkrytů a jiných záhadných zajímavostí.

Průvodce po mystických místech světa

Podobné články

Napsat komentář