«« »»

Učení indických bohů (1. díl): Létající stroje

1. díl seriálu: Učení indických bohů. Doposud vyšlo 2 dílů.
Vimana

Védy: Design tohoto plavidla je převzat z textu starého více než 1800 let. Ta věc vykazovala tah směrem vzhůru v aerodynamickém tunelu – podobný, jako mají moderní letadla. Takže informace obsažené ve starých textech jsou skutečně přesné.

Kde vzali starověcí lidé takové znalosti? V textech se praví, že od cizinců. Bytostí z jiných planet.

Indie: Domov více než 1,3 miliardy lidí, druhý nejlidnatější stát světa. Indie je domovem jedné z nejstarších lidských civilizací, nicméně v posledních letech prošla rychlou modernizací. Například ve městě Bangalore, které je označováno za jedno z technologicky nejvyspělejších měst světa, sídlí tisíce společností zabývajících se informačními technologiemi. Pokrok v této zemi nicméně koexistuje s tisíciletou tradicí. Náboženství je velmi podstatnou součástí života Indů.  Zhruba 80% indické populace praktikuje hinduismus. Mnoho věřících i v dnešní době vnímá příběhy o hinduistických bozích jako historické záznamy – doslova, že bohové chodili mezi lidmi a předávali jim znalosti.

V hinduistické tradici se tito starověcí bohové nepovažují za symbolické ani mýtické postavy, ale za bytosti z masa a krve, které sestoupily z oblohy a prožily reálné životy. Základy Hinduismu byly pečlivě zaznamenány v nejstarších indických textech. Dle tradice jsou tyto texty záznamy toho, co bohové řekli, které lidé pouze zapsali. Mezi tyto tradiční texty jsou počítány Védy (které bychom mohli označit za hinduistickou Bibli) i další rukopisy sepsané v raném sanskrtu.

Védští učenci tvrdí, že v těchto textech jsou pečlivě zachovány znalosti týkající se architektury, vědy, techniky, výzbroje a medicíny. Původ védských textů je datován do kosmických časů – jsou tisíce let staré. Hinduisté věří, že vědění pochází přímo od bohů – mimozemšťanů.

Védy jsou božskou příručkou, darem jakési nadřazené inteligence. Byly nám dány jako praktická příručka, ve které jsou shromážděny informace, které mají lidstvu být prospěšné v mnoha oblastech.

Jaké informace obsahují staroindické texty přičítané mimozemským bohům?

Univerzita v Bombaji, Kalina, Indie, leden 2015. Na indickém vědeckém kongresu se na přednáškách o nejrůznějších technických disciplínách sešlo publikum sestávající ze špičkových indických inženýrů. Svou přednášku o starodávní indické letecké technologii zde přednesl veterán pilotního a letového výcviku kapitán Anand J. Bodas. Ve své přednášce nabádal mladé inženýry, aby znovu vytvořili to, co je popsáno ve starověkých védských textech, protože v letecké oblasti jsou zde zmiňovány mnohem pokročilejší přístroje než ty, které máme v dnešní době.

Tato přednáška vzbudila velkou kontroverzi a rozdělila odborníky na dva tábory: jedni tvrdili, že starověké indické civilizace disponovaly neuvěřitelnou leteckou technologií; druzí, že je to nesmysl.

Zastánci dokázali nicméně předložit zdokumentované důkazy, že před mnoha tisíci lety v Indii existovaly létající stroje, které dokázaly neuvěřitelné věci.

Kapitán Bodas je jen posledním z dlouhé řady výzkumníků, kteří naznačují, že staré texty obsahují skutečné informace o ztracené technologii létajících strojů, často označovaných v těchto spisech jako vimány.

Shivkar Talpade: rekonstrukce podle Védických textů

V roce 1895, osm let před tím prvním úspěšným letem bratří Wrightů, sanskrtský učenec Shivkar Talpade testoval letadlo, které vytvořil pouze na základě informací získaných z pradávných indických spisů. Talpade byl studentem védských textů, který se rozhodl postavit jeden z vímánů, létajících strojů popsaných ve védských písmech.

První Talpadův létající stroj dostal jméno Marutsakha neboli přítel větru. Byl schopen s tímto letadlem vzlétnout před tisícovým publikem na pláži v Bombaji. Údajně se pohyboval rychlostí 60 km/h a udržel se ve vzduchu 30 sekund. Bratři Wrightové zvládli pouze 15 km/h a jejich letadlo vydrželo ve vzduchu 12 sekund. Pokud je tato historka pravdivá, dramaticky přepisuje historii létání. A je vzrušující, že Talpade své letadlo vytvořil podle spisů napsaných tisíce let předtím, než lidstvo na létání vůbec pomyslelo.

V roce 2017 dokázala Kavya Vaddadi, inženýrka letecké konstrukce z indického Dillí, znovu vytvořit Marutsakhu jako digitální 3D model využívající stejné informace z védských textů jaké použil Talpade.

Svůj digitální návrh sdílela s inženýrem leteckých a vesmírných systémů Travisem Taylorem, který model vytiskl na 3D tiskárně, aby mohl vyzkoušet jeho aerodynamické vlastnosti ve větrném tunelu. Jak si tento starodávný návrh vedl při zkoušce?

Kalifornská univerzita v Irvine, duben 2017. Letecký inženýr Travis Taylor získal model letadla, jehož konstrukční specifikace jsou založeny výhradně na informacích získaných ze starověkých indických textů, o nichž se předpokládá, že byly sepsány v roce 500 před naším letopočtem.

Giorgio Tsoukalos a Travis Taylor

Model otestoval ve větrném tunelu s cílem zjistit, zda se jedná o funkční létající stroj. Součástí ukotvení letadla v tunelu bylo měřidlo síly. Při pokusu byl kolem modelu vytvořen vzdušný proud o rychlosti zhruba 80 km/h. Pak byla měřena tzv. normální síla, která pokud stoupá, je model schopný letu; pokud klesá nebo kolísá, model letu schopen není.

Souběžně senzory zaznamenávaly působení různých sil, točivý moment a rozkmit, aby bylo možné zjistit, jak aerodynamické tělo modelu je.

Když byl model vystaven průtoku vzduchu o rychlosti 80 km/h, lehce se zvedl, ale současně zůstal poměrně stabilní. Normální síla při testu vzrostla, tah byl mezi 13 gramy a 26 gramy, což znamená, že by model byl schopen vzlétnout.

Výzkumníky tento výsledek nepřekvapil, protože tvar modelu se jim na první pohled zdál být schopným letu a aerodynamickým – a test ve větrném tunelu tento předpoklad potvrdil.

Letopočty vztahující se ke stáří indických textů jsou odvozené od představ západních vědců. Sami Indové (ti co pečlivě studují Védské učení) je neuznávají a uvádějí, že (tak jak je v textech psáno) jde o zápisy staré minimálně desítky tisíc let. Je tedy popisováno období před Velkou potopou světa 11500 BCE. Tomu odpovídají i archeologické nálezy měst nalezených pod hladinou moře v oblasti Indického pobřeží.
Existují tedy experimentální výsledky potvrzující, že model vytvořený dle informací z textu starého nejméně 1800 let je schopný letu, a že tvar z těchto textů je funkční aerodynamickou strukturou

Informace získané ze starobylých indických spisů, které byly použity pro vytvoření tohoto modelu, se tedy ukázaly být hodnověrnými.

Pokračování: Učení indických bohů (2. díl): Lety do vesmíru [352x]

Zdroj: Ancient Aliens S12E11
Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, překladatele v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 16370 a SS: 100.

3 Responses to Učení indických bohů (1. díl): Létající stroje

  1. Standa Standa napsal:

    K rychlosti prvního letadla bratří Wrightů: Ta rychlost nebyla 1km/h, jak tvrdí článek, ale 11-15 km/h – a to v protivětru. 12 sekund se jejich letadlo udrželo ve vzduchu jen při úplně prvním pokusu. V následujících pokusech tentýž den se dostali k letu dlouhému přibližně 1 minutu.

Napsat komentář

Líbí se vám naše stránky?

Podpořte prosím autory a překladatele trvalým příkazem na transparentní účet: 2900794933/2010
nebo pomozte s překlady.