«« »»

Zakázaná archeologie: Svět mýtů – most až na počátek lidstva

Historiografie je velmi silně závislá na jiných vědách, nejvíce však na geologii. Stále znovu nám ale dodává příklady toho, že je podřízena zcela jiným zájmům.

Tyto zájmy mohou být národní, etnické, náboženské, ekonomické nebo čistě osobní, které vedou k tomu, že je historie usměrňována požadovaným směrem.

Když roku 1914 přišla britská archeoložka Katherine Routledge na Velikonoční ostrovy, poznala rychle, že vědomí polynéských ostrovanů o sochách Moai a Ahusu bylo postaveno na více než chatrných základech. Do deníku si napsala, že ostrované o jejich stavbě nevědí nic, věděla také o pravděpodobné existenci dřívějších obyvatel, Langohren (dlouhoušatých) jejichž popis se daleko více odpovídal těmto Moais než Polynésanů.

Z dřívějších zpráv prvních návštěvníků také věděla, že při prvních kontaktech s Evropany, tyto ostrovy měly osídlení skládající se z méně než jednoho tisíce osob. Chudé, převážně z pórovitých hornin vulkanického původu se skládající ostrovy, nedovolovaly více obyvatel, neboť fauna sestávala více méně z několika druhů mořských ptáků a rybolov byl omezen pouze na pobřežní lov, neboť zde nebyly žádné stromy, umožňující ostrovanům z nich stavbu lodí.

Tak malé množství obyvatel a dané podmínky v žádném případě neumožňovaly zhotovení více než devíti set obrovských soch a jejich zvýšených před plošin. Přesto převzala Mrs. Routledge užití těchto před plošin zvaných Ahus k pohřebním účelům Polynésanů jako základ její téze, všechny tyto věci měly být zhotoveny Polynésany a sloužit k pohřebním účelům a vlastní sochy (Moais) k uctívání jednotlivých vynikajících osobností.

Tato téze nebyla nikdy zpochybněna, ostrovní obyvatelstvo ji převzalo a mezitím téměř zcela zapomnělo vlastní předávané vědomosti. Byli to víceméně osobní a profesní zájmy, které Routledge vedly k této tézi, aby se po téměř jednoletém pobytu na Velikonočních ostrovech mohla vrátit s konkrétním výsledkem.

moai(Některé tzv. „Moai“ na Velikonočních ostrovech, jejich přespříliš rychlé přiřazení k předkům současných obyvatel pocházejících z polynéských ostrovů britskou archeoložkou Katherine Routledge, může sloužit jako příklad vědeckého vběhnutí do slepé uličky na základě osobních zájmů jednotlivého/-vých výzkumníků s těžkými následky.)

1947 objevil americký pilot při přeletu nad Čínou v provincii Shaanxi velkou Pyramidu. Později tam bylo lokalizováno dokonce sedmdesát Pyramid. Tyto Pyramidy však nejsou postaveny z kamene, nýbrž na jejich stavbu byla použita zemina.

Moderní letecké snímky ukazují, tři největší z těchto Pyramid jsou postaveny v podobné formaci jako tři velké Pyramidy v Gize. Západním výzkumníkům, kteří se pokusili získat povolení k vykopávkám, bylo toto od místních úřadů odmítnuto.

Čínská věda dlouhou dobu prohlašovala isolovaný vývoj čínské kultury, bez vlivu jiných kultur. Tato argumentace byla podporována za Maova času z národních a hospodářských důvodů. Pochybnosti o tomto názoru nemohlo čínské vedení vyvrátit (Velká bílá pyramida v Číně (Videa)).

pyramida(Jedna z velkých Pyramid v Čínské Peovinz Shaanxi, jejíž výzkum pravděpodobně z politických důvodů celá desetiletí probíhá pouze nanejvýš selektivně)

pyramida-2(Jedna ze tří z téměř 100 metrů vysokých Pyramid při Xian) Již od začátku 20. století byly v poušti Taklamakan nalezeny mumie. Poušť Taklamakan pokrývá téměř dvě třetiny provincie Xinjiang na severozápadě Číny. Obyvatelstvo provincie patří k Ujgurským Turkmenům, kteří zde sídlí od devátého století. Ovšem podíl čínského obyvatelstva byl permanentně navyšován. (Čína: Die 150.000 let staré potrubí pod jednou Pyramidou (Video))

Mumie z pouště Taklamakan, kterých bylo mezitím nalezeno daleko přes stovku, odhadované stáří okolo čtyř tisíc let a vykazující jednoznačně rysy Kavkazanů: podlouhlý tvar hlavy, výrazný nos, zapadlé oči, blond, hnědé nebo zrzavé vlasy, někteří jsou téměř 180 cm vysocí. Vzorky tkání ukazují na genetickou skupinu europoidní rasu. Historie Ujgurů to potvrzuje. Když jejich předci okolo roku 800 našeho letopočtu přišli do této oblasti, setkali se s Indoevropským lidem Tocharerů, se kterými se smísili.

tocharer-mumie(Vlevo: Snad nejznámější, nazvaná „Kráska od Loulan“, mumie Tocharer z pouště Taklamakan. Vpravo: Kreslená rekonstrukce jejího obličeje, vykazující jednoznačně rysy Kavkazana)

Vědci ani kameramani ze západu nedostali dlouhá desetiletí od Čínských úřadů povolení k prohlídce mumií. Teprve roku 1997 získal povolení tým vědců a mezi nimi rovněž archeoložka Jeanine Davis-Kimball, která prokázala existenci Amazonek.

Došlo k řadě velmi neuspokojivých událostí, povolené návštěvy muzeí, ve kterých tyto mumie byly vystaveny, byly zrušeny. V jednom případě byl zaveden tým k manipulované hrobce, ve které ležela mumie bez hlavy, kterou viděli vědci předtím ještě v nedotčeném stavu v jednom museu v odkládacím prostoru. Davis-Kimball a jiní z toho usoudili, že úřady hlavu oddělily, aby zabránily udělat snímky Kavkazana.

Pouze za pomoci Čínského průvodce se Davis-Kimball podařilo, v noci navštívit jedno Museum, ve kterém mohla tyto snímky udělat. Motiv čínské oficiální strany k zabránění preciznímu průzkumu byl jednoznačně národního charakteru, ale stojí za ním i hospodářské zájmy, neboť v provincii Xinjiang se předpokládají naleziště zdroje zemního oleje.

Novozélandská vláda nechala provézt vykopávky v Waipoua Forest na severu Severního ostrova. Práce byly započaty koncem roku 1970 a trvaly do začátku roku 1990. Vedoucí archeolog zaslal roku 1988 Národnímu archivu čtrnáct listů ručně psaných poznámek s upozorněním, že tyto listy by neměli být do roku 2063 zveřejněny.

Archeologové, kteří se zajímali, byli roky odmítáni, až teprve v roce 1996 si jeden badatel za pomoci právníka vybojoval ke jmenovaným čtrnácti listům, které se ukázali být seznamem dat a kreseb sebraných za desetiletí. Stále ještě se vládní místa zdráhala veřejnosti tento materiál zpřístupnit. Řada osob, která chtěla tyto místa vykopávek ve Waipoua Forest shlédnout byla odkázána na komunální místa Te Roroa Stammes ve Waipoua. Tam jim bylo povolení odmítnuto.

Když někteří odvážlivci vykopávky navštívili na vlastní pěst, byli od příslušníků kmene provázeni a ohrožováni, ostatní našli na svých vozidlech lístky, označující je jako zloděje, kteří musí počítat s odpovídajícím trestem. Teprve zvolna se ukázalo, že ve Waipoua Forest na ploše více než dvě stovky hektarů na šesti stech míst bylo vykopáno okolo dvou tisíc kamenných struktur, které nebyly Maorsko polynéského původu.

Zde byli rozhodující zájmy Maorské etnické skupiny, pro potlačení informací, které souviseli s jejich hospodářským zájmem, který Maorům, jako „původním obyvatelům“ byl ve formě dotací poskytován. Ještě před sto lety vyprávěli Maorové Evropanům o setkáních s původními obyvateli Nového Zélandu, i když pouze formou mytických příběhů, ale tyto znalosti upadli časem v zapomnění, nebo byly vytěsněny.

Někteří historici a zájemci rozebrali tento očividný pokus o potlačení informací, podporovaný z vládních míst a objevili přitom celou řadu nálezů o existenci dřívějších obyvatel před Maori, které ale nikdy nebyly zveřejněny. V jednom případě byly z muzea paměti Auklandské války odstraněny vystavené vlnité, rezavé a hnědé vlasy, nalezené v jedné skalní jeskyni, které vzbuzovaly dojem být europoidního původu. Americká archeoložka Cynthia Irwin-Williams objevila v roce 1962 zhruba 120km jihozápadně od Mexiko-City zajímavé naleziště velmi starých kamenných artefaktů. Pod jejím vedením, byly ze starých vrstev hornin vyzvednuty vykopávky kamenných artefaktů a fosilie živočichů.

Potíže nastaly, když začalo určování stáří těchto nálezů. Irwin-Williams vycházela z jejich stáří od 20.000 do 25.000 roků, čímž byl výrazně překročen vědecký konsens pro osídlení „Nového Světa“ přes Beringovu úžinu v době před 13.000 až 16.000 roky.  (Potlačené a okultní pozadí za objevy a ovládnutí Ameriky (Videa)). Geologové Harold E. Malde a Virginia Steen-McIntyre prověřovali tyto nálezy různými metodami a dospěli k nepříjemně překvapivým výsledkům 250.000 roků. O tomto se rozhořel spor mezi Irwin-Williams s geology, kteří publikovali jejich práce v roce 1981. Geoložka Steen-McIntyre následkem toho přišla o svoji profesorskou pozici.

virginia(Americká geoložka Virginia Steen-McIntyre (Na obrázku) byla vědecky odstavena „k ledu“, neboť se zdráhala stáhnout zjištěné objevy, které mimo jiné v současnosti platné paradigma o původu osídlení Ameriky vrhají doslova na smetiště).  Roku 2004 byla místa vykopávek podrobena novým biostratigrafickým výzkumům. Výsledek potvrdil jednoznačně u těchto artefaktů jejich stáří na 250.000 roků. Přesto zůstává osídlení Ameriky přes Beringův průplav před 15.000 roky pro většinu vědců nezměnitelnou skutečností.

V Mahabharatě jsme slyšeli o městě Dwaraka, Krišnovo městě, které bylo krátce poté, co opustil svoji tělesnou schránku, pohlceno mořem. K tomu došlo podle hinduistického kalendáře při změně Dwapara Yugas na Kali Yuga, našeho roku 3.102 před naším letopočtem. Tato Dwaraka ležela v blízkosti ústí řeky Gomati do zálivu Kachchh. Přesněji je třeba říci, Dwaraka, nyní Dwarka, tam leží, neboť dnes existuje opět malé město tohoto jména. Leží v dnešním indickém státě Gujarat, který sousedí na severu s Pakistánem. Městečko lež na pobřeží, tam kde před více než pěti tisíci lety zmizela pod vodou Krišnova Dwarka. V letech 1960-tých byly při vykopávkách v novém Dwarka nalezeny artefakty ukazující na její velmi staré osídlení. Národní instituty pro oceánografii a archeologii zahájili poté v roce 1979 první podmořský průzkum po Dwaraka, který byl úspěšný.

pod-vodou(Obrázky k podmořským archeologickým pracem potopené metropole Dwaraka s tamními nálezy. Kdy se toto prastaré město potopilo v zálivu Kachchh, je nadále předmětem sporů)

Od roku 1981 bylo mořské dno před Dwaraka na ploše rozprostírající se zhruba jeden kilometr od pobřeží, systematicky prozkoumáno a nalezeny zbytky opevněného města, kamenné skulptury, měděné mince a pečeť s tříhlavým zvířetem. Taková pečeť je také zmiňována v zachovaných pamětech; indičtí hledači jsou si tím jisti, že našli potvrzení pro Krišnovo Dwaraka.

Jeden z účastníků vyjádřil svůj podiv nad postojem západní vědy slovy: „Proč znovuobjevení Dwaraky nevyvolalo stejnou pozornost jako při nalezení antické Tróji Jindřichem Schliemanem?“ Thermoluminescenční zkoušky některých hrnčíren udávají jejich stáří okolo 3500 let, pak tedy se Dwaraka potopila zhruba 1500 let před naším letopočtem. K tomu vedoucí projektu říká: „Ačkoliv zástupci západní, empirické vědy určili stáří Dwaraka na 3500 roků, souhlasí staré, védické, astronomické texty a ti dnes s Védickou tradicí obeznámení rovněž, že dnešní Kali Yuga začala 3.102 před naším letopočtem. Krišnova smrt a k potopení Dwaraky došlo krátce poté. Proto nemůže být Dwaraka mladší než 5000 roků.“

Zůstává otázky, kdo má pravdu? Práce na Dwaraka pokračují dál, mezitím na jednom dál do moře zasahujícím areálu. Je tam plánováno první museum pod mořskou hladinou. K tomuto účelu bude z akrylátu zhotovené přístupové potrubí položeno na dno, které zpřístupní návštěvníkům vidět zbytky potopeného města, podle projektu, který odsouhlasilo UNESCO. (Průzkum prehistorických civilizací a jejich dalekosáhlé světové souvislosti (Videa)).

Tyto příklady ukazují, jakým zájmům a tlakům jsou vystaveni historii píšící vědy a které vědecké metodika dost často zohledňuje.  Je možno uvézt mnoho dalších příkladů.

Napsat komentář

Líbí se vám naše stránky?

Podpořte prosím autory a překladatele trvalým příkazem na transparentní účet: 2900794933/2010
nebo pomozte s překlady.