«« »»

Živé duše rostlin

Stalo se to v okolí Nižního Tagilu počátkem 90. let při vysekávání průseku v lese. V skupině dřevorubců byl jeden nekuřák, jenž byl ke všemu ještě hodně zvídavý. Aby si zkrátil čas, zatímco ostatní kouřili, vymyslel si „zábavu“, při které počítal letokruhy na poražených stromech.

Počítal a velmi se divil. Tento strom má téměř osmdesát roků, ten další ještě víc. Poté se zaměřil na to, že u všech stromů byly pravidelně narušeny některé letokruhy. Také jejich barva vypadala nezdravě a chyběla jim šířka a rovnoměrnost, jako ostatních. Ale bylo zřejmé, že se takto vyjádřila nějaká „nemoc“. Šlo přibližně o pět šest letokruhů, jdoucích po sobě. Dřevorubec si dal za úkol vypočítat, v jakých letech byl strom nemocný. A výsledek ho ohromil!

Ukázalo se, že u všech stromů tato období spadalo do let 1941 – 1945.

Zdá se, že stromy cítily, že se děje něco strašného a společně s lidmi trpěly válečnými útrapami.

Když chtějí domorodci Šalamounových ostrovů vytvořit z části lesa pole, stromy nekácí. Jednoduše se tam sejde celý kmen a všichni stromům nadávají. Ty pak po několika dnech začínají vadnout. Pomalu, ale jistě, a nakonec… umírají.

Experimenty, provedené biology, přinesly jedinečný výsledek. Rostliny jsou schopné vidět, cítit chuť, vůni, dotek a slyšet. A co víc, mohou komunikovat, trpět, cítit nenávist i lásku, pamatovat si a myslet. Jedním slovem mají vědomí a city.

Nejsou lhostejné

V různých státech policie již několik desítek let využívá detektor lži. Jednou amerického specialistu v této oblasti Cleva Backstera napadla šílená myšlenka připojit snímače k listům rostliny, která stála na okně laboratoře, aby si něco prověřil. Automatický zapisovač byl dlouho nehybný, rostlina mlčela. To trvalo do té doby, dokud někdo vedle tohoto filodendronu nerozbil vejce. V tom okamžiku se zapisovač pohnul a nakreslil vrchol. Rostlina zareagovala na smrt živého. Když si pracovníci laboratoře připravovali oběd a vhodili do vřící vody krevety, zapisovač znovu zareagoval tím nejaktivnějším způsobem. Aby prověřili, jestli se nejedná o náhodu, začali krevety házet do vody v různých intervalech. A pokaždé zapisovač prudce vyskočil. Přesně tak bezchybně a okamžitě rostlina reaguje, když se něco stane s člověkem. Zvláště, pokud jí tento člověk není lhostejný, neboť se o ni stará a zalévá ji. Když se Backster pořezal a vyčistil si ránu jódem, zapisovač sebou škubnul a začal se pohybovat.

Cítí se hrozně

V průběhu experimentu anglického biologa L. Watsona jeden z pracovníků laboratoře každý den zaléval muškát, kypřil mu půdu a otíral lístky. Druhý pak naopak se zamračeným pohledem květině všemožně ubližoval. Lámal větvičky, propichoval jehlou listy a pálil je ohněm. Přítomnost „dobrodince“ zapisovač vždycky zaznamenal rovnou linií. Ale stačilo, aby do místnosti přišel „darebák“ a muškát ho okamžitě poznal. Zapisovač začal ihned kreslit ostré vrcholy. Pokud v tom momentě přišel do místnosti dobrodinec, prudké vrcholy se změnily na rovnou linii. Obava zmizela, neboť on ji mohl ochránit před tímto darebákem!

Jsou chápavé

Bylo mnohokrát dokázáno, že rostliny jsou schopné vnímat slova, která jsou jim určená. Již v minulém století si známý americký botanik Luther Burbank při vytváření nového druhu rostliny s kytkou jednoduše dlouho povídal. Například proto, aby vznikl nový druh kaktusu bez ostnů, mnohokrát výhonkům opakoval, že ostny nepotřebují, že se nemají čeho bát, že je ochrání. To byla jeho jediná metoda. Není nutné tomu věřit a lze to považovat za zázrak, ale druh, který byl do té doby známý svými trny, začal růst bez nich a předal tuto vlastnost i svému potomstvu. Touto samou metodou Burbank vytvořil i nový druh mrkve, ranou odrůdu švestek, různé druhy květin, ovocné stromy, z nichž mnohé nesou jeho jméno dodnes… A tohoto všeho dosáhl díky tomu, že si povídal s výhonky stejně, jako by to byly vědomé a inteligentní bytosti. Tento fakt může někdo považovat za fantazii, ale proto nepřestane být faktem.

Pamatují si

O tom, že rostliny disponují pamětí, se přesvědčili biologové university v Clermontu (Francie). Provedli pokus, který může zopakovat každý, kdo bude mít zájem. Když ze země vyrostl výhonek s prvními dvěma symetricky rozmístěnými lístky, jeden z nich několikrát napíchli jehličkou. Jako by tím dávali rostlině signál, že na té straně, odkud přišla bodnutí, je pro ni něco špatného, že se tady skrývá nějaké nebezpečí. Okamžitě poté (po několika minutách) oba lístky odstranili. Teď už rostlina neměla traumatizovanou tkáň, která by jí připomínala, ze které strany byl proveden útok. Výhonek rostl, objevovaly se nové lístky, větvičky a pupeny. Ale přitom byla dodržována podivná asymetrie. Samotný stvol i všechny listy byly nasměrovány pryč od té strany, odkud kdysi přišly bolestivé vjemy. Dokonce i květy rašily na druhé, bezpečné straně. Po několika měsících si rostlinka zřetelně pamatovala, co se stalo a ze které strany přišlo toto zlo…

Mají představivost

Již v roce 1959 byl ve Zprávách Akademie věd SSSR otištěn článek V. Kamanova s prozaickým názvem Využívání automatiky a kybernetiky v zemědělství. Byly v něm popsány zkušenosti z laboratoře biokybernetiky Institutu Agrofyziky Akademie věd SSSR. Do akademickém skleníku byly zabudovány citlivé přístroje, které při vysychání půdy zaznamenávaly, že výhonky fazole, které tam rostly, začaly vydávat impulzy v rozpětí nízkých frekvencí.

Toto spojení se výzkumníci snažili upevnit. Jakmile přístroje přijaly takový signál, speciální zařízení okamžitě spustilo zavlažování. Podle výsledků lze usoudit, že se díky tomu se u rostlin vytvořil něco jako podmíněný reflex. Když potřebovaly zalít, ihned začaly vydávat signál. A co víc, rostliny si brzy bez lidského přičinění vypracovaly samy pro sebe režim zalévání. Místo silného jednorázového postřiku si vybraly nejoptimálnější variantu a zapínaly si vodu každou hodinu asi tak na dvě minuty.

Vzpomínáte si na experimenty s podmíněnými reflexy, které prováděl akademik Pavlov? Biologové Almatské univerzity provedly analogický pokus s rostlinami.  Stéblem filodendronu nechali procházet elektrický proud. Snímače ukazovaly, že rostlina na to reagovala docela aktivně. Lze předpokládat, že se jí to nelíbilo. Přitom pokaždé, když zapínali proud, pokládali vedle ní na jedno a to samé místo kámen. Vždy ten samý. A toto se mnohokrát opakovalo. V určitém momentě jednoduše stačilo položit kámen a filodendron zareagoval stejně, jako by zase dostal další elektrický šok. Rostlina si vypracovala pevnou asociaci: kámen, položený vedle ní a úder elektrickým proudem. Jinými slovy šlo o podmíněný reflex! Mimochodem, Pavlov považoval podmíněný reflex výhradně za funkci vyšší nervové činnosti…

Předávají si signály

Vědci provedli další experiment. Velký ořešák nelítostně mlátili přes větve holí a po laboratorních rozborech se ukázalo, že v listech ořešáku ve chvílích „útoku“ doslova za několik minut prudce vzrostlo procento taninu, což je látka, která zhoubně působí na škůdce. Navíc se jeho listy stávají nevhodnými ke konzumaci i pro zvířata! A přitom (fantazie, nic víc!) nedaleko stojící dub, kterého se nikdo ani nedotknul, jako by přijal signály od napadeného stromu a také prudce zvýšil obsah taninu ve svých listech!

Četné pokusy anglických biologů rovněž dokázaly, že si stromy umí nějakým nepochopitelným způsobem předávat mezi sebou signály a přijímat je! Například v savaně rostliny nerostou hustě vedle sebe, ale jsou od sebe značně vzdáleny. A když k nějakému stromu nebo keři přicházejí antilopy, aby si pochutnaly na jejich listech, sousední rostliny okamžitě zachytí signál o napadení. Jejich listy vylučují zvláštní látky a díky tomu přestávají být jedlé. A tento signál o nebezpečí se bleskově rozšíří na docela velký rádius. Pokud se antilopám nepodaří vyjít z této zóny, může se stát, že mezi zelenými stromy a keři celá stáda zvířat umírají hladem…

Vědci byli udiveni, když výzkum potvrdil fakt, že si stromy mezi sebou předávaly signál o nebezpečí na obrovské vzdálenosti. Ale když skutečně mohou informovat jeden druhého o nebezpečí a reagovat na takovýto signál, pak to znamená, že se biologicky málo liší od představitelů živočišné říše. Jediné „ale“, které brání výzkumníkům uznat zelený svět planety za inteligentní bytost, je to, že se stromy nemohou pohybovat.

Milují

Říká se, že v jedné laboratoři, kde se studovaly vlastnosti rostlin,  je měla na starost krásná laborantka. Její spolupracovníci brzy pochopili, že se jeden z pokusných subjektů, majestátní fíkus, do dívky zamiloval. Stačilo, aby vešla do místnosti a rostlina zažívala prudký nárůst emocí. Na monitorech to vypadalo jako dynamická sinusoida jasně červené barvy. Když pak laborantka kytku zalévala nebo otírala prach z listů, sinusoida se třepotala štěstím. Jednou si však dívka dovolila nezodpovědně zaflirtovat s kolegou a fíkus začal… žárlit. A to s takovou silou, že to přesahovalo možnosti stupnice přístrojů. Tmavý pruh na monitoru ukazoval to, do jaké černé jámy zoufalství se ponořila zamilovaná rostlina.

V každé z nich žije duše (bytost)

Již v dávné minulosti si lidé všimli, že každá rostlina má vědomí a duši, stejně jako člověk a zvíře. Existují tom i záznamy v mnoha starých kronikách. Přitom se jejich autoři odvolávají na ještě starší svědectví a texty. O tom, že rostliny mají duši, si můžeme přečíst i v apokryfické Knize tajemství Enocha. Mnohé národy v minulosti také věřily, že ve stromech může žít i lidská duše, a to před svým zrozením a po smrti. Má se za to, že duše Buddhy před tím, že se vtělila do něj, prožila v různých stromech dvacet tři životů!

Po tomto všem co bylo řečeno, může ještě někdo pochybovat o pravdivosti toho, co tvrdili naši předci, kteří považovali vše, co se na Zemi vyskytovalo, za živé? Jak trávu, tak i stromy, hmyz i zvířata, to všechno je jednotný, velký a vzájemně na sobě závislý organismus. Když se sekera zakousne do stromu, bolí to všechny. Možná, že signály jiných stromů pomáhají poraněné bílé bříze vyléčit jednu ránu. Ale co když je těch ran mnoho, imunita oslabená a nepřátel kolem nepočítaně? Neotráví člověka, který zapomněl na humanismus a soucit ti, jejichž elixírem si tak zvykl podporovat vlastní život?

Takže když pálíte trávu, necháte kytku v květináči přemrznout, lámete stébla nebo trháte listí, pak vězte, že rostliny to všechno cítí a pamatují si to!

Rostliny se velmi silně liší od živočišných organismů, ale to neznamená, že nemohou mít vědomí. Jejich nervová soustava jednoduše není taková, jako zvířecí. Nicméně, mají své nervy a reagují jejich prostřednictvím na to, co se děje kolem nich a s nimi. Bojí se smrti stejně jako jakákoliv živá bytost. Cítí všechno. Když je kácejí, ořezávají nebo lámou větvě, dokonce když trhají nebo jí jejich listy, květy apod.

Na počátku svého studia přírody jsem provedl experiment, jehož výsledky mnou otřásly. Vzal jsem sirku a lehce jsem popálil jeden list stromu. Jaký byl můj údiv, když na tuto, zdálo by se nepatrnou činnost, strom reagoval bolestí. Cítil to, že jsem připálil jeden lístek a jemu se to evidentně nebílilo. Kvůli tomuto mému nevinnému skutku strom mobilizoval své síly a očekával ode mě další nepříjemné překvapení. A na vše, co pro něj osud připravil, se přichystal v plné zbroji.

Velmi rychle změnil vlastní biopole a chystal se vrátit nepříteli úder shlukem své energie. Je to jeho jediná zbraň (nepočítáme uvolňování rostlinných jedů, ostnů a jehliček), kterými rostliny disponují.

Tento odvetný energetický úder, provedený stromy nebo jinými rostlinami, se možná neprojeví hned, nicméně vede k poškození na úrovni bytosti napadeného, což se později projeví oslabením organismu a dokonce i nemocí. Každý se brání tak, jak může a nikdo se, včetně rostlin, nechce stát něčí snídaní, obědem nebo večeří… Po takovéto neobvyklé reakci stromu na popálení jednoho lístku jsem se od něj vzdálil a on se prakticky okamžitě vrátil do obvyklého stavu.

Požádal jsem ostatní, aby se k němu přiblížili bez toho, aby mu cokoli špatného provedli. Strom nereagoval, ale stačilo, abych se přiblížil já, i když teď už bez sirek, a rostlina okamžitě zareagovala na moje přiblížení a včas se připravila na další možné lumpárny z mé strany. Pamatovala si, že právě já jsem jí ublížil a pro každý případ se přichystala.

Že je zajímavé to, že rostlina, v tomto případě strom, mají schopnost odlišit biopole jednotlivých lidí a zapamatovat si ty, kdo jim ublížil? Nemá oči, uši ani jiné smyslové orgány, ale mají svého vlastní orgány pocitů na úrovni polí. Vidí, slyší a rozmlouvají na této úrovni, telepaticky mezi sebou komunikují a mají své, i když velmi odlišné od toho, jak je známe my, vědomí!!! Cítí bolest a nechtějí zemřít stejně tak, jako jakákoliv živá bytost, ale nemohou křičet bolestí tak, jak to dělají živočichové. Nemají plíce, aby vydávaly nám známé zvuky, ale jestli by toto mělo znamenat, že neprožívají city a emoce, pak musíme říct, že samozřejmě ne. Jejich emoce, pocity a myšlenky jsou vyjadřovány jiným způsobem, než u živých bytostí, včetně člověka.

Z nějakého důvodu se vytvořil velmi škodlivý a ve své podstatě nesprávný názor, že jíst například maso zvířat, ryb atd. je špatné kvůli tomu, že je nutné zvířata zabít. Ale i rostlinná strava byla vytvořena Bohem a je nevinná. Rostliny jsou jakoby stvořeny proto, aby nasytily nás všechny! Konzumace rostlin se ničím neliší od pojídání zvířat. V obou případech někomu bereme život proto, aby se prodloužila existence někoho druhého.

Ovoce a zelenina také nebyly stvořeny proto, aby nasytily něčí žaludky, s výjimkou těch případů, kdy jsou semena nového života, tedy jejich děti, ukryty v tvrdých slupkách, které je chrání před strávením. Ale i v těchto případech je šťavnatá dužina ovoce a zeleniny kolem semen přírodou předurčena jako vyživující prostředí pro budoucí výhonky. Nicméně tvrdé obaly semínek krytosemenných rostlin představují ochranu před tím, aby byly v žaludcích stráveny a poté, co jsou „osvobozeny ze zajetí“, organické i neorganické látky, které napomáhají tomuto „osvobození“, stejně semenům umožní vytvořit nový život.

Jde o to, že ke každému semínku je připojena bytost dospělé rostliny daného druhu a poté, co semínko vzklíčí, rostoucí rostlinný organismus jednoduše zaplňuje tento tvar – bytost. Při tom když roste, prostě vyplňuje svým fyzickým tělem bytostný tvar dané rostliny. A právě bytost rostliny je onou matricí, která určuje, jak velká bude v dospělosti. Výzkumy elektrického potenciálu kolem rostlinných semínek přinesly fenomenální výsledky. Po zpracování údajů vědci s údivem zjistili, že v trojrozměrné projekci naměřené hodnoty kolem semínka pryskyřníku vytvářejí tvar, jaký má tato rostlina v dospělosti. Semínko ještě nebylo dáno do úrodné půdy, ještě dokonce ani nevyklíčilo, ale tvar dospělé rostliny je už prostě tady. A znovu se setkáváme s Jeho Veličenstvem Náhodou. Kdyby se na místě semínka pryskyřníku ocitl cedrový oříšek nebo jablečné semínko, vědci by sotva mohli „vidět“ bytost těchto rostlin. Ne proto, že tam nejsou, ale z jednoho prostého důvodu. Rozměry dospělého cedru a jabloně jsou tak velké, že by prostě nikoho nenapadlo provádět měření elektrického potenciálu těchto rostlin v takové vzdálenosti od nich a zvláště pak v takové výšce.

Díky náhodě se do rukou výzkumníků dostalo semínko pryskyřníku, jehož dospělá verze je malých rozměrů. A jenom díky tomu se podařilo uvidět zázrak a tou byla bytost dospělé rostliny, připojená k semínku… Takže vlastně bytost dospělé rostliny je takto spojena s každým semínkem, s každým zrníčkem nebo každým oříškem. Proto když tato semena klíčí a mladé výhonky začínají růst, tvarují se podle vzoru a do podoby bytosti, kterou postupně zaplňují. V době vzniku dospělé rostliny jsou rozměry mladé rostlinky a rozměry bytosti shodné, nebo si jsou velmi blízké.

Líbí se vám článek? Podpořte, prosím, překladatele v další práci a nastavte trvalý příkaz na transparentní účet: 2900794933/2010. Platby ze zahraničí IBAN: CZ8920100000002900794933, SWITFT: FIOBCZPP. Do zprávy pro příjemce uveďte prosím "DAR" a název článku nebo vyplňte VS: 12608 a SS: 100.

One Response to Živé duše rostlin

  1. OKO OKO napsal:

    Rostliny se vyvíjejí už nejméně půl miliardy let. Některé vlastnosti (komunikace, učení, paměť..), které by nám dříve přišlo nemyslitelné rostlinám přisuzovat, se ukazují jako rostlinám vlastní a stávají se oblastmi seriózního výzkumu. Na webu se k tomu dají dohledat tuny vědeckých článků.

    Jinak, doma jsem vypiplal polomrtvou/polozmrzlou kytku (Monstera deliciosa), teď je z ní doslova „Monstrum z galaxie Arkana“ a říkám jí Adéla 🙂 Docela mne láká provést s ní nějaký pokus, s cílem pokusit se prokázat nějaké naše vzájemné propojení. Zatím je to ve fázi úvah a zjišťování dostupných prostředků pro měření fyzické odezvy Adély.

Napsat komentář