Záhadnou jeskyni na Severním Kavkazu zkoumají odborníci

11136x 20. 09. 2016 1 čtenář

Konec roku 2011 byl ve znamení dalšího objevu megalitů na území Ruska, tentokrát se to týkalo malé vesnice Zajukovo v Kabardsko-Balkarsku. Málo známá horská vesnička se přes noc stala centrem všech možných světových věrouk; tady našli vesmírný střed, místo otvírání čaker, sluneční observatoř a téměř objevili i Svatý grál. Proč se sem začali najednou hrnout televizní stanice, vlastivědci a různí zapálení badatelé, zkoumající záhady?

V dnešní době nějaké větší objevy na pevnině už v podstatě čekat nemůžeme. Poslední baštou bílých míst zůstávají jeskyně a čekají na svého Kolumba nebo Amundsena, ovšem se speciální speleologickou výbavou. Zprávy o objevení jakési záhadné jeskyně na Severním Kavkazu se začaly ve světových médiích objevovat v období září – říjen 2011. Vyznat se ve vrstvách pravdy a smyšlenek bylo ze začátku velmi obtížné, o to více, že novináři se téměř „zbláznili“ a začali plodit množství televizních pořadů a článků – jeden senzačnější než druhý. Všichni si vzpomínáme na rozruch kolem ukrajinských (krymských) pyramid, který se rozrostl do obrovských rozměrů. Proto uvěřit, že v úpatí Elbrusu byla objevena ohromná umělá jeskyně, kterou již hledala a nenašla nacistická expedice, bylo zpočátku těžké. Když se ale žurnalisté uklidnili a přestali dodávat záplavu neověřených a vymyšlených informací, dala se nakonec z toho všeho vytáhnout zajímavá fakta, která se vydali prozkoumat odborníci skupiny Kosmopoisk.

Expedice Kosmopoisku měla prověřit legendy o podzemních městech a přidali k tomu ještě čerstvé zprávy z tisku. Zkoumali na Kavkazu od 4. června do poloviny července 2011, pak se tam ještě jednotliví členové vraceli v průběhu srpna. Za tu dobu odvedli kus práce a, mimo jiné, se jim podařilo uvolnit zával, dostat se do jeskyně a začít mapovat podzemní komplex.

Jako první objevil chodbu, vedoucí do neznáma, místní vesničan Artur Žemuchov, horolezec a speleolog. O popularizaci nálezu se „postarali“ manželé Marie a Viktor Kotlajarovovi, historici a vlastivědci.

Artur Žemuchov v šachtěNalezený vchod do unikátního podzemí tvoří svislá šachta, rozměry místy 40 x 90 centimetrů, sestává z několika částí a mezi nimi jsou přechody. Připomíná kouřovod, ukrytý pod zemí a patřící záhadným obrům. Pokud se ukáže, že se jedná o dílo lidských rukou, bude to největší prehistorická stavba na území současné Ruské federace.

Mezi průzkumníky, kteří se spouštěli do jeskyně, byli speleologové Igor Kommel a Pavel Sofjin. Podle jejich popisu a schémat manželů Kotljarovových byly vytvořeny první plány jeskyně.  Neprobádaná dutina ve skále nepřestávala překvapovat horolezce a speleology, nic podobného ani na bývalých obrovských prostorách SSSR ještě neviděli. Křivolaký a úzký vstupní průlez, kterým se sotva mohl protáhnout člověk, se ukázal být „hrdlem láhve“. Mezi horní a spodní části jeskyně je v nejvyšší části zhruba 100 metrů, délka je v některých zdrojích uváděna 36 m. Přesná měření ještě provedena nebyla.

Nehledě na první ohromující dojem z komínovitého a do hloubi vedoucího vstupu, je na konečný závěr, že se jedná o umělou stavbu, ještě brzy. K dnešnímu dni (pozn. překl. 30.03.2012) máme důvody se domnívat, že stěny byly opracovány a že při budování podzemního prostoru byly použity těžké kamenné bloky, podobné těm, ze kterých jsou egyptské pyramidy. Ale zrovna tak se můžeme i domnívat, že se díváme na obdivuhodnou hříčku přírody.

Vedoucí geologicko-průzkumné expedice do těchto míst, Věra Daviděnková, tvrdí, že hornina v oblasti Zajukova je tvořena sopečnými vyvřelinami – popele, lávy, vulkanického skla a v malé míře úlomky hornin ze stěn kráteru. V době erupce byly všechny složky rozžhavené a při ochlazování se vytvořilo zvrásnění, takže tufový masiv pak působil dojmem, že se jedná o jednotlivé bloky. Tudíž vyhloubení u Zajukova je vytvořeno takovýmto gravitačním odtržením, pro které jsou charakteristické rovné spojovací plochy. S Daviděnkovou souhlasil i Albert Jemkužev, vedoucí administrace využití nerostného bohatství Kabardsko-Balkarska, pravda, dodává, že jeskyni mohli používat i pravěcí lidé.Stěny šachty působí dojmem umělého původu

K hypotéze o megalitické povaze severokavkazského objevu přispívají ale některé další okolnosti. Expedice Kosmopoisku byla zorganizována kvůli místním legendám, které byly předávány ústně mezi stařešiny, a ti tvrdí, že v této oblasti existují podzemní města. Tyto mýty by tedy mohly mít reálný základ ve skutečných událostech, pocházejících z dávných dob.

Speleologové si mohli v jeskyni prohlédnout a vyfotografovat spoje mezi pravoúhlými „bloky“.  Žurnalisté z REN-TV, kteří tu natáčeli dokumentární film, seškrábali trochu „malty“ ze spojů a předali ho doktoru technických věd a profesoru Moskevské báňské univerzity, Alexandru Pankratěnkovi, který jim po provedení analýzy potvrdil, že se jedná o druh spojovacího materiálu. Viktor Kotljarov, autor více než 50 knih o dějinách, etnologii a orografii Kavkazu, tvrdí, že ukazoval snímky jeskyně mnoha geologům – i zahraničním, a většina z nich je nakloněna verzi o jejím umělém původu. „Přičemž všichni byli zajedno v tom, že něco podobného ještě neviděli“, zdůrazňuje historik.

Rozmanitých hypotéz o účelu použití záhadné šachty a podzemí je spousta: pohřebiště nakažených zvířat, skladiště potravin, obydlí Árjů, rezonátor energie, zbytky dávné studny, dokonce i opevnění Rudé armády a ještě další…

Vadim Černobrov, koordinátor sdružení Kosmopoisk, se přiklání k verzi, že jeskyně patří k megalitickým stavbám a je jednou z největších, které člověk vybudoval. Nebyly, bohužel, nalezeny žádné organické pozůstatky, které by pomohly určit období, kdy bylo „podzemní město“ používáno. Nebyly zatím ani objeveny žádné stopy, že se jednalo o lidské obydlí. Jediné nepřímé potvrzení, zatím neprověřené, že se toto místo používalo jako svatyně, se objevilo až po ukončení expedice Kosmopoisku, kdy místí badatelé našli poblíž jeskyně něco na způsob nekropole a astronomické observatoře. Je ovšem potřeba nálezy důkladně prozkoumat a zapojit archeology.

Nelze pominout ještě další skutečnost, která se vykytuje jak v dokumentárních filmech, tak i v tisku o tom, že německá organizace Ahnenerbe se o toto místo velmi vážně zajímala. Důkazem jsou vytesané svastiky s datumy v okolí jeskyně. Korespondent Ufolenty zadal Vadimu Černobrovovi otázku ohledně pravdivosti tohoto tvrzení:

Vadim Černobrov, účastník expedice na Severní Kavkaz„Téma činnosti Němců v těchto končinách ještě pořád nedá nikomu z místních badatelů spát. Jsou přesvědčeni o tom, že Hitler považoval Kavkaz za „centrum Síly“ a za místo, ze kterého je možné ovládat celý svět. Nikdo z nich není ochoten uvěřit, že se Hitler hnal na Kavkaz kvůli ropě nebo z jakéhokoliv jiného banálního důvodu. Mnozí stále hledají stopy přítomnosti nacistů, kteří se tu snažili rozluštit ezoterická tajemství. Nebudeme posuzovat, zda mají nebo nemají pravdu, možná je tam někde opravdu sedm svastik, já jsem je ale neviděl. Kromě toho, existují ještě fantastičtější verze, co se týká pátraní Němců na Kavkazu. V každém případě bych prozatím nespojoval jeskyni s německou historií. Za prvé, nacisti v jeskyni očividně nebyli, ani ji nemohli vybudovat (tenkrát neměli, stejně jako my dnes, potřebné technologie) a kromě toho na to neměli ani čas, pouze podzim 1942, poté Rudá armáda všechna jejich pátrání ukončila.“

Nemůžeme vyloučit ani přírodní původ jeskyně a „dobroušení“ pradávnými obyvateli těchto míst jako například v jeskyni Sosruko. Odpovědi na mnohé otázky nám dají pouze nové zevrubné průzkumy a budoucí nálezy, skrývající se v množství rozvětvených a křivolakých labyrintů, které z jeskyně vedou.

ilustrační video

Podobné články

Napsat komentář