Tibetská dobrodružství Třetí říše

10918x 27. 06. 2018 1 čtenář

Je známo, že se tajné organizace Třetí říše snažily ovládnout a využít okultní praktiky. A samozřejmě je zajímal Tibet. Němci se snažili proniknout do tajného učení dalšího „národa svastiky“.

Výsledky německého průzkumu v Tibetu jsou dodnes tajné, něco se ale přece jenom dostalo do tisku. Tibetský projekt německých mystiků byl zahájen v roce 1922 na popud Karla Haushofera.

Tibetský projekt Třetí říše

Využil příjezdu několika tibetských lámů do Německa a snažil se osvojit si jejich znalosti. Haushofer se pyšnil tím, že mohl užívat titul „žák Východních mystérií“ a byl přesvědčen, že pouze Tibet může dát nové německé říši mystickou sílu.

Zanedlouho pak Haushofer založil v Berlíně Tibetskou společnost. Kolem roku 1926 se s tibetskou kulturou a mytologií seznámil Adolf Schicklgruber, známější pod jménem Hitler. Hitlera zaujaly dějiny této země, ale nejvíce nadchla zakladatele nacismu tajemná Šambala, o které francouzský mystik René Guénon napsal:

„Po pádu Atlantidy se Velcí učitelé (Mahátmové) předchozí civilizace, držitelé Vědomostí, děti Vesmírné inteligence, přemístili do ohromného komplexu jeskyní.

Tam se rozdělili na dvě „větve“, pravou a levou víru. První „větví“ je Agartha („Skryté centrum dobra“), která ovládá živly a lidské masy. Mágové a bojovníci, vůdci národů Země, pokud přinesou oběti, mohou se Šambalou uzavřít dohodu“

Je pochopitelné, že uzavřít spojenectví s vesmírnými silami je snem každého vládce.

Snaha navázat kontakt se záhadnou Šambalou

Navázat kontakt se záhadnou Šambalou se nejdříve snažil Haushofer, později v tom pokračoval Ernst Schäfer. Milovník Orientu, Ernst Schäfer, se narodil roku 1910 v rodině sběratele japonských zbraní a čínského porcelánu.

Karel Haushofer

Srdce mladého Schäfera, který vyrostl obklopen samurajskými meči a miskami, ozdobenými draky, si navždy získal Východ. Ernst začal studovat vysokou školu a zdálo by se, že něco úplně jiného, totiž zoologii, ale v roce 1931 byl již v Tibetu. Účastnil se, jako zoolog, expedice, vedené Brookem Dolanem.

Mladík se svými zájmy nechlubil, nikdo ze skupiny nevěděl, že se zabývá orientalistikou, je členem NSDAP, ani že se osobně zná s Heinrichem Himmlerem. Utajený patron Schäfera, říšský vůdce SS, údajně zoologa pověřil úkolem najít Šambalu.

Výprava

Výprava začínala v Myanmaru a téměř ztroskotala v Číně, která byla zachvácena občanskou válkou. Mnozí členové expedice, včetně Dolana, zahynuli. Schäfer se postavil do čela těch, co přežili, a vytrvale pokračoval v cestě. Výprava se dostala do oblastí, kde nikdy předtím žádný Evropan nebyl. Krátce po svém návratu do Německa vydal Schäfer knihu „Hory, Buddhové a medvědi“, kde popsal hrdinství expedice, která zdolala horské hřebeny, prodrala se úzkými soutěskami a překonala divoké řeky.

Cestovatelé byli u pramenů Žluté řeky i Jang-c’-ťiang a po cestě zaplňovali „bílá místa“ na mapě Tibetu. Místní horalé z osad vysoko nad oblaky pravidelně útočili na bílé vetřelce, ale odcházeli s nepořízenou. Expedice byla celkem úspěšná, podařilo se nasbírat vzácné rostliny, které jinde v přírodě nerostly, a odchytit medvěda pandu, málo známého evropským zoologům.

Výsledek tajné mise mladého vědce zůstává ještě pořád záhadou. Víme pouze to, že Himmler byl spokojen. Po založení společnosti Ahnenerbe bylo Schäferovi nabídnuto místo vedoucího vědeckého pracovníka.

Nová expedice do Tibetu

Novou expedici do Tibetu zorganizoval Schäfer v roce 1935. Protože výzkum financovala Filadelfská přírodovědná akademie, polovina účastníků byli Američané. Krátce po překročení tibetských hranic ale Schäfer vyprovokoval konflikt mezi německými a americkými členy výpravy aby se zbavil přebytečných svědků. Rozzlobení Američané se vydali na zpáteční cestu a Němci pod vedením Schäfera došli k pramenům Jang-c’-ťiang a Mekongu. Je celkem možné, že výprava pobývala i ve Lhase.

Ernst Schäfer

Výsledky druhé expedice do hor Tibetu byly neméně působivé. Vědci objevili mnoho nových neznámých druhů živočichů a rostlin. Mezi nimi byl i trpasličí holub, antilopa orongo a spousta vzácných ptáků. Na základě materiálů z expedic, opublikoval Schäfer v roce 1937 monografii a obhájil disertační práci.

Poté, co získal věhlas ve vědeckých kruzích říše, mu bylo svěřeno vedení oddělení Tibetu výzkumné společnosti Ahnenerbe. Práce bylo dost, díky expedicím měl SS k dispozici tisíce starých tibetských rukopisů, podstatnou část velikého okultního odkazu Východu…

Porada Himmlera s vedením tibetského oddělení

10. října 1938 se říšský vůdce SS, Heinrich Himmler, setkal s vedením tibetského oddělení Ahnenerbe. Na této poradě, která se konala v pracovně velitele SS, byly stanoveny termíny, cíle a úkoly nové expedice. Oficiálně se jednalo o další přírodovědeckou výpravu za účelem zkoumání fauny a flóry Tibetu. Expedice se ovšem účastnili i příslušníci speciální služeb říše, odborníci- radisté a, samozřejmě, orientalisté s napojením na SS a Ahnenerbe.

Neoficiální úkol tentokrát neohlásili, ale ani netajili. Němci chtěli navázat užší kontakt mezi „dvěma kulturami svastiky“, nacistickou a tibetskou.

Aby toho mohli dosáhnout, plánovali zřízení stálé radiostanice v rezidenci dalajlámy ve Lhase. Zařízení měli obsluhovat šifréři, inženýři a vynikající radisté.

Je však možné, že i tahle varianta byla pouze zástěrkou, a ve skutečnosti chtělo Německo zlepšit radiové spojení se svým spojencem daleko na východě, Japonskem. K tomu bylo nutné instalovat na vrcholu jedné z tibetských hor, v oblasti silných větrů, speciální automatický retranslátor, zkonstruovaný v tajných laboratořích SS, a vertikální větrnou turbínu.

Existují dokumenty, kde je výprava zmíněna

Retranslátor i oblast, kde by byl umístěn, měly být zaminovány, technici zlikvidováni a přístupové cesty k retranslátoru zničeny. Přímé důkazy o existenci takového zařízení nejsou, ale jsou k dispozici dokumenty anglické rozvědky z roku 1942, kde jsou zmínky o výpravě zvláštní skupiny do Tibetu s cílem zničit německý vysílač, který tam funguje.

Dokumenty obsahují svědectví přeživšího účastníka této výpravy, podle kterého Angličané, když se dostali na území hory Kančendžengy, narazili na provizorní stavby po nějaké německé expedici. V některých příbytcích byly osobní věci a v jednom dokonce i zbytky snídaně. Všechno vypadalo tak, jako by byl tábor opuštěn ve spěchu zcela nedávno. Směrem na severovýchod, ke kolmé stěně hory, vedla vyšlapaná cestička ke strmému útesu, kde mohl být tajný vchod do podzemí.

Britům se nepodařilo zneškodnit německé miny, které začaly vybuchovat. Exploze vyvolaly skalní řícení do údolí a zasypaly tunami horniny záhadné místo i tábor, kde byli Angličané. Zahynuli téměř všichni, jak se podařilo přežít tomu, který pak promluvil, zůstává stále hádankou…

Dopis Hitlerovi

Po dokončení instalace retranslátoru (pokud tedy skutečně existoval) navštívila Schäferova výprava hlavní město Tibetu, Lhasu. Regent Tibetu tehdy předal Schäferovi osobní dopis pro Hitlera, ve kterém psal:

„Velice vážený pane Hitlere, králi Německa, panující nad rozsáhlým územím! Nechť se Vám dobře daří a provází Vás zdraví, pokoj v duši a ctnost! Nyní pracujete na vytvoření rozlehlého státu na rasovém základě.

Přibyvší vedoucí německé expedice, sáhib Schäfer, neměl nejmenších problémů při cestách po Tibetu, ani při plnění svého úkolu, navázání osobních přátelských vztahů a nejenom to, jsme přesvědčeni, že dojde k dalšímu rozvoji přátelských vztahů mezi našimi vládami.

Přijměte, Vaše Jasnosti králi Hitlere, naše ujištění o zájmu v pokračování přátelství, ve smyslu slov, vyřčených z Vaší strany. O tom Vás ubezpečuji! Napsáno 18. dne prvního tibetského měsíce roku zemního zajíce (1939)“

Brzy po odeslání regentova dopisu Hitlerovi bylo zřízeno radiové spojení mezi Lhasou a Berlínem. Regent Tibetu předal Schäferovi také dárky, které byly určeny pro vůdce německého národa: stříbrná miska s víčkem, inkrustovaným drahokamy, hedvábný šátek a psa zvláštní tibetské rasy.

Schäfer se plně těšil pohostinnosti regenta. Jeho zpráva vystihuje hloubku nadšení z hlavního města Tibetu:

„Mniši, v rudých svátečních úborech, pronášeli jednohlasně posvátné texty. Hluboké a zvučné hlasy se slévaly do nepopsatelného proudu. Vycházející, jak se zdálo, ze samých útrob Maitreji, budoucího Buddhy, který byl zpodobněn grandiózní sochou na vysokém červeném oltáři….

Symfonii barev a pachů doprovází dokonale sladěný orchestr. Hluché údery bubnu, hvizd flétny, vyrobené z lidské kosti, březnovou oblevou se cinkotem rozezněly malé činely a zlaté zvonky. Maitréja, kterého zde nazývají Čampou, byl zobrazen v podobě dobrosrdečného vyholeného tlouštíka.

Ještě nenastala doba, aby v novém vtělení Buddhy sestoupil z nebes na hříšnou zemi a díval se skrze vonný dým se smutným úsměvem na odehrávající se události, svíraje v rukou raneček poutníka. Přijde čas, a hora, která ho skrývá, s vítězným hřměním pukne, a on, v podobě prince, vykročí po tibetských cestách, aby hlásal nastoupení éry štěstí a spravedlnosti.“

Společné znaky rituálů

Při studiu rituálů buddhistických mnichů našel Schäfer hodně společného s rituály Árijců, což naprosto vyhovovalo duchu nacistického učení. A nezapomnělo se, pochopitelně, ani na hledání Šambaly. S pomocí středověkých map a na základě prací Blavatské, Rericha a jiných cestovatelů, kteří se zajímali o okultní záhady Východu, došel profesor Albert Grünwedel, německý orientalista, k závěru, že existuje přístupný vchod do Šambaly a nachází se v okolí hory Kančendženga.

Říká se, že Schäferova expedice byla i tam. A prý nebyla úplně neúspěšná, vchod do Šambaly Němci sice nenašli, zato nahráli několik tajuplných radiových vysílání v neznámém jazyce, která probíhala v  pásmu ultra krátkých vln, tenkrát prakticky nepoužívaném. Vzhledem k tomu, že magnetofonové pásky buď zmizely, nebo jsou stále ještě tajné, není možné dojít k jakémukoliv závěru.

Větší část členů německé expedice do Tibetu se vrátila do říše v létě 1939. Schäfera oslavovali v Mnichově jako hrdinu a slavnostního uvítání se zúčastnil i sám říšský vůdce SS, Heinrich Himmler. Hned druhý den po jeho návratu do vlasti se německé vedení začalo zabývat výpravou další expedice do Tibetu. Tentokrát to měl být celý oddíl vojáků a vědců s výložkami, a s nákladem vojenské výzbroje a vědeckých přístrojů. Začátek války jim ale zabránil tento plán uskutečnit a získat tak kontrolu nad srdcem Asie.

Laponsko

V roce 1941 se Schäferovi podařilo zúčastnit se ještě jednoho tajemného projektu, který měl název „Laponsko“.

V tomto případě se akce neměla uskutečnit v Tibetu, ale ve Finsku. Údajně měli Němci v úmyslu najít v Arktidě Hyperboreu, mytologickou pravlast Evropanů.

Podrobnosti projektu „Laponsko“ nejsou známé dodnes, žádné dokumenty,  které by mohly podat svědectví o skutečných cílech Němců, se nedochovaly.

Schäfer zmizel

A Schäfer se v roce 1943 začal znovu věnovat Tibetu. Goebbels, který stál u zrodu propagandistické kampaně „Tajemný a přátelský Tibet“, potřeboval jeho znalosti. Brzy po skončení kampaně Schäfer zmizel. Byl znovu vyslán do Tibetu s úkolem navázat kontakt s tajemnými silami, dřímajícími pod Himálajem?

Nebo šlo o něco jiného? Po květnu 1945 se Schäfer do Německa už vrátit nemohl, tím spíše, že ho hledaly tajné služby spojeneckých zemí. Stejné tajné služby se zajímaly i o Tibeťany, kteří v nemalém počtu sloužili říši.

Ještě před nástupem Hitlera k moci, žil v Německu docela velký počet Tibeťanů, náboženských i světských činitelů. V některých velkých městech se vytvořily celé komunity a nejvíce jich žilo v Mnichově a v Berlíně. Záhadná tibetská společnost „Zelení mniši“ udržovala styky se společností Thule.

V Berlíně pobýval tibetský láma, známý tím, že nosil zelené rukavice jako znamení příslušnosti k zeleným mnichům. Tento člověk prý několikrát předpověděl výsledky voleb do německého parlamentu a předvídal roli Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP).

Hitler, který se zajímal o okultismus, byl Tibeťanům nakloněn a mnozí z nich se vyskytovali „u dvora“ vůdce.  Když na hlavní říšské město zaútočila Sovětská armáda, všichni Tibeťané z Hitlerova okolí zahynuli. Nechtěli padnout do zajetí, dali přednost smrti v boji, nebo spáchali sebevraždu. A svá tajemství si Hitlerovi přívrženci z Východu vzali sebou do hrobu.

Podobné články

Napsat komentář