«« »»

Všichni jsme tak trochu mágové

Kdo to byli mágové? V prehistorické epoše, a dokonce ještě i v historicky starých kulturách neexistovala přesná hranice mezi magií a náboženstvím.

Mágové a dávné časy

Ve vědomí našich starodávných předků světu vládli světlí a temní duchové (božstva). Aby si získali jejich přízeň, nebo aby se ochránili před jejich hněvem, vědoucí lidé vykonávali magické obřady a rituály. O magii se říkalo, že existuje ve třech podobách: černé, bílé a šedé. Černá je schopna člověku uškodit, bílá jej chrání před zlými silami a šedá je směsicí černé a bílé. Mimochodem v čisté podobě se různé formy magie vyskytují mimořádně vzácně.

Každý prvobytný kmen měl svého „interního“ šamana, který jenom jemu známými metodami léčil nemoci, přivolával déšť, stejně jako úspěšný lov i vítězství nad nepřátelským kmenem, a dokonce trestal magickými obřady soukmenovce, jež přestoupili zákony své společnosti. Tajemství magie bylo jako dědictví předáváno jenom vyvoleným.

Snad teprve až poté, co se objevilo křesťanství, začala být magie považována za „ďábelskou“ činnost, neboť narušovala vůli božských sil. Mělo se za to, že člověk, který se uchýlil o pomoc k ní, si jako pomocníka přivolává Ďábla. To bylo impulzem k počátku tak zvaného honu na čarodějnice.

Jejich POHLED je jedovatý

 Dnes je původní smyl pojmu vědma, který označuje tu, která ví, která zná, prakticky ztracen. Ale v tomto případě tu mluvíme nejenom o magické posloupnosti, tedy o předávání hodnot, ale o celém systému kulturních tradic.

Nejpodrobnější svědectví na toto téma lze čerpat z traktátu Kladivo na čarodějnice, jež sepsali inkvizitoři Jakob Sprenger a Heinrich Institoris, vydaného v roce 1486. Říká se v něm: „Jestliže se duše nezadržitelně přiklání ke zlu, jak tomu bývá obzvláště u žen, pak…je jejich pohled jedovatý a přináší zkázu… Z vůle Boží nebo z nějaké jiné skryté příčiny zde přijímá účast ďáblův hněv, pokud s ním ženy uzavřely smlouvu.“

Podle tradice se čarodějnice pravidelně scházely na sabatech. Malé skupiny organizovaly místní čarodějnické reje, ty velké se pak konaly 2. února, 23. června, 21. srpna a 21. prosince. Nejvýznamnější byla Valpuržina noc (30. dubna) a noc z 31. října na 1. listopad (předvečer Všech svatých).

Mělo se za to, že všem váženým čarodějnicím byla vlastní schopnost létat. To jim umožňovala kouzelná mast, kterou si natíraly tělo. Mimochodem lékař Johann Vayer z Holandska (16. století) předpokládal, že díky této masti si čarodějnice jenom myslely, že létají. To znamená, že tento prostředek, vyrobený v podstatě z bylin, byl vlastně silným narkotikem.

Jak je známo, ve středověku čekala čarodějnice i čaroděje smrt na hranici. V tom lepším případě to bylo pověšení nebo utopení. Nejznámějším městem čarodějnic byl Salem (stát Massachusetts). V roce 1692 tady popravili více než čtyřicet žen, obviněných z magie. Nyní je ve městě otevřeno několik muzeí s touto tématikou: Muzeum čarodějnic, Muzeum čarodějnických žalářů a Peabody Essex Muzeum.

V tom posledním je uloženo okolo pěti set originálních dokumentů z čarodějnických procesů, ale také strašné mučicí nástroje. Můžete navštívit dům soudce Jonathana Corwina, známého jako Dům čarodějnic, hřbitov Old Burying Point, kde pochovali popravené čarodějky, ale je rovněž možné si zakoupit jednu z mnoha okružních cest po zdejších začarovaných místech. A těch, kteří se chtějí nechat polechtat nervy, není zrovna málo.

Šamani mezi mrtvými a živými

 Do oblasti magie můžeme zahrnout jakoukoliv činnost, spojenou s kouzlením, věštěním, čarodějnictvím apod. Ale tradičně jsou mágové nazýváni „specialisty“ vyšší úrovně. Lidé si myslí, že kromě umění konat zázraky, disponují i určitou duchovní průpravou, jsou schopni se dostat do různých dimenzí a v té či oné míře manipulovat jejich realitou. Mezi tyto lidi řadí i šamany.

Slovo šaman v evenštině znamená znalec, tedy ten, který ví. Na Altaji ho nazývají kam, v Kazachstánu a Kirgízii bakši, v Burjatii a Mongolsku bee. Šamani jsou zvláštní lidé, kteří umí rozmlouvat s duchy.

Šaman obvykle používá magické formule a rituály, které uvolňují bioenergetické síly. S jejich pomocí může vyléčit nemoc nebo ji naopak seslat na pro něj nepohodlné lidi, oddělit svoji duši od těla a vyslat ji do světa mrtvých a udržovat tak spojení mezi žijícími lidmi a jejich předky. Kvůli magickému rituálu si šaman obléká speciální oděv.

U sibiřských národu je to obvykle dlouhá košile z jelení nebo tulení kůže, u některých jiných kmenů je plátěná. Nosí ji přes kalhoty a obouvají si k ní vysoké boty. Různé atributy, např. figurky zvířat a lidí, měděné a železné destičky, zvonečky, pásky kůže nebo mechu, stužky či paličky, které si připevňují na oblečení, mají symbolický význam. Ty také jakoby disponují vlastní duší, která se rovněž po dobu obřadu nastěhuje do šamana.

Jejich neměnným atributem je buben nebo tamburína a rytmické údery na ně jim umožňují vstoupit do transu. Eskymáci a jihoameričtí indiáni místo bubnu používají řehtačku. Výzkumník bioenergetických fenoménů akademik V. Kaznačejev a jeho spolupracovníci se zabývali fenoménem šamanismu jako zcela jedinečným fyzikálním jevem.

Jde o to, že neoddělitelnou částí šamanské praxe je kalmanie, což je rituál, v jehož průběhu se šaman uvádí do transu. Výzkumníci dospěli k závěru, že existuje zvláštní informačně vlnové prostředí, s nímž šaman vstupuje během kalmanija do kontaktu. Studium šamanismu se může stát důležitým krokem k senzačním odhalením v oblasti fyziky a medicíny.

Šestý smysl

 Většina výzkumníků se stále přiklání k tomu, že jakákoliv magická činnost je spojena s vrozenou nebo rozvinutou schopností toho či onoho člověka vnímat bio-energeticko-informační pole (auru) jiných lidí, předmětů a okolního prostředí. Ne nadarmo současné slovo senzibil znamená doslova mimořádně citlivý.

Šestý smysl je často spojen s jasnovidectvím, tedy schopností získat informace o minulosti i budoucnosti, ale také o skrytých událostech. Odedávna se proto využívaly techniky vstupu do změněných stavů vědomí. Tak například ve starém Egyptě kněží s tímto cílem hypnotizovali malé chlapce, jež byli otroky a ve starém Řecku byli populární proroci, neboli věštci, do kterých jako by se vtělila božstva, aby mohla být vyjevena vůle Boží.

V dnešní době se tyto fenomény staly předmětem velmi seriózních vědeckých výzkumů. Počátkem osmdesátých let minulého století se vláda USA obrátila na Harolda Puthoffa, známého fyzika ze Stanfordského výzkumného institutu. S jeho pomocí byl vypracován plán výzkumu v oblasti mimosmyslového vnímání.

Puthoff a jeho asistent Russel Targ přizvali ke spolupráci Ingo Swanna, umělce, který byl současně i významným mediem. Jako součást testu mu navrhli, aby se vnitřním zrakem podíval na Jupiter a potom toto vidění přenesl na papír. Swann nakreslil kolem planety prstence, přestože v té době o nich ještě nebylo nic známo. Teprve až o něco později byly na orbitu Jupitera vyslány satelity Pioneer a Pioneer 10.

Když byly jimi vytvořené fotografie porovnány se Swannovým nákresem, ukázalo se, že planetu skutečně obklopují plynné prstence. V roce 1981 Ingo Swann spolu se skupinou senzibilů vypracoval metodu cíleného distančního jasnovidectví, který dostal název Koordinace distančního pozorování.

V roce 1995 v televizi vysílali dokumentární film, v němž byly použity v té době již odtajněné materiály z archivu skupiny. Bylo v něm řečeno, že senzibilové při experimentech nejenom demonstrovali své síly, ale dokázali je rozvinout i u těch, kteří měli zájem.

To dokazuje, že velká část lidí je obdařena tzv. parapsychickými schopnostmi, někdy také nazývanými paradary, již od narození.

Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, překladatele v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Platby ze zahraničí IBAN: CZ8920100000002900794933, SWITFT: FIOBCZPP. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 11199 a SS: 100.

Napsat komentář