«« »»

Tajné materiály generála Ivašova: Odkrytá tajemství z tajných archivů KGB

Přinášíme vám přepis rozhovoru novináře Sergeje Charcyzova a generála plukovníka Leonida Gregorjeviče Ivašova dle videa o tom, že vše nemusí být vždy tak, jak se tváří…ani historie.

Sergej Charcyzov: „Docela nedávno největší sovětský vojenský analytik generál plukovník Leonid Gregorjevič Ivašov napsal podle mě skvělou knihu pod názvem Svět naruby, s podtitulem Tajemství minulosti – záhady budoucnosti. V této knize uveřejňuje materiály, které se mu podařilo získat z tajných archivů ministerstva obrany a KGB, tedy pokud můžeme věřit tomu, co nám říká vydavatelství v anotaci k této knize. Je tu například zkopírován protokol výslechu Jakova Blumkina, stejně jako mnoho a mnoho dalších dokumentů, ať už v podobě fotokopií, tak už v podobě jejich popisu. Ukazuje se, že mladá sovětská republika se vážně zabývala otázkami alternativní historie, mystiky, starověkých civilizací a technologií a v této knize jsou důkazy, které to potvrzují. Kromě toho jsou tady shromážděna nejrůznější fakta, která odporují oficiální verzi historie, vědy i současnému náhledu na svět. Všichni samozřejmě znají téma antarktické říše, útěku Adolfa Hitlera a všem, co je s tím spojeno. Leonide Grigorjeviči, podělte se s námi o tajemství, kde jste vzal tuto informaci, z jakých archivů jste čerpal?“

Leonid Grigorjevič Ivašov: „První kapitola knihy se týká původu člověka a lidstva, onoho velkého třesku, od kterého se odvíjí řetězec náhod všude ve vesmíru i u nás na Zemi. Vše vypovídá o tom, že k tomu došlo jakoby náhodou. Znáte to, taková nekonečná hra. Všechno to pochází z veřejných zdrojů, někde je přítomna ezoterika.“

Charcyzov: „Dneska je toto téma široce probíráno…“

Grigorjevič Ivašov: „Ano, nárůst zájmů. Vidíme, že každé světové náboženství má vlastní teorii týkající se původu světa i planety. Materialistická věda má také svoji verzi, ale k tomu ještě existuje mysticko-ezoterický směr, který také nemůžeme zavrhnout. Jsem přesvědčen o tom, že dnes je nutné spojit všechny tyto tři sféry znalostí a podrobit je zevrubné analýze a teprve až potom budeme schopni dát více méně objektivní vědecko-náboženskou nebo také vědecko-mystickou odpověď o tom, jak vznikl vesmír, jak a proč vznikla Země, co je vlastně člověk za bytost a proč se objevil. Jak říká evoluční Darwinova teorie, člověk se objevil náhodou. Já vycházím z toho, že všechno ve vesmíru má svoje zákonitosti, determinaci a všechno, co se děje na Zemi i s člověkem je zákonité a všechno toto funguje v rámci určité logiky, a dokonce bych i řekl matematických procesů. Z toho všeho bychom měli vycházet, když se ohlédneme za naší historií. Jak třeba můžeme věřit tomu, co je napsáno o historii lidstva, kdy vzal člověk do ruky klacek, jak se měnil nejen jeho zevnějšek, ale i myšlenkové procesy a toto všechno se událo v rámci nějakých posledních sta tisíc let? Prý se tehdy stal rozumným, začal něco stavit a najednou jsou nacházena celá zatopená města, kterým je milion let. Byla nalezena města v Indii, jako je Mohendžodaro, což je město, u kterého současní fyzici dokázali, že bylo zničeno v důsledku použití jaderného zbraně.“

Charcyzov: „No, tam se předpokládá, že bylo zničeno nějakou mocnou tepelnou zbraní…“

Grigorjevič Ivašov: „Ano, něco existovalo ještě před člověkem rozumným, a když si přečtete manuskripty tibetských mudrců, mně se zdá, že obsahují více pravdy, než naše materialistická věda. To mně zaujalo. Co se týká Blumkinovy expedice, pak se skutečně jedná o materiály ze zvláštního archivu KGB SSSR. Něco jsem o tom věděl a bylo jasné, že toto tajemství je velmi přísně střeženo ministerstvem obrany a KGB. Existuje takový příklad. Při příležitosti jedné z oslav výročí vítězství mě náčelník muzea ozbrojených sil SSSR poprosil, abych se obrátil na ministra obrany Dmitrije Fjodoroviče Ustinova, pro kterého jsem tehdy pracoval, o povolení vystavit lebky Evy Braunové a Hitlera, které byly v muzeu uloženy. Odpověděl jsem mu tedy, že se pokusím a k večeru jsem na Ustinova obrátil a pověděl jsem mu o oné žádosti. Ten miloval svoji pozici a vyjádřil se, že není proti, ale zeptal se mě, k čemu je to dobré. Odpověděl jsem mu, že lidé mohou reálně vidět lebku tohoto darebáka a jeho přítelkyně, což přitáhne mnoho pozornosti a návštěvníků. Vždyť nejde o nic jiného, než je jenom ukázat. Kouřil cigaretu a řekl, že je nevystavíme, protože to nejsou jejich lebky. To byla pro mě první záhada. Nicméně namítl, že to takto vysvětlit nemůžu, že mám říct, že Ustinov pochybuje. A já na to, že tedy najdu vhodnou odpověď. Tehdy se objevila moje první pochybnost o tom, proč tedy vlastně uchovávají lebky, které jakoby patří Hitlerovi a Braunové, ale nevystavují je. A najednou jsem od člena politbyra a ministra obrany slyšel takovou odpověď. Bylo to na konci osmdesátých, začátkem devadesátých let. Je přirozené, že se kolem dvou tehdejších prezidentů Gorbačova a Jelcina, tedy zvláště kolem Jelcina, vytvořila skupina lidí, kteří neměli v úmyslu sloužit Rusku, ale naopak ji tato velmi mocná pátá kolona chtěla rozkrást a zničit. A najednou mi moji přátelé z KGB zavolali, že je třeba se setkat. Řekli mi, že přišla skupina lidí a s nimi taková silná žena, kteří měli potvrzení podepsané Jelcinem, aby mohli být vpuštěni do archivu KGB a odtudjim měly být vydány určité materiály. V první řadě šlo o výsledky expedice Jakova Blumkina do Tibetu v letech 1926 – 1929. Později se ukázalo, že se jednalo o organizaci pod názvem B’naiB’rith. Tehdy jsme se radili, že takové materiály není možné dát pryč, ale v té době s nimi obchodovali všichni, kteří k něčemu takovému měli přístup. Byl to i generál Volkogonov, který byl zástupcem náčelníka hlavního politického vedení. Byl moralistou, který nás učit komunistické morálce, a když se stal prezidentovým poradcem, tak první co…? Obchodoval, jak mohl. A ti, kteří měli přístup k tajným informacím, začali obchodovat s těmi nejtajnějšími z nejtajnějších. No a Volkogonov mezi ně patřil. Ještě i dnes jsou ale čestní čekisté, no a my jsme to jednoduše ukryli.“

Generál Ivašov

Charcyzov: „Nedali jste je pryč. Myslel jsem si, že jste si třeba udělali kopie.“

Grigorjevič Ivašov: „Nedali jsme jim to, protože takové věci se prostě nedávají z rukou. Bylo tam něco z pátého vědecko-výzkumného centra Romb KGB, a také si přijeli a díky bohu, že postupovali úplně stejně. Vyvezli to a ukryli v obyčejné garáži do té doby, dokud to nebylo vyřazeno. Chránili jsme je, studovali a zkoumali, a když přišel ten správný čas, dal jsem je do této knihy.“

Charcyzov: „Co se týká Jakova Blumkina, co to bylo za člověka. Velmi často se o něm mluví v televizi a je mu připisována řada mystických schopností. Máme o čem přemýšlet, neboť to byl člověk, který znal třeba jazyk farsi (perština, pozn. překl.). Odkud jej mohl židovský kluk z Oděsy znát? Máte k tomu velmi zajímavý, svérázný výklad. Co si myslíte: co je z jeho biografie skutečné a co je výmysl?“

Grigorjevič Ivašov: „Dostal se i do sovětské encyklopedie. Tam o něm mluví jako téměř o nejlepším rozvědčíkovi…“

Charcyzov: „Byl zakladatelem KGB.“

Grigorjevič Ivašov: „Čtenář jednoduše nevěnuje pozornost tomu, že v průběhu dvou let pobýval jako rezident v pěti zemích. To přirozeně není možné. Jeho oficiální biografie je jedna velká lež. Píše se tam, že to byl syn ševce, vzdálený příbuzný Jakova Sverdlova a byl také vzdáleně spřízněn se Sydney Reillym, což byl britský rozvědčík. Tohoto židovského chlapce prostě mnohému naučili. Žádné hluboké znalosti neměl, všemu ho naučili, připravovali ho jako bojovníka. Byl to člověk Trockého a my si musíme přiznat, že první etapa sovětské moci ve skutečnosti nebyla ruská, ale jednalo se o sionistickou moc v Rusku. Tehdy byla provedena největší mobilizace židovského obyvatelstva, tedy lidí, kteří uměli číst, psát a správně mluvit, do mocenských struktur. Všechny carské úředníky se snažili zdiskreditovat a vystrnadit a zaplnit místa ruskými občany židovského původu. V předvečer revoluce existovalo pět tisíc židovských bojových organizací a jenom bodáků bylo napočítáno více než třicet tisíc – to jsou historické údaje. Ale když se podíváme na složení sovětské vlády, bylo těžké tam najít Rusy.“

Charcyzov: „Máte tady seznam …“

Grigorjevič Ivašov: To samé vidíte u kolegia VČK (Všeruská mimořádná komise pro boj proti kontrarevoluci a sabotáži, tzv. Čeka, pozn. překl.) – Sokolov, Antonov, Ovseenko, jenom to jsou Rusové, všichni ostatní jsou Židé, Lotyši, jeden Armén, Gruzín. Takže ve své podstatě se nejednalo o ruskou vládu. Byl vytvořen zvláštní oddíl OGPU (sovětská tajná policie fungující v letech 1922–1934, pozn. překl.), kam z iniciativy Trockého povolali Blumkina. Chci tedy ještě jednou podtrhnout, že to byl Trockého člověk a byla to doba Trockého. A co se týká oněch mystických věcí, ezoteriky, všech těch tajemství, tak oni se toho účastnili. Co bylo v těch prvních letech sovětské moci učiněno, to víme všichni. Jednalo se o parník filozofů (parník, na kterém nuceně opustili vlast významné osobnosti, označené za třídní nepřátele, pozn. překl.), kdy šlo o to dostat z Ruska všechny ruské humanisty a myslitele, duchovní představitele zničit v táborech, vytrhat z kořenů vše ruské, ale… Bojovalo se o inženýry a veškeré vědce, kteří byli schopni přinést něco praktického. Zejména pokud šlo o vliv na vědomí či na přírodní jevy nebo využití těchto přírodních jevů kvůli jejich působení na člověka. Takže tito byli chráněni proto, aby je mohli využít pro upevnění moci především nad ruským národem a později i nad celým světem. Tato finanční světová oligarchie již v roce 1908 přijala vzorec moci a tím je zboží, proto světová moc musí patřit mezinárodním finančníkům. A ti se snažili ovládnout všelijaká tajemství. Proto když Lenin zemřel, z Tibetu přijela delegace. Vztah Tibetu k sovětské moci byl dobrý. Mnoho udělali náš lékař Badmaev i další buddhisté proto, aby navázali vztah. Ale víte, jejich vztah k sovětské moci byl mystický. Možná proto, že odmítla všechna náboženství a kromě buddhismu neuznávala nic jiného. Za druhé došlo k nějakému prohlášení k národům východu týkající se rovnoprávnosti atd.“

Charcyzov: „Navíc geopolitická situace Tibetu byla tehdy ještě docela stabilní.“

Grigorjevič Ivašov: Ano. O Tibet bojovali Japonci i Číňané, Angličané a o něco později pak i Němci. Tzn., že o ovládnutí těchto tajemství Šambaly se snažili mnozí. No a samozřejmě, když přijela delegace na rozloučení s Leninem, prohlásili ho za mahátmu, tedy přiznali mu nejvyšší posvátný buddhistický titul a na setkání s Dzeržinským navrhli vyslání delegace, která by se seznámila se skrytými tajemstvími lidstva. Pozvání bylo přijato a pak už se patřičným způsobem připravili. Tuto delegaci vedl Blumkin. Expedici bylo vyčleněno sto pět tisíc zlatých rublů, což byla obrovská suma. A skutečně jim bylo hodně věcí ukázáno. Blumkin tam pobýval v letech 1926 – 1929, a když se podíváte do encyklopedie, píše se v ní, že byl v Afganistánu, ovládal jazyk farsi atd. Ve skutečnosti ale nikde nebyl. Byl tam (v Tibetu). Potom zajel k Trockému na Kypr, kterému předal významnou část materiálů, a když se vrátil do Moskvy, spojil se s německým rezidentem a lví podíl těchto materiálů, lze říci, že téměř všechny mu za dva a půl milionů dolarů předal. Jediné, co lze brát jako pozitivní je, že mu neřekl o tom, že se jedná o všechny materiály. Němci si proto mysleli, že jim byla předána jenom jejich část a to těch méně důležitých, zatímco všechny ostatní jsou v rukou sovětské moci. Takže takto postupoval pan Blumkin. Prodával všechno a Rusko nepovažoval za svoji vlast.“

Charcyzov: „Byl to kosmopolita.“

Grigorjevič Ivašov: „Ano, jak se u nás říká, dojel na každodenní shon. Když získal takovéto peníze, rozhodl se odjet a žít… ale Ostapa Benderu jste četl, že? (jeden z nejpopulárnějších hrdinů pikarského románu v ruské literatuře, pozn. překl.). Do této kategorie spadá i Blumkin. Chtěl odjet do Latinské Ameriky, ale samotnému člověku je smutno, proto se rozhodl si tam vzít svoji milenku, také židovku, která byla spolupracovnicí GPU. Právě jí to nabídl.“

Charcyzov: „A ona při výměně peněz…“

Grigorjevič Ivašov: „Ano, ona mu řekla, že jak může jet, když nemá ani slušné šaty. On tedy zpod postele vytáhl kufr a otevřel ho, aby se pochlubil. Což mimochodem vypovídá o jeho „vysoké úrovni a duchovnosti“, když chlubí tím, jak moc má peněz. Ona dostane balíček dolarů, aby si je vyměnila a koupila, co potřebuje… Okamžitě ji sebrali a ona všechno řekla…“

Charcyzov: „Jestli dovolíte, vrátíme se k Hitlerovi. Ve vaší knize je velmi podrobně ukázáno období, kdy byl obsazen Berlín, a vyvstala otázka, kam zmizel Hitler. Byla nalezena těla, zde je všechno podrobně zdokumentované. Po přečtení těchto uvedených faktů neexistují žádné pochybnosti o tom, že Hitler uprchl. O jeho dalším osudu tu není nic napsáno a já bych od vás rád slyšel názor, kde se usadil, jak dlouho žil a jak skončil. Na to existují nejrůznější názory.“

Grigorjevič Ivašov: „Nejenom tyto materiály získala naše rozvědka v roce 1945, neboť už v roce 1943 jsme měli zprávy o havárii nebo vlastně o sestřelení létajícího talíře, a to dokonce i s mimozemšťany. Něco málo rozvědka věděla i o neúspěšné zkoušce jaderné zbraně v roce 1944 a v únoru 1945. Němci mnohé čerpali právě z těchto materiálů. A o tom, že Hitler uprchl… operace byla tak naplánována, že naše kontrarozvědka a medici páté armády, kteří obsadili bunkr, to prověřili a ptali se i lidí z Hitlerova okolí. Informace ale byla ukvapená, nebyly provedeny důkladné analýzy, ale uvěřilo se tomu, že ohořelá těla patří Hitlerovi a Evě. Ale již v červnu 1945 se objevilo určité podezření. To už nevycházelo od kontrarozvědky, ale od naší vnější rozvědky. Budeme mluvit o tom, že to všechno je podvrh. Tehdy přišel rozkaz znovu vyslechnout jak pobočníky Hitlera, tak i lidi z jeho okolí až po kuchaře. Pak vznikly pochybnosti, proč žena, která právě nastoupila jako sestřička u Hitlerova zubaře,byla hlavní svědkyní ve věci Hitlerových zubů. Tehdy sem byly dovezeny čelisti a poté, co prošly expertízou, bylo jasné, že je to podvrh. Potom Hitlerův starší pobočník i další vypověděli, že je vyslali hledat kolem nádraží těla, která byla podobná Evě Braunové a Hitlerovi. Další analýzy pak ukázaly: ano, Hitler si vzal jed, ale proč je v zátylku jeho hlavy obrovská díra. Buď byl zasažen střepinou, nebo byl zabit nějakým těžkým tupým předmětem. U ostatků Evy Braunové to bylo předpokládaná střelná zranění hrudníku. Už tehdy to bylo podezřelé. Tuto otázku utajili a byla vytvořena komise, která začala všechno postupně studovat.“

Charcyzov: „Kam tedy uprchli?“

Grigorjevič Ivašov: „V letech 1938 – 1939 naši rozvědčíci, kteří spolupracovali s Němci, zejména kapitán státní bezpečnosti Saveljev, budoucí akademik, který se zabýval problematikou Blumkina, pobývali v Německu. Němci předpokládali, že lví podíl materiálů z Tibetu máme my a snažili se nás vtáhnout do společného výzkumu. A zejména Saveljovovi řekli o tom, že byla nalezena dutina v Zemi, kde jsou všechny podmínky pro život a že se tam teď staví nové Německo –Neuchwabenland. Naše rozvědka se tomu věnovala a zjistila, že existuje velká loď pod názvem Schwabenland, která, stejně jako celá řada jiných lodí, směřovaly k Zemi Královny Maud. Pluly k ní i ponorky, ale nevědělo se, co dělaly dál. V roce 1945, když byly ukořistěny mapy lodivodů – vznikla jich tisícovka v koncentračním táboře Sachsenhausen a všichni vězni, kteří se na této práci podíleli, byli zastřeleni, se tam našly pracovní poznámky schůzek u Hitlera a Himmlera o osídlení této vnitřní dutiny Země, o tom, že jsou tam vybíráni nejlepší lidé říše s určitým věkovým omezením a navíc bez možnosti návratu do vlasti. Ne všechno šlo tak dobře, jak mělo. Bylo třeba zrychlit tento přesun lidí a Hitler kvůli tomu vydal zjednodušující směrnice, aby se to uspíšilo. Po válce bylo zjištěno, že byly vytvořeny eskadry čítající více než sto padesát ponorek, které sem pravidelně jezdily. Ty se prakticky bojových akcí neúčastnily. Jednalo se o nejlepší ponorky, které pracovaly na principu alkoholu. Němci hladověli, neměli dostatek brambor, protože ty byly použity jako palivo pro ponorky speciálního konvoje führera. Jeden z velitelů byl zajat a odvezen do Moskvy, kde byl podroben výslechu. Později získali od Američanů údaje, že ponorka U-530 jimi byla v oblasti Antarktidy pronásledována, posádka se vzdala a ukázala, co převáželi. Vypověděli také, že několikrát vezli náklad do Země Královny Maud. Tam se vynořila druhá ponorka a pasažéři i náklad byli přeloženi. Ponorka potom pokračovala právě podle mapy lodivodů.“

Charcyzov: „Tyto mapy jsou také v knize uvedeny. Jsou tam dokonce údaje o hloubkách, kde a jak se ponořit…“

Grigorjevič Ivašov: „… a jaký manévr provést, neboť ty jsou velmi složité. Byly tam ještě i zajímavější věci – šlo o to nevěnovat pozornost při podplouvání tomu, že se tam nacházejí vstupy do jeskyní. Pohybovali se tam na trase dlouhé zhruba jeden a půl tisíce kilometrů, protože ta dutina se nacházela velmi daleko. Nevšímat si toho, že se tam budou ozývat zvuky typu hlasitého kvákání…“

Charcyzov: „Takže to nejsou výmysly nějakých výzkumníků fantastů, ale doporučení vojákům a kapitánům lodí, aby nevěnovali pozornost těmto jevům.“

Grigorjevič Ivašov: „Ano. Když bylo dokázáno to, že Hitler uprchl, byl vydán rozkaz všem druhům našich rozvědek hledat ho. Mohl se skrývat a existoval předpoklad, že se jedná právě o Latinskou Ameriku, nicméně to mohlo být i na jiných místech. V listopadu 1945 se tři naše nejlepší ponorky vydaly k Zemi Královny Maud a řídily se oněmi mapami. Velitel ponorek ale úkol neplnil a byl nucen vydat rozkaz k návratu, protože ponořené ponorky byly atakovány neznámými předměty, nepochopitelnými zbraněmi, které i pod vodou pracovaly s velkou rychlostí, prudce měnily úhel útoků a představovaly hrozbu. V této situaci bylo rozhodnuto nepokračovat v expedici a vrátit se zpět. My ale víme, že v roce 1947 Američané vybavili svoji vlastní eskadru v čele s letadlovou lodí, jejíž součástí byly i ponorky a doprovodné lodě. Tuto expedici vedl polární výzkumník admirál Byrd, který mimochodem i za války učil Němce, jak ovládnout severní oblasti. Tato eskadra byla napadena a chybělo málo k tomu, aby se letadlová loď potopila. Nicméně byly zničeny dvě nebo tři doprovodné lodi, poškozena ponorka a opět došlo k útoku těchto létajících objektů. Ty mohly létat jak pod vodou, tak i ve vzduchu, prudce měnit úhel útoku, zvyšovat rychlost a disponovaly útočnými možnostmi. Poté se už nikdo nepokoušel do těchto míst vrátit. My ale vidíme, jaký zájem byl o Antarktidu projeven okamžitě po skončení války. O tom vypovídají nejenom námi vybudované tam stanice, ale i britské, americké apod. Existují jasná svědectví dvou posádek, že Hitler uprchl právě sem na ponorce U-530.“

Charcyzov: „A co se týká verze o tom, že se v Argentině dožil vysokého věku?“

Grigorjevič Ivašov: „Existují údajeo tom, že i v Latinské Americe byly zakládány velké osady Němců a okolo Antarktidy fakticky všechny ostrovy byly německými koloniemi. Jurij Ivanovič Drozdov, náš ilegální rozvědčík, ve svých vzpomínkách píše, jak přísahal věrnost führerovi. Byl naším sovětským rezidentem v Latinské Americe, ale začlenil se do skupiny nacistů – bylo to někdy roku 1948, v padesátých letech, když už bylo nové Německo. Vypadal jako esesák a byl přinucen uveřejnit to, že přísahal führerovi. A podtrhuje, že ten žije a že se o tom brzy dovíte. Dokumenty k tomu jsem neviděl a nezbývá, než věřit publicistům, kteří prováděli průzkum, že Hitler skutečně žil v jedné ze zemí Latinské Ameriky. Dobře o tom píše Lopes (psáno foneticky, pozn. překl.), který sbírá svědectví, že do roku 1964 žil v německé kolonii v Jižní Americe. Proč zrovna tady? No, v podzemí tohoto Nového Švábskase dá žít, ale asi ne tak, jak byl zvyklý žít na povrchu. Doufal, že neodchází na dlouho, že se vrátí, neboť jiná budoucnost než národní socialismus prostě není možná. Představoval tam vlastně symbol. Vědělo se, že führer žije a bylo třeba věřit v jeho božskou nedotknutelnost. Tak se vlastně prezentoval za svého života a připisovalo se mu hodně božského. V roce 1938 jej generálové chtěli svrhnout, protože se báli, že je přinutí zaútočit na Československo, které mělo opevněné valy, a jeho armáda byla velmi silná. Generálové počítali s tím, že budou poraženi, a proto ho chtěli sesadit. A najednou se stal boží zázrak, neboť Angličané a Francouzi mu Československo de facto darovali bez boje. Prošel Evropou, Francii pak dostal na kolena za tři týdny, takže o něm kolovaly mýty, že je božím člověkem.

Charcyzov: „A podle vašeho názoru technologie, které jsou zmiňovány v tajných zprávách, a to především zbraň v Antarktidě, která drtila americkou i ruskou eskadru, je dílo koho, čí je to technologie? Patří mimozemšťanům, nebo existovaly na Zemi?“

Grigorjevič Ivašov: „Jsou to technologie, které na Zemi existovaly a patřily předchozím civilizacím. My tu nejsme první. Teď se zkoumají létající vozy – indické vimany. Vimanika Shastra představuje celé odvětví, ať už se jedná o vědu, nebo ezoteriku. Když se na to dívají současní konstruktéři, nevěřícně kroutí hlavou, protože my jsme na něco takového dosud nepřišli. To, že byly použity jaderné zbraně, už není otázkou. Ve své knize se ptám: co je to vůbec lidská mysl? Co je to bůh? Co je to vyšší rozum? Pokud je lidská mysl energie, což bylo dokázáno např. Natalií Běchtěrevovou z institutu mozku, pak vzniká otázka, kam tyto myšlenky odcházejí? Energie nemizí, což by ale znamenalo, že se někde strukturuje do určitých systémů znalostí. A potom to, co my nazýváme vyšším rozumem, je souhrn znalostí nakupených za mnohé miliony či miliardy let. Jsou to vědomosti, které se hromadí a jde vlastně o gigantický počítač, a proto všechno, co objevujeme, nemusí být nové. My jednoduše hledáme způsob, jak vstoupit do tohoto obalu vyššího rozumu neboli nebeského počítače a najít tam znalosti, které už byly známy. Když se objevuje něco nového, dostává se to zase do této společné databáze.“

Charcyzov: „Moc děkuji za rozhovor.“

Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, překladatele v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 16909 a SS: 100.

Napsat komentář

Líbí se vám naše stránky?

Podpořte prosím autory a překladatele trvalým příkazem na transparentní účet: 2900794933/2010
nebo pomozte s překlady.