«« »»

Záhadná civilizace Meroe

Řekové je zbožňovali, Egypťané a Římané jim záviděli. Díky archeologům se poklady této záhadné civilizace, která bohužel navždy zmizela, konečně znovuzrodily z písku, ale přitom si uchovaly svá tajemství.

Jižně od Egypta se v poušti na území dnešního Súdánu nachází podivné pyramidy. Cestovatelé si obvykle myslí, že jsou dílem zručných rukou antických Egypťanů. Nicméně tak to není.

Pokud se pozorněji podíváte na tyto stavby, pak zjistíte, že se ani stylem, ani způsobem provedení nepodobají koncepci více známých pyramid se čtvercovou základnou, přestože stojí blízko Nilu. Pyramidy jsou postaveny z pískovce a dosahují výšky patnácti metrů. Stejně jako v případě těch egyptských staveb tohoto snaží se archeologové snaží vykládat jejich primární účel jako hrobky.

Všechno, co se v nich nachází, ať už to jsou překrásné fresky, oslnivé dekorace, keramika, originální vázy s vyobrazením zvířat a to vše napůl zasypané pískem a vápencem, vypovídá o záhadné a velkolepé civilizaci Meroe.

Kdysi toto území patřilo Egyptu a zahrnovalo i království Kuš, ve kterém v 6. století př. n. l. žili Núbijci. Egypťané a Núbijci mezi sebou neustále soupeřili a ozbrojené potyčky mezi nimi nebyly vzácností. V roce 591 př. n. l. byli již Egypťané natolik unaveni takovýmto neklidným způsobem života, že opustili toto území a vydali se směrem na sever, do města Napaty.

Kušitům v té době vládl král Aspalta, který s celým svým národem odešel na opačnou stranu, směrem na jih, k šestému nilskému kataraktu. Nové místo bylo chráněno jak samotnou životodárnou řekou, tak i jejím posledním přítokem Altabarou. Právě tady bylo založeno město Meroe, v němž Kušité začali pochovávat i své krále.

Nové království vzniklo ve 3. st. př. n. l. a v průběhu následujících staletí zažilo neskutečný rozkvět. Meroe se pro život lidí stalo opravdu pohádkovým místem. Sem doslova samotný bůh posílal tolik očekávané deště. Tento dárek osudu dal možnost jeho obyvatelům žít nezávisle na vodách Nilu.

V tomto místě navíc přestěhovalci nalezli okolo osmi set vodních nádrží pod širým nebem! Díky vodě mohli místní obyvatelé, ke kterým se Kušité přistěhovali, sázet čirok a chovat býky a slony. Obyvatelé Meroe začali těžit zlato, pěstovat ovocné stromy, dělat sošky ze slonové kosti…

Své zboží posílali karavanami do Egypta, k Rudému moři a do střední Afriky. A jejich výrobky byly skutečně ohromující! Kolik asi jenom stály šperky královny Amanišacheto, ukradené z její hrobky italským podvodníkem Ferlinim! Byly tam desítky náramků, prstenů, ozdobných zlatých nášivek…

Něco málo z toho se nám dochovalo. Ať už jde o hlavu sochy zobrazující muže s pozoruhodně jemnými rysy obličeje, vytvořenou ve 3. – 1. st. př. n. l., nalezenou španělskými archeology v roce 1963, nebo bronzového krále Kušitů (z 2. st. př. n. l.), jehož postavení rukou svědčilo o tom, že v nich kdysi držel luk! Nebo socha boha Sebiumechara, jež zdobila vstup do jednoho z chrámů Meroe, či například pohár z modrého skla zdobený zlatem, který byl nalezen v Sedeinze. V souladu s pohřebním rituálem byl rozbitý na čtyřicet kousků…

Lidé s planoucími tvářemi, jak je nazývali Řekové, uchvacovali génie antiky. Tak například už Hérodotos se zmiňoval o Velkém městě v poušti a popisoval velbloudy, kteří se v něm procházeli jako zvířata, jež měla na zadních končetinách čtyři prsty. Možná, že to byl přelud…

Řecký geograf a cestovatel Strabón se vyjádřil o královně Kandaké z Meroe jako o shrbené, jednooké a odvážné. Její portrét byl nalezen na stěnách Lvího chrámu ve městě Naqa, které leží jižně od hlavního města. Jedná se o jednu z mnoha stop merojského umění nasvědčujících tomu, že se šlo o první africkou civilizaci.

Francis Gesi míní, že se Meroe zcela liší od Egypta. Přišli z cizích krajů a dokázali zde vytvořit originální civilizaci. Není možné si například splést jimi postavené budovy s egyptskými nebo řeckými či římskými stavbami. Jeho obyvatelé vytvořili vlastní umění, které se nepodobalo naprosto ničemu.

Opustili řecký pantheon, aby se mohli klanět novému bohu se lví hlavou Apedemaku. Ten byl považován za patrona núbijských vojáků.

Specialistka na merojskou kulturu, ředitelka archeologické mise v Súdánu Catherine Berger si myslí, že bůh s hlavou lva vládne říši společně s beranem Amonem (beran byl Amonovým posvátným zvířetem, pozn. překl.), ale ten si uchovává egyptský vzhled a Apedemak súdánský. Bůh v podobě lva vede bitvy a představuje symbol vítězství.

Mimochodem obyvatelé Meroe měli docela podivnou směsici náboženství. Klaněli se současně Apedemaku i Amonovi. Možná, že to bylo vlivem Egypťanů, kteří dlouhé roky vládli Kušitům a ti zase byli potomky obyvatel Meroe. Co se týká ženských postav namalovaných na dřevěných destičkách a upevněných na fasádách chrámů, vůbec se nepodobají urostlým egyptským krasavicím. Merojské ženy se naopak vyznačovaly bujnými tvary.

Královské město Meroe bylo archeology nalezeno počátkem 19. století. Od té doby se vykopávky rozšířily. Díky egyptským dokumentům svědčícím o záhadných Núbijcích, začali archeologové poznávat jeho historii.

Nikdo zatím neví, jak a proč království v první polovině 4. století n. l. zaniklo. V roce 330 našel první křesťanský král Aksúmu (Etiopie) při jednom ze svých pochodů ruiny města Meroe. O tom, co se stalo se záhadnou civilizací, bychom se mohli dozvědět z merojských textů, nashromážděných archeology za téměř dvě stě let. Ty doposud ale nejsou rozšifrovány, neboť nebyl nalezen klíč k rozluštění merojského jazyka.

Zdá se, že tato pouštní Atlantida, jak je někdy Meroe nazývána, pohřbila svá tajemství v hlubině písků. Archeolog Francis Gesi předpokládá, že ve 3. st. n. l. začali její vládcové věnovat příliš mnoho pozornosti sousedním oblastem, čímž rozptýlili své síly, a to vedlo nejdříve k oslavení a posléze k jejímu zničení.

Egyptologové si stále lámou hlavy nad jejím jazykem. Angličan Griffith začal jako první již v roce 1909 rekonstruovat jejich abecedu, a to díky dvojjazyčným nápisům na stélách. Druhým jazykem vedle merojštiny byl jazyk starověkých Egypťanů. Další badatelé pak abecedu doplnili. Francouzský výzkumník Jean Leclant si myslí, že je složená z třiadvaceti písmen. Použít ji reálně ale bylo velmi těžké. Rozluštěná slova neměla smysl. Podařilo se jenom přibližně rozšifrovat jména králů a bohů… Dokonce ani pomocí počítače se Jeanu Leclantovi a jeho kolegům, kteří shromáždili tisíce textů a využili všechny možnosti moderní techniky, umožňující sestavovat různé kombinace slov, nepodařilo dosáhnout výsledků.

Tajemství jazyka této civilizace doposud nebylo odhaleno, z čehož vyplývá, že samotné království Meroe, jeho podstata a zákony zatím nepodléhají lidskému rozumu…

Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, překladatele v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 16096 a SS: 100.

One Response to Záhadná civilizace Meroe

  1. Equilibrium Equilibrium napsal:

    túto civilizáciu spomína Daniil Andrejev vo svojej knihe Růže světa. Zaujímavé je, že na suenee som zatiaľ o tejto knihe ani o autorovi nenašiel ani zmienku, pritom z ruského netu ste ochotní preložiť niekedy aj úplne nepodstatné články.

Napsat komentář

Líbí se vám naše stránky?

Podpořte prosím autory a překladatele trvalým příkazem na transparentní účet: 2900794933/2010
nebo pomozte s překlady.