Záhada železného sloupu z Dillí v Indii

66888x 07. 01. 2014 1 čtenář

Málo který turista se dnes stará o historii tohoto sloupu. A jen velmi málo tuší, že je to velká záhada pro historiky, archeologicky, metalurgy, …atd., o které mluvil už v 80. letech A. C. Clark.

Sloup se v současnosti nachází v Dillí (Indie). Má se ale za to, že původně se nacházel někde v oblasti Madhya Pradesh jako součást nějaké stavby, která zde existovala před několika tisíci lety. Některé prameny uvádějí, že jeho původní místo bylo v lokalitě Shimla.

Při poslední návštěvě na Indickém institutu rozšířených studií (Indian Institute of Advanced Studie) jsem se zúčastnil série přednášek na téma Želený sloup (Iron Pillar), které byly prezentovány hostujícím odborníkem, dobře známým metalurgem, profesorem R. Balasubramaniamem z IIT v Kanpuru.

Připomeňme si některá dobře známá fakta. Sloup je vysoký 7,3 metrů s tím, že 1 metr je pod zemí. Průměr sloupu je 48 cm u paty a zužuje se k 29 cm v horní části – těsně pod hlavicí. Jeho váha je 6,5 tuny. Je vytvořen stlačováním kovů za vysoké teploty. A to je asi vše na čem, se většina shodně. Ostatní je naplněno dohady a kontroverzí. Na otázky: „Kdo sloup nechal postavit, kdy k tomu došlo a za jakým účelem?“ nelze dát v současnosti jednoznačnou odpověď. Stejně tak jsou záhadou nápisy, které byly do sloupu zjevně dodatečně vyryté. Podle nich sice můžeme určitě nějaké časové období, ale rozhodně nelze říci, že vznikly současně se sloupem. Největší záhadou je pak fakt, že sloup prakticky nerezaví.

I když připustíme, že ve své době nejspíš nebyl jediným svého druhu, zůstává faktem, že je rozhodně jedním z mála, který se do dnešních dnů dochoval. Ať už jeho vzniku přisoudíme jakýkoliv časový rámec (oficiální literatura uvádí 375 až 413 n.l.), pak jde z hlediska výrobních postupů a chemického složení o naprosto ojedinělý úkaz.

V průběhu minulého století byly několikráte ze sloupu odebrány vzorky ke zkoumání jeho složení a zjištění technologie výroby. Zkoušky provedla Národní metalurgická laboratoř (NML) v Džamšédpúru, centru indického ocelářského průmyslu v Džhárkhandu, ve státě vzniklém v roce 2000 z jižního Biháru.

Bylo zjištěno, že ochranná vrstva oxidů na povrchu má tloušťku 0,5 až 0,6 mm a skládá se ze směsi oxidů železa, křemene a vápence z prachových usazenin. Střední chemické složení vzorků kovu z různých míst sloupu je: 0,23 % uhlíku, 0,07 % manganu, 0,07 % křemíku, 0,18 % fosforu, stopy síry, stopy chromu, 0,05 % niklu a 0,03 % mědi; zbytek je železo. Rozhodně se tedy nejedná se o meteorické železo, které se vyznačuje vyšším podílem niklu a výskytem kovů skupiny platiny, zvláště iridia. Jedná se tedy o technické železo – uhlíkovou ocel se zvýšeným obsahem fosforu.

Přesto definitivní odpověď na otázku, proč železný sloup v Dillí nekoroduje, stále neznáme.

 

Podle článků: world-mysteries.com a pravdu.cz

Podobné články

6 komentářů k "Záhada železného sloupu z Dillí v Indii"

  • M napsal:

    Ona na to myslím odpovídá sama věta „Bylo zjištěno, že ochranná vrstva oxidů na povrchu má tloušťku 0,5 až 0,6 mm…“. Sice je pak otázkou, proč autor vznáší na konci otázku, proč tedy sloup nerezaví, když sám uvedl, že je na povrchu souvislá zoxidovaná vrstva – podobně jako u té mědi či hliníku, kde se tvoří přirozeně.

  • S. S. napsal:

    Hmm – já jsem si myslel, že odpověď už je známa.

    Podle toho, co jsem dohledal, může za tu korozivzdornost zvýšený obsah fosforu v materiálu sloupu.

    Normální rez totiž vytvoří s železem elektrický článek, který má snahu dále rozleptávat železo a dále posilovat rez. (To je běžné v evropském nebo obecně moderním železe i oceli, kde je fosfor důsledně odstraněn.)

    Pokud se ale do reakce vloží fosfor, obsažený v železe sloupu, vznikne na povrchu materiálu hydrogenfosfát železa. Ten má opačný účinek než obyčejná rez. Reakce, způsobující rezavění, se proto po čase prakticky zastaví. Železo je pak chráněno podobně, jako například měď měděnkou.

    Pokud je to jinak, opravte mne.
    (čerpal jsem z

    • M napsal:

      Ona na to myslím odpovídá sama věta “Bylo zjištěno, že ochranná vrstva oxidů na povrchu má tloušťku 0,5 až 0,6 mm…”. Je pak otázkou, proč autor vznáší na konci otázku, proč tedy sloup nerezaví, když sám uvedl, že je na povrchu souvislá zoxidovaná vrstva – podobně jako u té mědi či hliníku, kde se tvoří přirozeně.

      • S. S. napsal:

        Ta otázka je celkem oprávněná. Obyčejné železo ani obyčejná ocel nejsou vrstvou svých oxidů chráněny.

        Jenže obyčejné železo, tak jak je známe u nás, neobsahuje fosfor. Fosfor, který zhoršuje mechanické vlastnosti železa, se u nás už po staletí ze železa odstraňuje přísadami, které jej vážou do strusky a se struskou se vyhodí.

        Z některých novějších (z 19. století) procesů na odstranění fosforu vzniká jako vedlejší produkt fosforečné hnojivo, známé jako Thomasova moučka.

Napsat komentář