«« »»

Třetí říše: Základna 211 na Antarktidě (5. díl): Velká naleziště uranu

5. díl seriálu: Třetí říše: Základna 211. Doposud vyšlo 6 dílů.

Medzi veteránmi SS, ktorí prežili, kolovali po vojne zvesti o dvojdňovej konferencii v Štrasburgu (1944), kde sa tajne stretla skupina vysokopostavených dôstojníkov Ríšskej bezpečnostnej služby (SD) pod vedením Ernsta Kaltenbrunnera. Vraj vypracovali plán úteku elity nacistického Nemecka do Južnej Ameriky. Od augusta 1944 začala pôsobiť tajná sieť pod názvom „Schluss“. Jej chodníčkami sa v latinskoamerických krajinách začali tratiť nielen prominentní dôstojníci SS a SD, ale aj poprední vedci a konštruktéri.

Treba uznať, že nacistickému Nemecku sa podarilo dosiahnuť veľkého vedecko-technického pokroku a to aj v lodnom staviteľstve. Vyslúžilý americký plukovník Wendelle C. Stevens oznamuje: „Naša špionáž, kde som pracoval na konci vojny, vedela, že nemci stavajú osem veľmi veľkých nákladných ponoriek a všetky boli spustené na vodu, kde bez stopy zmizli. Dodneška nevieme, kam sa podeli. Nie sú na dne oceána a nie sú ani v žiadnom prístave, ktorý poznáme. Je to záhada. No môže byť objasnená vďaka austrálskemu filmu, ktorý zobrazuje veľké nemecké nákladné ponorky v Antarktíde, obklopené ľadom a postávajúcou posádkou na palube.“

„USA musia nevyhnutne prijať bezpečnostné opatrenia proti narušiteľom, ktorí uskutočňujú lety z polárneho územia.“
Admirál Richard Byrd, rok 1947

Ten istý Stevens tvrdil, že nemci testujú modely „lietajúcich diskov“ a dokázali zásadne postúpiť na ceste k ich vytvoreniu. „Máme utajovanú skutočnosť“ – písal bývalý americký špión, „že niektoré z výskumných stredísk boli preložené na miesto pod názvom Nové Švábsko… Dnes to môže byť komplex slušných rozmerov. Môžu sa tam nachádzať aj tieto veľké nákladné ponorky. Domnievame sa, že na Antarktídu bola presunutá minimálne jedna fabrika na vývoj „diskov“. Máme informácie, že ďalšia bola presunutá na amazónske územie a ďalšia na severné pobrežie Nórska, kde je veľa nemeckého obyvateľstva. Sú ukryté v tajných podzemných stavbách.“

Malá odbočka… V roku 1931 spisovateľ Howard Lovecraft, ktorý mal vo zvyku venovať sa tvorbe v stave tranzu a fakticky popisoval svoje cestovanie do paralelných svetov, vydal povesť „Mountains of Madness“.  V nej zobrazil šiesty kontinent ako tajomné miesto, ktoré si predstavil obývané starodávnymi rasami, ktoré kedysi vládli na tejto Zemi. Lovecraft varoval: v polárnych hlbinách je ukrytá entita Zla, pôvodného vlastníka našej planéty, ktorá sa môže v ľubovolný moment vrátiť na povrch a zmocniť sa absolútnej vlády.

Podľa niektorých informácií v lete 1940 bolo vybudované tajné študijné centrum Wehrmachtu v horno-lesnom teréne blízko mesta Kowary na juhozápade okupovaného Poľska. Tam sa konal výcvik vojakov a dôstojníkov vyextrahovaných z elitných častí Wehrmachtu. Pripravovali ich na vojenské operácie v najsurovejších podmienkach polárnych miest Arktídy a Antarktídy. Čoskoro bolo vo Wehrmachte sformované mimoriadne združenie pod vedením generála Alfreda Richtera. Kostru tvorili príslušníci armády z kowarského centra. Predpokladá sa, že ich nacisti prepravili na ponorkách do Zeme kráľovnej Maud, ktorú pred nimi kedysi dobre preskúmali nórski polárnici.

Niektorí bádatelia tiež tvrdia,  že sa nemci v roku 1941 skutočne vylodili na Antarktíde – pod nórskou správou – a vybudovali tu svoju základňu „Oáza“. Dnes je toto územie známe ako oáza Bunger, podľa amerického letca, ktorý ju objavil v roku 1946. Antarktické „oázy“ sú zatiaľ z neznámych príčin časti zeme bez snehu a ľadu.

V roku 1961 sa stalo známe, že v hlbinách Antarktídy sa nachádzajú ložiská uránu. Základné náleziská sú v Novej Švábii – Zemi kráľovnej Maud. Príprava na ťažbu úžitkových nerastov na ľadovom kontinente pravdaže doteraz nezačala – bráni tomu medzinárodná dohoda z roku 1959. Podľa niektorých údajov je v antarktickej rude viac než 30 percent uránu, t. j. o tretinu viac než v Kongu, na najbohatších náleziskách sveta. Nacisti, usilujúci o výrobu jadrových zbraní,  urán nutne potrebovali. A tiež vedeli, že na Antarktíde túto surovinu nájdu. Vedúci nacistického „jadrového projektu“ Werner Heisenberg, ktorý študoval vzorky hornín privezené nemeckým polárnym bádateľom Wilhelmom Filchnerom v roku 1912, vyslovil predpoklad, že v hlbinách Zeme kráľovnej Maud sa môžu nachádzať najbohatšie rezervy vysokokvalitného uránu. To je ďalší argument v prospech tvrdenia o opodstatnenosti záujmu nacistického Nemecka o polárny kontinent.

Na záver uvedieme ešte jeden zaujímavý citát. Počas sviatku na počesť ukončenia budovania novej ríšskej kancelárie Hitler samoľúbo povedal: „No dobre! Ak už je v tejto prerozdelovanej Európe možné za niekoľko dní pripojiť k ríši párik štátov, tak s Antarktídou tým skôr nebudú žiadne problémy…“

Keď sa tieto informácie chystali do tlače, vyšlo najavo, že z istého zvláštneho skladu Chilského národného vojensko-historického archívu v Santiagu unikli dokumenty zo zbierky významného mysliteľa a diplomata Miguela Serrana. Záhadne zmizla časť dokumentov, podľa želania Serrana verejnosti neprístupná do roku 2014, ktorá údajne obsahovala práve materiály týkajúce sa podzemných stavieb nacistického Nemecka koncom vojny na Antarktíde. Chilská tlač tvrdí, že na tom môže mať podiel okruh bývalého exdiktátora Augusta Pinocheta, ktorý so Serranom udržiaval priateľské vzťahy. Ten už v rokoch 1950-60 vo viacerých svojich knihách vyvinul tézu o tom, že Hitler nezomrel, ale našiel úkryt v ohromnm podzemnom meste, niekde na území Nového Švábska, časti Zeme kráľovnej Maud.

Serrano tvrdil, že v laboratóriu nacistického Nemecka boli vytvorené lietajúce stroje nového pokolenia. Vo svojich posledných listoch Pinochetovi Serrano oznamoval, že má dôkazy o tom, že sa tajná základňa nacistického Nemecka po vojne nielenže zachovala, ale aj významne rozrástla. Teraz sú tieto dôkazy spoľahlivo ukryté v niekoho archíve. Znamená to, že má čo skrývať?

Kdo se skrývá na Antarktidě?

View Results

Nahrávání ... Nahrávání ...

Pokračování: Třetí říše: Základna 211 na Antarktidě (6. díl): Továrna na létající talíře [3337x]

Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, překladatele v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 09284 a SS: 100.

4 Responses to Třetí říše: Základna 211 na Antarktidě (5. díl): Velká naleziště uranu

  1. Narcis napsal:

    kolem tajemství polárních oblastní se toho napsalo dost a vzbuzují vášně od starověku. Vědecký předpoklad že jsou zamrzlé statisíce let se ukazuje jako mylný ve světle existence map s pobřežím Antarktidy bez ledu. Dále jsou záznamy od národů starověku kdy popisují severní země jako relativně teplé a co víc bez zalednění. Podle všeho to vypadá že došlo k náhlé katastrofě která nastolila současné podmínky namísto podmínek „rajské zahrady“ – příjemných životních podmínek prakticky na celém zemském glóbu. A hlavní otázkou je co bylo původcem, jestli obyčejná vesmírná katastrofa nebo následek konfliktu bytostí ovládající přírodní síly na nám zatím netušené úrovni. A nejstarší civilizace nezačínají od píky jak by se slušelo na evoluční postup ale vynořují se hotové na místě, skoro jakoby odněkud prchli a místo aby došlo k evolučnímu vzestupu tak došlo k degradaci a až mnohem později na troskách těchto prvotních se opět rozhýbává pokrok.

    A jelikož lidské myšlení je principelně stejné tak lze uvažovat následovně – ti méně vzdělaní a nejpočetnější uprchli před kataklyzmatem a elita měla připravené dobře zajištěná podzemní města. Takže dost dobře tam mohou dodnes nějak žít a náhodné návštěvníky ven nepouštějí – jednak jde zřejmě o nádherné místo které se těžko opouští a jednak může působit nějaký technologický postup který působí na psychiku. A tím se dostáváme oklikou k elitě Třetí říše – pokud tam založili základnu a našli prázdné území, tak proč o nich nebylo slyšet? Postupně snad vymřeli nebo se v izolaci zbláznili a vymlátili se navzájem v záchvatu šílenství? Při těch prostředcích kterými měli disponovat by to asi světu neušlo. Další verzí je že tam mohli být vlákáni prádávnými obyvateli aby posloužili jako „nová krev“ vymírající podzemní rase – tisíciletí izolace má na genofond malých skupin nepříjemné dopady. Takže jak už tam jednou byli, tak už jim nebylo dovoleno se ukazovat venku. Na něco by mohla ukazovat ona zmíněná fráze z letáku shozeného adm. Byrdovi „drazí hosté, nemáte už pokrk svých hostitelů“…

    • Sueneé napsal:

      skvělý postřeh – skvělý komentář 🙂

    • Standa Standa napsal:

      1. Mapy, na kterých by měla být Antarktida lze tak0 interpretovat jako:

      a) chybně zakreslenou Jižní Ameriku (k té chybě existovala i politická motivace)

      b) snahu o symetrii – aby bylo pevniny na obou polokoulích přibližně stejně.

       

      2. Arktida i Antarktida byly oblíbeným místem pro umisťování fantastických příběhů přinejmenším od 19. století. Připomínám třeba EA.Poeovy Příbědy Arthura Grdona Pyma (a na ně navazující Verneovku Ledová sfinga), Obručevovu Plutonii a Sanikovovu zemi (http://www.csfd.cz/film/90525-sannikovova-zeme/prehled/), či český obrázkový seriál Pevnost pod ledem (http://www.sarden.cz/storage/obrazky/5_2012/abc_pevnost_pod_ledem.jpg) z roku 1959. Je možné, že současné pověsti o nacistické základně jsou jen pokračováním této vypravěčské tradice (spojené s reálnou snahou Němců získat velrybářskou základnu).

      3. V teplejšch obdobích byly arktické oblasti méně zaledněné. To je fakt.

       

      • Narcis napsal:

        já se opíral spíš o článek na Osel.cz kde našli v Antarktidě velké  „neobroušené“ pohoří které podle dosavadních teorií na místě existovat nemělo. A už vůbec ne po tak velké době zalednění a mocnosti ledu 4km.

        Jistě, lidé rádi tvoří pověsti a vzrušující příběhy, ale ty prakticky vždy stojí na racionálním jádru. A zrovna včera se objevila zpráva že zkoumaná údajná mrtvola A.H byla menší než by odpovídalo originálu. No a pak je tu ten příběh adm. Byrda. Něco se mohlo přibarvit to je jasné, ale zvláštní je že pár let nato vstoupila v platnost ona smlouva o nevyužívání zdrojů tohoto zamrzlého světadílu. Prý kvůli udržení čistoty prostředí a ekologii – a to v době kdy na větší ochranu přírody každý házel bobek. Ale jako krycí historka relativně uvěřitelné pro širší veřejnost.

Napsat komentář

Líbí se vám naše stránky?

Podpořte prosím autory a překladatele trvalým příkazem na transparentní účet: 2900794933/2010
nebo pomozte s překlady.