Vzpomínky - jak se vytvářejí a mizí

996x 02. 09. 2019 1 čtenář

Proč si pamatujete jméno svého nejlepšího přítele z dětství, kterého jste roky neviděli, ale snadno zapomenete jméno osoby, kterou jste poznali před chvílí? Proč jsou některé vzpomínky stabilní a stálé, a jiné mizí během několika minut?

Výzkum

Tým výzkumníků vedený postdoktorským učencem Walterem Gonzalezem vyvinul test, který prozkoumal nervovou aktivitu myší ve chvíli, kdy se vracela z různých míst na známé místo s cukrem. V testu byla myš umístěna do labyrintu s bílými stěnami. Na každé zdi bylo jiné znaménko – například „+“ blízko pravého konce a „/“ poblíž středu. Cukr byl umístěn na obou koncích dráhy. Zatímco myš zkoumala cestu, vědci měřili aktivitu neuronů v hippocampu (oblast mozku, kde se vytvářejí vzpomínky).

Když bylo zvíře umístěno na trať, bylo zmatené a bloudilo doleva a doprava, dokud nenarazilo na cukr. Myš si pomalu všímala znaků na zdech, které vedou k cukru. Po více zkušenostech se stopou a zachycení známého symbolu na zdech, bylo aktivováno více neuronů v mozku a myš v podstatě rozpoznávala okamžitě kde je, a jak daleko je cukr. S ohledem na každý jedinečný symbol.

Test – myš

Vědci pak myš na 20 dnů odebrali a následně zkoumali, jak vzpomínky v průběhu času mizí. Po návratu na trať si ale díky vyššímu počtu neuronů myš na trať velmi rychle vzpomněla. I když část neuronů vykazovala odlišnou aktivitu, ve výsledku byla paměť jednoznačně identifikována. Neurony nám tedy umožňují si pamatovat velmi mnoho věcí, ačkoliv některé z původních neuronů mohou být poškozené nebo nevykazují aktivitu.

Gonzales vysvětluje:

,,Představte si, že byste si chtěli zapamtovat dlouhý a komplikovaný příběh. V tom případě byste ho mohli vyprávět pěti přátelům a poté se se všemi příležitostně setkat, abyste příběh společně vyprávěli a mohli si tak pomoci. Každý z přátel bude mít mezery, které si vzájemně mohou doplňovat a trénovat tak svou paměť.“

Opakovat, opakovat, opakovat

Paměť je pro lidské chování natolik zásadní, že poškození paměti může vážně ovlivnit náš život. Ztráta paměti tedy může být výrazným handicapem. V rámci například Alzheimerovy choroby má ztráta navíc i ničivé sociální dopady, kdy si nepamatujeme ani tváře blízké rodiny nebo cestu domů.

Studie proto navrhuje styl léčby, kdy by se podpořil vznik většího počtu neuronů. Větší počet neuronů by mohl zabránit nebo alespoň oddálit ztrátu paměti. Po celá léta totiž víme, že čím častěji budeme konkrétní akci opakovat, tím více a déle si ji budeme pamatovat.

Podobné články

Napsat komentář