Trepanace: Proč naši předci vrtali díry do lebek

4870x 26. 03. 2019 1 čtenář

Během dlouhé lidské prehistorie lidé po celém světě vykonávali trepanaci lebky, drsnou chirurgickou proceduru, při které dělali otvor do lebky živým osobám. Buď vrtáním, nebo odřezáváním či odškrabáváním vrstev kosti ostrými nástroji. Archeologové odkryli do současnosti tisíce lebek se znaky trepanace během vykopávek po celém světě. Nicméně navzdory své zjevné důležitosti tohoto zákroku, nejsou odborníci zajedno v jejím účelu.

Jaký byl účel trepanace

Úvaha antropologů vychází ze zkušeností z trepanací, vykonávaných ve 20-tém století v Africe a Polynésii.  Trepanace měly odstraňovat především bolest způsobenou úrazem lebky, nebo neurologickými nemocemi. Trepanace měly pravděpodobně stejný účel i v prehistorii. Mnohé trepanované lebky nesly jasné známky kraniálních poranění či neurologických potíží, jelikož trepanační otvor lebky byl právě v místě této potíží.

Trepanace (©Sheila Terry/Science Photo Library)

Trepanace byly prováděny jednak z léčebných důvodů, jednak ji naši předci vykonávali i z rituálních důvodů. Nejstarší přímý důkaz o trepanaci je datován zhruba 7 000 let před naším letopočtem. Praktikována byla na několika různých místech starého Řecka, Severní a Jižní Ameriky, Afriky, Polynésii a na Dálném východu. Lidé tedy vyvinuli a prováděli trepanaci nezávisle na sobě v různých koutech Země. Většina společenských kultur ji však koncem středověku opustila, ale její praktikování se udrželo v odlehlých oblastech Polynésie a Afriky až do začátku 19. století.

Trepanace 20 – 25 leté dívky. Díra se zahojila jen lehce (©The German Archaeological Institute (DAI), Julia Gresky)

Již první publikované studie v 19. století o trepanacích, hovořily o tom, že provádění trepanací na pravěkých obyvatelích mělo spirituální charakter. Účelem bylo umožnit vstup do lebky anebo uvolnění průchodu duchům do lidského těla, případně se také jednalo o část zasvěcovacího rituálu. Nicméně je dnes velmi obtížné dokázat tvrzení o lékařském účelu trepanací, protože lidský mozek nezanechával na ostatcích lebky žádné stopy. Ale i tak, v malé oblasti Ruska se našly nejlepší důkazy, jaké kdy byly objeveny, o jejich rituálním účelu.

Objev naleziště

Příběh začíná v roce 1997. Archeologové odhalili hroby na severním pobřeží Černého moře, v oblasti města Rostov na Donu. Naleziště obsahovalo kosterní zbytky 35 lidí rozsetých ve dvaceti hrobech. Podle způsobu pohřbívání odhadují vědci, že hroby pochází z období mezi 5 000 a 3 000 roky před naším letopočtem, tedy z doby bronzové.

Nástroj, se kterým se trepanace provádela (©Science Photo Library)

Jeden z hrobů obsahoval kostry pěti dospělých jedinců – tři mužské a dvě ženské kostry společně s dětskou kostrou ve stáří mezi jedním a dvěma roky a děvčetem zhruba ve věku teenagera. Nález více koster v jednom hrobě není nic neobvyklého. Jenomže lebky dvou mužů a dvou žen včetně nedospělé dívky byly s trepanací. Každá lebka měla jednu několik centimetrů široký otvor s dokonalým elipsovým tvarem. Otvory byly na okrajích oškrabány a pouze jedna mužská lebka nesla známky vtlačení a škrábání, ale otvor již nebyl vyvrtán.  Jedině lebka kojence nenesla žádné známky trepanace.

Elena Batieva

Antropoložka Elena Batieva z Jižní Federální University z Rostova na Donu, která tento případ zkoumala, okamžitě pochopila neobvyklost takové trepanace. Byla totiž vytvořena naprosto přesně na stejné oblasti lebky, zvané obelion, což je zadní vrchol lebky, v místě lebečních švů. Takové místo, jako je obelion, je pro trepanaci velmi neobvyklé, je známo méně než 1% podobných trepanací vůbec.  Zatím se našla v této oblasti pouze jedna lebka s takovou trepanací a to v roce 1974 a to velmi blízko oblasti pozdějšího nálezu. Ale objev hned pěti stejných trepanací je naprosto bezprecedentní.

Trepanace

Neobvyklost provádění trepanace v oblasti obelionu je jednoduchá. Je totiž velmi nebezpečná. Obelion totiž leží přímo nad oblastí zvanou superior sagital sinus, kde se shromažďuje v mozku krev před odtokem do hlavní mozkové žíly. Otevřením lebky na tomto místě riskuje operátor masívní krvácení s následkem smrti. Znamená to, že pradávní předci doby bronzové v Rusku museli mít velmi důležitý důvod pro takovou trepanaci. Zvláště, když kostry nevykazovaly žádné zranění nebo nemoc před ani po trepanaci. Jinými slovy, tito lidé byli v dokonalé fyzické kondici, tak proč byla na nich vykonána trepanace? Je to důkaz o součásti nějakého rituálu? Byla by to zajímavá možnost. Nicméně E.Batieva se musela vzdát této teorie. Měla sice k dispozici  analýzy mnoho koster z jižního Ruska a nemohla si dovolit jenom na základě několika lebek vytvářet teorie, jakkoliv jsou tyto lebky opředené tajemstvím.

Pátrání v archivech

E. Batieva se tedy rozhodla prozkoumat všechny v Rusku nepublikované záznamy z archeologických průzkumů, týkajících se neobvyklých trepanací lebek v oblasti obelionu. Překvapivě měla úspěch. Našla další dva případy trepanace lebky v oblasti obelionu u lebek nalezených dříve. Jeden pochází z roku 1980 a druhý z roku 1992. Každá z nich byla odkryta v místě vzdáleném od Rostova asi 50 kilometrů, ale v jejich případě se jednalo o lékařský zákrok. Tak měla E.Batieva k dispozici celkem 8 případů nalezených v malé oblasti jižního Ruska, pocházející pravděpodobně ze stejného období.

Trepanace ženy ve věku 30 – 35 let. Díra je zahojená. (©The German Archaeological Institute (DAI), Julia Gresky)

V roce 2011 mezinárodní tým archeologů analyzovalo 137 lidských koster. Ty byly vyzdviženy ze tří pohřebních nalezišť z doby bronzové v jihovýchodní oblasti asi 500 kilometrů kolem Rostova nad Donem, ve Stavropolské oblasti, v blízkosti dnešních hranic s Gruzií. Primárním účelem bylo prozkoumat zdravotní stav obyvatel, ale ze 137 nalezených lebek jich 9 mělo významný otvor. Pět z nich byly standardní příklady trepanací.  Otvory byly vyvrtány v různých obměnách na předních a bočních částí lebky a tyto kostry nesly jasné známky fyzických potíží, takže trepanace měly sloužit k ošetření těchto zraněních. Avšak zbývající čtyři kostry neměli jakékoliv známky po zranění nebo nemocí a na jejich lebkách byla provedena trepanace přesně v bodě obelionu.

Naprostou náhodou jedna výzkumnice – antropoložka Julia Gresky z Německého antropologikého ústavu (DAI) – již četla pojednání o trepanacích v oblasti Rostova od E. Batievy.  Teprve nyní se E.Batieva a J Gresky spolu s ostatními archeology popsaly všech 12 trepanací lebek v oblasti obelionu. Jejich studie byla publikována v dubnu 2016 v časopise Americký žurnál fyzické antropologie.

Trepanace byla rozšířená

Objev 12 takových lebek je naprosto mimořádný, ať už byly objeveny kdekoliv. A fakt, že byly nalezeny v nepatrné veliké oblasti Ruska, nabízí velmi pravděpodobnou spojitost mezi nimi. Jestliže mezi nimi žádná spojitost není, tak vzhledem k ojediněle provedené trepanaci v takovém množství a v tomto rozsahu se zdá být mimořádně nízká. E Batieva a J.Gresky spolu se svými kolegy vědí, že dokázat teorii o centru rituálních trepanací v oblasti jižního Ruska je velmi obtížné, ale taková skupina lebek s neobvyklým provedením trepanací tuto teorii nabízí.

Odbornice na trepanace v Rusku je Marie Medniková z moskevské Akademie věd. M.Medniková věří, že trepanace ve specifické a nebezpečné oblasti crania byla prováděna k získání jistého druhu transformace. Domnívá se, že trepanace v této oblasti lebky sloužily k získání mimořádných schopností, které běžná populace neměla. Můžeme tedy pouze spekulovat, proč těchto 12 zdravých lidí podstoupilo neobvyklou a nebezpečnou trepanaci. Ale díky těmto samotným trepanačním otvorům můžeme přemýšlet nad osudem lidí, kteří trepanaci podstoupili.

Jedna z těch 12 lebek s trepanací, pohřbená v rostovské lokalitě, patřila mladé, asi 25-ti leté ženě. Její lebka nevykazovala známky hojení. Z toho lze usuzovat, že žena zemřela buď během operace, nebo krátce po ní. Nicméně zbylé lebky prokazovaly, že jejich majitelé operaci přežili. Kosti těchto lebek měly zhojené kraje otvorů, i když kost nikdy zcela nedorostla. Tři z těchto 12-ti lebek vykazovaly jen slabé vyhojení, což znamená, že tito jedinci přežili operaci zhruba o dva až osm týdnů. Tyto lebky patřily ženám mezi 20 a 35 roky. Třetí osoba byla starší, s věkem mezi 50 a 70-ti roky, jejíž pohlaví se nepodařilo identifikovat. Dalších osm lebek vykazovalo poměrně pokročilé zhojení otvoru, z čehož lze usuzovat, že se tito jedinci přežili operaci zhruba o další 4 roky.

Byla trepanace rituálem?

Zajímavý je i osud prvních lidí z masového hrobu, které zaujali E. Batievu svou bizarní trepanací. Dva muži a dvě ženy a mladá, pubertální dívka přežili se svým otvorem celé roky. Odhadovaný věk nedospělého děvčete je asi 14 až 16 let. To znamená, že jí byla provedena trepanace zhruba ve 12-ti letech nebo i dříve. Samozřejmě je zde stále možnost, že tito lidé trpěli nemocí, nebo utrpěli nějaké zranění a osmi z nich to pravděpodobně opravdu pomohlo. Ale také je možné, že E. Batieva a její kolegové mají pravdu, když tvrdí o trepanaci, jako o čistě rituálním aktu. Jaký benefit to přineslo operovaným jedincům, jestli vůbec nějaký byl, to se lze však jen stěží dohadovat.

Podobné články

Napsat komentář